Jak ochránit výzkumná data z univerzit? Klíčová cesta vede skrz ostražitost, říká americký expert
Univerzity v západním světě čelí podle vědců hrozbě od autoritářských zemí. Ty se snaží jednak manipulovat výukou, aby zlepšily svůj obraz. Druhou hrozbou je špionáž a únik výzkumných dat a poznatků. Jak tomu čelit, vysvětluje bezpečnostní ředitel texaského univerzitního systému A&M Kevin Gamache.
Působíte v univerzitním systému, který zahrnuje jednak školy, jednak státem zřizované organizace. Patří sem kriticky důležitá infrastruktura jako nemocnice. Není to trochu protichůdné, být otevření pro studenty, a přitom zajistit bezpečnost?
To je důležitá otázka. Jak ochránit infrastrukturu a zároveň otevřenost akademického prostředí. Jak ochránit výzkum v akademické otevřenosti.
Myslím, že jedna z klíčových cest vede skrze ostražitost. Trávíme hodně času tím, že pomáháme fakultám, aby se naučily rozpoznávat různé hrozby.
Další věc, kterou děláme, je zjišťování, s kým spolupracujeme. Kdo financuje naše zahraniční spolupracovníky, z jakých organizací pocházejí. A také, jestli jsou v tom všem transparentní, kromě toho, že jsou u nás na univerzitě.
Může to být jen špička ledovce. Co obsahují uniklé přísně tajné dokumenty, kdo je zveřejnil a proč
Číst článek
Zažili jste nějakou špatnou zkušenost se zahraničním vměšováním – něco, z čeho jste se od té doby poučili?
Jako každá univerzita zažíváme případy, kdy hostující stipendisté nebo postgraduálové k nám nejsou úplně upřímní v tom, koho reprezentují. Hodně takových aktivit jsme zaznamenali i v programech pro zahraniční talenty, kde cizí instituce získávají naopak naše odborníky ke spolupráci.
Kompromituje se tím transparentnost, která je zapotřebí k tomu, abyste byli úspěšnou vzdělávací institucí. To jsou příklady, které mě zrovna napadly, protože se s nimi setkáváme nejčastěji.
Jestli tomu dobře rozumím, problém může být v tom, že odcizí nějaké duševní vlastnictví, nějaká výzkumná data, která skončí neznámo kde?
Duševní vlastnictví u nás ve Spojených státech znamená něco velmi specifického. Do určité míry se to stává také. Ale už jenom to, že někdo zpronevěří výsledky výzkumu, aniž by o tom věděl vedoucí práce, je problém, se kterým se setkáváme. Chceme se ujistit, že práce, kterou fakulta investuje do výzkumu, zůstane vnitřní záležitostí, dokud nebude připravená k publikaci.
Rozšířit povědomí
Jakým způsobem se tomu dá čelit? Už jste říkal, že klíčové je dát si pozor, takže učíte každého profesora, aby byl opatrný v takových a takových případech?
To je určitě naším cílem. Rozšířit povědomí o tom, co je rizikové. Mít nastavené procesy, abychom rozpoznali, kdo je doopravdy ten, s kým navazujeme spolupráci. A musíme v tom spolupracovat s ostatními univerzitami. Nejenom ve Spojených státech, ale mezinárodně. Podobně, jako to děláme tady s Univerzitou Karlovou.
Stát si umyl ruce nad ochranou dat žáků. Školy ale nemají šanci to ošetřit, kritizuje datový novinář
Číst článek
Není to problém, který bychom mohli vyřešit sami v Texaském univerzitním systému A&M. Není to ani problém, který by vyřešily samy Spojené státy, ani jiná jednotlivá země. Je to věc, na které musíme spolupracovat a společně hledat řešení.
Jak se dá v takových situacích zachovat akademická svoboda a otevřenost? Někdo by mohl namítnout, že prověřování a přerušování spolupráce vypadá jako cenzura?
Víte, určitě je jednou z možností zpřetrhat určitý typ vazeb. Ale jiná možnost, která je podle mě životaschopnější a žádanější, je ujistit se, že jednáme v transparentní situaci. Máme dostatečné znalosti na to, abychom mohli činit informovaná rozhodnutí s vědomím možných rizik, a abychom mohli přijímat opatření, jak případně rizikům čelit.
Naším cílem není omezovat výzkumníky nebo jim nařizovat, s kým mohou nebo nemohou spolupracovat, ale zajistit, aby dostali všechny informace k tomu, aby mohli posoudit rizika a rozhodovat se podle nich, a aby jim mohli čelit opatřeními, která ochrání nejenom výzkumníky, ale i instituci.
