Tváře jsou jako krajiny. Vychází v nich slunce a dějí se dramata, říká režisérka filmu Minulé životy
Měli jste někdy pocit, že jste se s někým setkali třeba jen letmo, ale natolik osudově, že jde o návaznost na nějakou „zapomenutou minulost“? S tímto pocitem pracuje americký film Minulé životy. Natočila ho americká režisérka korejského původu Céline Songová. Vypráví love story spisovatelky, která se jako malá dívka přestěhovala z Koreje do Spojených států. Do jejího života zasáhne setkání s dětskou láskou.
Film americké režisérky korejského původu Céline Songové je jedním z amerických objevů letošního roku.
Dojemný snímek na pomezí nezávislé a komorní mainstreamové kinematografie staví na neokázalých hereckých výkonech a osudovém pocitu, který zamíchá životy hlavních hrdinů namísto jakéhokoli antagonisty.
Minulé životy režisérka osobně představila také na letošním ročníku festivalu v Karlových Varech. Tam vznikl i následující rozhovor o očích herců, studiu A24 i samotném příběhu filmu.
Filipíny povolily promítání filmu Barbie. Po Warner Bros ale chtějí rozmazání kontroverzní mapy
Číst článek
‚Inspirovaly mě pocity‘
Jak osobní je pro vás příběh filmu Minulé životy?
Je to opravdu hodně osobní film. Inspirovaly mě k němu pocity, které jsem zažila při setkání se svou dětskou láskou, mužem, který za mnou přijel na návštěvu do New Yorku, kde žiju se svým manželem. A je to osobní dílo taky proto, že to je můj první film.
Slyšel jsem vás ale po projekci filmu mluvit o tom, že jste původně námět na tento film měla založený ve složce „Možná, uvidíme“. Jak to, že to nebylo jisté?
Minulé životy jsou film o obyčejných lidech, kterým se stane něco mimořádně silného. Ale není to nic, co by nemohlo potkat kohokoli jiného. Stěhování, změna práce, rozchody a rozvody, to všechno můžou být situace, ve kterých se ozývají nějaké minulé životy.
Nebyla jsem si jistá, jestli se lidé budou chtít dívat na takové obyčejné příběhy sebe samotných. Jestli je to bude zajímat tak, jako mě v tu chvíli zaujal můj vlastní život. A jestli se na to budou chtít lidi dívat.
Zemřela irská zpěvačka Sinéad O'Connorová, bylo jí 56 let. Proslavila se hitem Nothing Compares 2U
Číst článek
Ve filmu se pracuje s korejským konceptem inyun, založeným zjednodušeně řečeno na tom, že každé setkání mohlo proběhnout už mnohokrát v minulých životech. Jak běžně používaná a obecně známá věc to je?
V Koreji je to běžný, každodenně používaný koncept. A nejen v Koreji, ale i v jiných asijských zemích. Jak říká Nora, hlavní hrdinka filmu, inyun se dokonce používá, když se s někým chcete seznámit.
Nadhodíte, že to musí být osud to vaše setkání, abyste někomu řekli o telefonní číslo. Že k aktuálnímu momentu vždy vedou naše minulé životy.
Obsazení je zásadní
Herci jsou pro váš komorní film zásadní. Jak jste přistupovala ke castingu?
Ano, obsazení je opravdu zásadní věc. Já na herce v podstatě jen namířím kameru. A oni mají tváře jako krajiny. Vychází v nich slunce, pak se tam odehraje celé drama a slunce v nich zase zapadne.
Nešlo mi o to najít zdatné a zkušené herce, ale hlavně dobré lidi. Chtěla jsem najít nějakou duchovní spřízněnost mezi nimi a postavami. O to jsem usilovala u všech tří hlavních rolí.
Já váš film vidím hlavně jako melodrama. Souzníte s tím?
Záleží, jak si melodrama definujete. Zjišťuju, že v Koreji, ve Spojených státech nebo tady v Evropě to znamená pokaždé něco jiného.
23:42
Proměnil možnou občanskou válku v karneval názorů, hodnotí Dubčeka režisér Kirchhoff
Číst článek
V Americe to jsou často hlavně velké, extrémní emoce a velké herecké výkony dávající najevo city. Znamená to slzy. To Minulé životy nejsou. Ale jestli myslíte lidské drama anebo film o citech, tak to potom ano. Co je melodrama pro vás?
Pro mě je v melodramatu asi nejdůležitější téma nenaplněné lásky. Opravdové, které ale nepřál čas a prostor nebo okolnosti.
Aha! Tak to ano, to potom můj film určitě je melodrama. V Americe se ale jinak přídomek melodramatický používá pro extrémní emoce, které nejsou realistické. A já jsem právě chtěla, aby můj film byl uvěřitelný, realistický. Jde o velké city, ale civilní prostředí. Hluboké city.
John Magaro hraje roli (vašeho) manžela. V Česku jsme ho viděli v hlavní roli filmu První kráva od Kelly Reichardtové…
Ano, právě v tomto filmu jsem si ho pro Minulé životy vybrala! Jeho Arthur nesměl být jen „ten třetí“ v milostném trojúhelníku. John Magaro má velmi hodné oči a dokáže jimi vyprávět celý příběh.
3:22
Uměleckoprůmyslové muzeum vymění po více než 30 letech vedení. Novou prioritou má být mladá generace
Číst článek
Herci toho při natáčení vůbec hodně museli vyprávět očima. Dívat se na sebe, vidět v nich odezvu. Diváci musejí například rozpoznávat, kdo jsou dávní přátelé. Všechno je v očích. Slova jen vytvářejí kontext k tomu, jak se dívají oči.
Váš snímek vznikl v produkci A24, extrémně úspěšného studia současnosti, které posbíralo Oscary za Všechno všude najednou, definovalo nové pojetí hororu s filmy jako Slunovrat, Maják ad. To je pro hádám debut nejlepší možný start?
A24 je asi jediné studio, které pravidelně svěřuje důvěru debutantům. Spolehli se na scénář, který jsem přinesla. Protože ve mně měli důvěru a také proto, že je film stejně jako já bilingvní, jsem dostala příležitost ho i režírovat.
A měla jsem nad filmem absolutní tvůrčí autorskou kontrolu. I když to byl můj první film. Dostala jsem skutečnou důvěru.
