Středověké malby v Emauzském klášteře nepoškodila nejvíc válka. Velkým problémem je obnova z 60. let
Unikátní středověký cyklus nástěnných maleb v Emauzském klášteře v Praze podrobně prozkoumali experti z Univerzity Pardubice. Soubor 26 maleb podle nich paradoxně nejvíce poškodilo restaurování v šedesátých letech minulého století. Odborníci při analýzách použili nejlepší dostupné metody a sami byli překvapeni, že oproti původním předpokladům nebylo pro unikátní vzácnou výmalbu nejhorší bombardování na konci druhé světové války.
„Ty malby po roce 1945 byly sice v špatném stavu, kde části omítek odpadly, na druhou stranu malby byly na mnoha místech kompaktní a dobře čitelné a vlastně po restaurování v 60. letech najednou čitelné nebyly, takže to byl pro nás takový největší šok,“ popisuje Jan Vojtěchovský z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.
„Pro restaurátora je to těžké říct, ale ano, dost často největší problém památky bývají předchozí restaurátorské zásahy.“
Stojíme ve východní části ambitu, protože tato část je z hlediska maleb nejhorší. „Tady vidíme uvolnění barevných vrstev, některé je i způsobeno právě tím posledním restaurátorským zásahem, třeba nadměrným zpevněním, použitím příliš vysokých koncentrací zpevňovacích prostředků,“ říká Vojtěchovský.
Zkoumání maleb
Malby vznikaly na konci 14. století a tady jsou zachované zhruba jenom z 50 procent.
„Na první pohled třeba můžeme vidět pekování, to znamená pobouchání kladivem, které bylo nutné pro aplikaci novější omítky. To tady vidíme třeba na výjevu bičování Krista, kde je tam vlastně spousta děr, které byly později při restaurátorském zásahu vytmeleny a částečně i retušovány, takže i běžný návštěvník si tady může všimnout tohoto poškození,“ vysvětluje Vojtěchovský.
30:57
Poklad je pro každého něco jiného. Spoustu věcí se dá opravit, říká sběratel a galerista Hejtmánek
Číst článek
26 středověkých maleb odborníci zkoumali různými metodami. Unikátně bylo multispektrální snímkování, kvůli kterému přijeli loni v lednu do Emauzského kláštera i němečtí odborníci.
„Ta kamera má dvojí snímání. Buď snímkuje ve viditelném, ultrafialovém nebo infračerveném světle, anebo snímá obraz ve velmi úzkých spektrech těchto světel, zhruba po patnácti nanometrech. A na každý tento úsek je tady speciální světelný zdroj,“ vysvětloval před rokem Roland Lenz ze Stuttgarské akademie výtvarných umění.
„Světla jdou od červené do zelené a barvy se mění. Vidíme i různé vyobrazení stejného místa a vidíme tak i to, co nemůžeme vidět pouhým okem,“ popsala tehdy Aneta Kellerová ze Stuttgarské akademie.
Příliš intenzivní čištění
A právě metoda Rainbow přispěla k rozlišení stáří zdiva a tím i maleb, jak mi ukazuje vedoucí týmu Jan Vojtěchovský.
„Když si sáhnete tady na omítku nad tím portálem, už jenom přes dotek prstu cítíte, že je hrubší než zhruba o nějakých 50 centimetrů vedle, kde je omítka velmi hladce upravená. Je starší řádově o dvě dekády,“ přibližuje.
Daguerrotypie z 19. století v péči odborníků. Zrestaurovat by je měli do dvou let
Číst článek
„Některé zásahy se dají odstranit, třeba tmely a retuše, které ne úplně vždycky jsou ideální, ale to samozřejmě není ten největší problém. Největší problém bylo to příliš intenzivní čištění a to už je nezvratné.“
„Jedním z hlavních výsledků našeho projektu by měl být koncept restaurátorského zásahu. Na druhou stranu máme spoustu historických fotografií, žijeme ve světě moderní techniky, takže není nutné se těch maleb dotýkat na to, abychom návštěvníkovi dokázali přiblížit, jak malby vypadaly v historii.“
Odborníci také doporučí, jaká teplota, vlhkost a osvětlení je pro nástěnné středověké malby nejlepší.
