Rozhlasu pomohla před 79 lety i policie. První knock-out Pražského povstání zaznamenal velitel Hladík
Česko si připomíná začátek Pražského povstání v roce 1945. Lidé se tehdy v závěru druhé světové války postavili na odpor nacistickým okupantům. Už ráno odmítli hlasatelé rozhlasu vysílat v němčině. Nacisté pak budovu na pražských Vinohradech obklíčili a z éteru se ozvalo známé volání o pomoc.
„Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu. Voláme všechno, co je české, na pomoc Českému rozhlasu. SSáci zde vraždí české lidi.“ Rozhlasové volání o pomoc 5. května 1945 cílilo i na tehdejší muže zákona.
„Legendárním voláním vlastně volali uniformovanou protektorátní policii. Slučovala policii, četnictvo, hasiče a obecní policii,“ vysvětluje pro Radiožurnál ředitel Muzea policie Radek Galaš.
Policisté na rozhlasovou výzvu zareagovali. Prvních 20 mužů dorazilo k rozhlasové budově na Vinohradské třídě.
„Pod velením Karla Hladíka, který jako první vešel do budovy. On jako první zaznamenal první knock-out Pražského povstání, protože tam pěstí skolil německého strážného. Byl to boxer,“ přibližuje Galaš.
Speciální oddíl pro rozhlas
Boxerská průprava u zasahujících mužů zákona nebyla náhoda. Řada z nich se přidala k protinacistickému odboji a už od roku 1939 se připravovali, že tehdy ještě německy vysílající rozhlas obsadí.
4:34
Dívka trhala borůvky a ztratila se, četníci ji umlátili, vzpomíná vnuk na dědův příběh z tábora v Letech
Číst článek
„Ke konci války byli vytipováni muži, kteří to udělají. Byl to speciální oddíl vězeňské služby, byli to boxeři, byli to zápasníci,“ doplňuje ředitel Muzea policie.
Každý z policistů měl při boji o rozhlas jednu pistoli a jen osm nábojů - víc jich nacisté nepovolovali. Uhájit rozhlasovou budovu přitom bylo klíčové. Vysílání informovalo, jak mají lidi stavět barikády, ale také povzbuzovalo.
„České ruce hájí stanoviště rozhlasu! Jsme s vámi, buďte v duchu s námi. Hájíme Prahu, Prahu uhájíme! Praha je! Praha zůstane svobodná!“ znělo z rozhlasu.
Méně nepřátelských jednotek
Do povstání se zapojili nejenom četníci, policisté a hasiči, ale i sokolové, orlové nebo skauti. Jedním z nich byl i Jaromír Klika. Před časem pro projekt Paměť národa vzpomínal, proč s kamarády založili vlastní odbojovou organizaci.
Hála rovná se Hahn aneb Kdykoliv vidím pomeranč, vzpomenu si na dědečka v Terezíně
Číst článek
„Nemalou měrou k tomu přispěla skautská výchova, slib a zákon chránící slabé proti silným, bránící dobro před zlem,“ popisoval.
Povstalci stavěli barikády a v ulicích Prahy byla po několik dnů slyšet silná střelba a výbuchy. Naštěstí pro ně nebylo v Praze v té době tolik nepřátelských jednotek.
„V polovině dubna zhruba polovinu sil, které byly připraveny na potlačování nepokojů, odveleli na frontu do posledních zoufalých bojů,“ řekl před časem historik Tomáš Jakl.
I tak padly při bojích o svobodnou Prahu zhruba 3000 lidí. Pražské povstání skončilo po příjezdu Rudé armády, 9. května 1945, tedy den po kapitulaci nacistického Německa.
