Radek Jaroš: Ve spojení Koruny světa a Himálaje jsem mezi horolezci na bedně
Po Miroslavu Cabanovi, Vladimíru Noskovi, Pavlu Bémovi, Renatě Chlumské a Ivo Grabmüllerovi se na začátku října stal teprve šestým Čechem, který získal takzvanou Korunu světa. Horolezec Radek Jaroš dokázal vylézt na sedm nejvyšších vrcholů na sedmi kontinentech. V rozhovoru pro server iROZHLAS.cz řekl, že pro něj je cennější zisk takzvané Koruny Himálaje, při které vylezl všech 14 osmitisícovek bez nosičů nebo kyslíkového přístroje.
Před dvěma týdny jste zdolal nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro a tím jste po 21 letech završil takzvanou Korunu světa. Jaký je to pocit?
Samozřejmě krásný a musím říct, že v podstatě nečekaný, protože sám jsem nic takového vůbec neplánoval. Neplánoval jsem kdysi ani Korunu Himálaje, proto mě i teď zaráží to číslo po 21 letech, ale je pravda, že je to počítané od prvního výstupu na Mount Everest.
Sedm vrcholů, sedm kontinentů. Horolezec Jaroš jako šestý Čech zkompletoval Korunu světa
Číst článek
Korunu světa začínali zmiňovat nějací lidé až okolo roku 2000, když jsem se blížil k závěru těch 14 osmitisícovek. V té době jsem si myslel, že to nikdy nepolezu, protože se to zdálo „nehodnotné“ oproti himálajským osmitisícovkám. Ale potom musím říct, že po dvaceti letech strávených v Himálaji je Koruna světa, kterou nevydávám za žádné extrémní horolezecké podnikání, krásná věc v cestování a poznávání celé naší zeměkoule.
Říkáte, že to neberete jako žádný velký úspěch, ale na druhou stranu jste teprve šestý Čech, který to dokázal, takže asi úplně jednoduché a snadné to taky nebude.
Úspěch to je, spíš jsem říkal, že jsem to neplánoval. Úspěch to samozřejmě nějakým způsobem je. Pro mě je ale ještě zajímavější spojení s Korunou Himálaje. Je možné, že ve spojení Koruny Himálaje bez kyslíku a Koruny světa jsem dokonce na bedně, protože rozhodně to má (Reinhold) Messner a pak je otázka, kdo další.
Bavíme se tady o Koruně světa, jejímž cílem je zlézt sedm nejvyšších vrcholů na sedmi kontinentech. Mohl byste popsat, o jaké hory jde?
Ve skutečnosti jich budu mít víc než sedm, takže ve skutečnosti to podle nějakého mého plánu úplně zakončené není, protože jsou dva výklady. První člověk se jmenoval Richard Bass, Američan, a do Koruny světa zapojil sedm vrcholů: na severní polokouli tam bylo tehdy McKinley – dneska se to jmenuje Denali, Aljaška, nejvyšší hora Severní Ameriky – Everest jako nejvyšší vrchol Asie, evropský vrchol Mont Blanc a na jihu je to samozřejmě Antarktida – tam je Mount Vinson – Aconcagua v Jižní Americe, Kosciuszko v Austrálii a Kilimandžáro.
Zatímco druhý člověk, který to vylezl a tak to dělal, myslím, i Messner, tak místo australského Kosciuzska lezl Papuu-Novou Guineu a místo evropského Mont Blancu tam zapojil Elbrus. Já je plánuji vylézt všechny, jak Elbrus, tak Mont Blanc, a jak Kosciuszko, tak Papuu-Novou Guineu. Podle jednoho seznamu už mám všechno, ale určitě se chci ještě podívat na Papuu-Novou Guineu.
‚Dražší jsou už jen lety na Měsíc‘
Úroveň obtížnosti při zlézání jednotlivých hor se asi dost liší, protože třeba na Kilimandžáro lezou často i „nehorolezci“. Jaká z těch hor byla pro vás nejtěžší?
Jednoznačně je to Mount Everest, protože je to nejvyšší hora světa a co si budeme vykládat, je to ani ne osmitisícovka, ale skoro devítitisícová hora. Potom z Koruny světa rozhodně těžká záležitost lezecky je ještě Denali, nejvyšší hora Severní Ameriky ležící na Aljašce, tím klimatem a hlavně klimatickými podmínkami, častými větry a krátkou lezeckou sezonou, která je zhruba tři měsíce v době polárního dne.
1:37
Čína chce kvůli nepořádku omezit přístup na Mount Everest. ‚Je to dobrý krok,‘ říká horolezec Jaroš
Číst článek
A samozřejmě další kapitola sama o sobě je nejvyšší hora Antarktidy Mount Vinson, která je odlehlá, je to opravdu exotika a samozřejmě je i velmi finančně náročná. Ale i další hory, jako je třeba Kilimandžáro. Sám jsem psal, že jde o přerostlý Říp, je to taky shodou okolností sopka stejně jako Říp, dokonce podobného tvaru, akorát o nějakých pět kilometrů vyšší.
Ještě bych se vrátil k Antarktidě. Jak se vám povedlo se na tento kontinent dostat, protože to asi nebude nejjednodušší vzhledem k tomu, jak je to odlehlé místo a jaké tam panují podmínky?
Samozřejmě Antarktida je z celé akce de facto nejtěžší, nejdražší, protože období, kdy se tam leze, je zase období polárního léta, tam jsou to dva měsíce v roce – prosinec, leden – a je to opravdu krátké. Má na to do roku, myslím, 2029 nebo možná ještě déle monopol na přepravu jedna americká společnost a jejich slogan je celkem výstižný: „Dražší než my už jsou jen lety na Měsíc.“ Přeprava tam je závislá na jejich dispozicích. Paradoxně je sranda, že s americkou společností tam létá ruské letadlo Iljušin. Jako jedno z mála je tam schopno přistát na ledové ploše, která je vymezená na ledovci k přistání.
Zmiňoval jste, že Antarktida byla náročná finančně. To ale byla většina z vašich expedic, ne? Jak se vám podařilo sehnat na všechny finance?
Když se vrátíme těch 21 let zpátky, tak první expedici na Everest jsem si zaplatil sám, protože jsme podnikali ve stavebnictví, pracovali jsme ve výškách a měli jsme rozjetou firmu v Novém Městě na Moravě s kamarády horolezci. A místo auta jsem si koupil cestu na Everest. Je to o prioritě, o volbě. Někdo si koupí auto, někdo tuhle expedici.
Horolezec Jaroš si spoustu zimních olympijských sportů vyzkoušel. 'Čtyřbob je jako pračka,' popisuje
Číst článek
Potom jsem začal, protože jsem nebyl úplně schopný to financovat sám, samozřejmě rozjíždět nějakou snahu o spolupráci se sponzory, byly to především firmy z outdooru, které se mnou třeba jdou celou horolezeckou kariéru až do dneška – jsou to české firmy, a sem tam šlo o jiné firmy třeba z finančnictví nebo i stavebnictví. Pak jsem začal vydávat knížky, vydávat kalendáře – teď zrovna pracuji jak na knížkách, tak na kalendáři, teď mám v tisku, ale doufám, že to stihnu do Vánoc, knížku, která bude mít název Severní polokoule naší koule a je logicky o vrcholech na severní polokouli. Z toho jsem financoval všechny své cesty.
Mluvil jste o tom, že chcete získat i tu druhou Korunu světa podle druhého seznamu, máte už nějaký rámcový plán, kdy byste to mohl realizovat?
Je to opravdu rámcově. Původně jsem tam (na Papuu-Novou Guineu – pozn. red.) plánoval jet příští rok na podzim, ale možná že místo toho dostane na podzim přednost cesta do Bhútánu v Himálaji, takového krásného království v Himálaji, a tím pádem by se právě ta cesta na Papuu-Novou Guineu odsunula na rok 2021. Letos znovu pojedu na Kilimandžáro, protože tahle akce, na které jsem tam teď byl, byla s jednou finanční skupinou a byla navíc, nadplán. Měl jsem naplánovanou svoji cestu do Afriky, která proběhne na přelomu roku, kdy navštívíme Ugandu, Rwandu, Kongo a teprve potom pojedeme do Tanzanie na Kilimandžáro. Takže Afrika mě čeká za dva měsíce znovu.
Rozdrcený prst i omrzliny
Už jsme se bavili o Koruně Himálaje. Pochopil jsem správně, že je pro vás cennější než Koruna světa?
Stoprocentně je cennější. Byl jsem teprve 15. člověk na světě po Reinholdu Messnerovi, který tohle začal před 28 lety, který to dokázal bez použití kyslíkových přístrojů. Na tom je vidět, že to je opravdu něco excelentního. Zatímco Korunu světa má jen u nás šest lidí a na světě jich budou stovky, ne-li tisíce.
Radek Jaroš zdolal nejvyšší horu Antarktidy, ke 'Koruně světa' mu zbývají tři vrcholy
Číst článek
Vidíte nějakého dalšího Čecha, který by také mohl zvládnout Korunu světa nebo Korunu Himálaje?
Myslím, že pokud jde o Korunu světa, tam určitě nějací lidé jsou, kteří to dělají a kteří jsou blízko dosažení. Ale přiznám se, že jejich jména neznám. Upřímně se o to nezajímám. A pokud jde o Korunu Himálaje, tak tam určitě na 99 procent nikdo takový cíl před sebou nemá, protože to samozřejmě stojí spoustu peněz, spoustu času, který by do toho člověk musel investovat. Jsou u nás samozřejmě excelentní lezci v Himálaji – jako třeba Zdeněk Hák nebo Mára Holeček – ale myslím si, že jejich priority jsou v něčem jiném než v kompletaci této koruny.
Výstupy, jakým se věnujete, jsou hodně nebezpečné, hlavně tedy ty osmitisícovky. Hrozí při nich různá vážná zranění od zlomenin až po omrzliny. O vás se ví, že jste přišel o několik prstů na nohou. Pokud by vám to nevadilo, mohl byste prosím popsat, co se tehdy stalo?
Ze srandy říkám, protože jinak to ani nejde brát, že to bylo takové DPH, které jsem zaplatil za pětadvacet himálajských expedic. Stalo se mi to při výstupu na třináctou osmitisícovku na Anapurnu. Tam došlo k obrovskému souběhu mnoha a mnoha událostí. Kdyby to byla jedna, tak se nic neděje, kdyby byly čtyři, tak se taky asi nic neděje. Ale ono jich bylo asi devět dohromady a to znamenalo omrzliny a ve finále amputace.
To byl jediný úraz, co vás potkal?
Musím to zaklepat. Takhle, měl jsem různé své problémy, úrazy. Na K2 v roce 2007 jsem musel svoji expedici ukončit poté, co jsme se z republiky 14 dnů přesouvali do základního tábora ke K2, byla to moje už čtvrtá expedice na tuhle obávanou osmitisícovku, dokonce jsem tehdy měl zaplacený pobyt a expedice na K2, Gašerbrum I a Gašerbrum II, dokonce jsem se chtěl ten rok pokusit o tři osmitisícovky během krátké dvouměsíční sezony, ale dopadlo to úplně fatálně. Zranil jsem se půl hodiny po příchodu do základního tábora. Rozdrtil jsem si prst na pravé ruce a po čtyřech dnech mě tam odsud evakuoval vrtulník pákistánské armády. Takže to bylo dejme tomu takové druhé zranění.
Musím se ale pochlubit, říkal to jeden novinář, který se věnuje horské tematice: největším kladem mých expedic bylo, že se nikdy nikomu nic nestalo. Když si člověk vezme 25 expedic do Himálaje a všechny proběhnou bez úrazu a bez smrtelné nehody, tak to je něco, na co můžu být hrdý.
Přeji vám, aby vám to vydrželo i dál.
Děkuju.
Co bude dál? Izolované hory?
Jak se udržujete v kondici, protože zlézt osmitisícovku je nepochybně hodně fyzicky náročné?
Teď mě bolí záda, protože se udržuji v kondici u počítače – pracuji na kalendářích a na knížce a moje rychlost úderů jedním prstem je opravdu tristní. Takže bohužel strávím hodně času u počítače, i když si lidi myslí, že pořád jsem jenom někde na cestách, což zdaleka není pravda.
Po zdolání všech osmitisícovek pracuje horolezec Radek Jaroš na získání 'Koruny světa'
Číst článek
Jinak samozřejmě pro mě pohyb a trénink není řehole, když to tak řeknu. Co si budeme povídat, v pětapadesáti je člověk línější než v pětatřiceti. Ale pořád je to věc, která mě baví, naplňuje, a když mám šanci nějakým způsobem trénovat, věnovat se jakémukoliv sportu, tak je to pro mě radost. Takže fyzická příprava pro mě nebyla nikdy řehole a vždycky jsem ji rád postupoval a samozřejmě nikdy jsem ji nepodceňoval.
V tuhle chvíli máte dvě koruny, plánujete ještě dodělat tu třetí. A co potom? Jaké jsou vaše další cíle, protože podle vašeho plánu to budete mít za rok až dva hotové?
To je taková srandovní otázka, na kterou v současné době nemám úplně odpověď. I když z legrace třeba říkám, že v rámci letošního výstupu na přelomu roku jsem byl na Aconcaguavě, nejvyšším vrcholu Jižní Ameriky, a ještě předtím jsem zamířil na Velikonoční ostrov. Když jsem vylezl na nejvyšší horu Velikonočního ostrova, která měří asi 560 metrů, tak jsem se potom dočetl, že to je jedenáctá nebo dvanáctá nejvyšší izolovaná hora světa. Nevím přesně terminus technicus, co znamená izolovaná hora, čím je to dané, to si budu muset nastudovat. Ale pokud je dvanáctá, tak je před ní ještě jedenáct. Pak jsem se taky dočetl, že šest nebo sedm jich budu mít vylezených, protože jsou to ty, které patří do Koruny světa. Takže se to ještě o něco smrsklo. Ze srandy říkám, třeba tohle bude ten cíl.
Druhá věc: teď jsme se bavili při výstupu na Kilimandžáro a na tohle se ptal každý, kdo tam byl, co budu dělat potom a tak, a někdo tam správně podotkl: Zeptejte se Nadala, co bude dělat v pětapadesáti, jaké bude před sebou mít cíle. Ne že bych se chystal do důchodu, to v žádném případě, ale samozřejmě na to bořit světové rekordy jsou mladší.
