Stereotypy jsou neviditelné kvóty. My je potřebujeme viditelné a pro ženy, tvrdí socioložka Jarkovská
Mezinárodní den žen, který připadá na 8. března, je svátek oslavující boj za práva, nikoliv oslava ženskosti, upozorňuje socioložka Lucie Jarkovská v pořadu Host dne na Moravě. Nešlo ale jen o volební práva. „Tyto aspirace máme i dnes jako feministické hnutí,“ doplňuje aktivistka a publicistka Maja Vusilović a dodává, že v současnosti může jít například o otázku kvót, které by do některých zaměstnání a rolí vpustily více žen.
V Česku stále není rovnoprávnost mužů a žen, je přesvědčená Maja Vusilović z feministického a queer kolektivu Sdruženy. „Stále bojujeme s tím, že ženy jsou ohodnocené mnohem méně než muži, tomu se říká gender pay gap. Také vidíme, že ženy vykonávají výrazně více péče, tedy práce, která není ohodnocena vůbec,“ upozorňuje.
Hosté Dne na Moravě: Lucie Jarkovská z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a publicistka Maja Vusilović
Přesto se to postupně lepší, připomíná socioložka socioložka Jarkovská z brněnské Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity: „Pamatuju si doby, kdy byly matky na rodičovské vyloučené z výdelečné činnosti a muži vyloučení z možnosti nastoupit na rodičovskou dovolenou.“
V zaměstnáních ale stále existují neviditelné kvóty. „Když to necháme takzvaně přirozeně, tak začnou fungovat mechanismy, které jsou vlastně diskriminační,“ říká Jarkovská.
„Když přemýšlíme o některých pozicích a profesích, tak to podléhá genderově asymetrickému pohledu. A ve stereotypech existují neviditelné kvóty, které na vyšší místa dosadí muže. Ženy vypadnou, přestože oficiální kvóty neexistují. Z toho důvodu přichází zavedení viditelných kvót,“ vysvětluje socioložka.
Ženy mají o 16 procent menší výplatu než muži. ‚Ti tento problém podhodnocují,‘ připomíná expertka
Číst článek
„Není to tak, že tam dáme buď schopného muže, nebo neschopnou ženu. Ale máme-li na jedno místo dva stejně kvalifikované uchazeče, jednoho muže a jednoho ženu, pak dáme přednost ženě. A když budeme hledat důvody, proč to nejde, tak je vždy najdeme,“ je přesvědčená socioložka a doplňuje:
„Když se řekne, kdo je dobrý šéf, tak si mnoho lidí představí někoho, kdo umí bouchnout do stolu. Ale čím dál víc se mluví o tom, že tohle není ideální, že lepší je někdo, kdo umí komunikovat a naslouchat. A najednou se tyto charakteristiky mnohem víc začínají blížit tomu, jak smýšlíme o ženách.“
Když se režim zalekne
Mezinárodní den žen začal jako stávka newyorských švadlen, které stejně jako další ženy po světe pracovaly v otřesných a nebezpečných podmínkách a zároveň pobíraly jen zlomek toho, co muži. Když v newyorské továrně vypukl požár, ženy nemohly utéct, protože je majitelé továrny v práci zamykali a ženy nemohly ani na záchod. Právě jejich pohřeb se stal velkou demonstrací.
Česko má nejmenší podíl žen ve vědě a výzkumu v Evropě. Změnit to můžou nová pravidla grantů
Číst článek
V Československu sklouzl svátek k oslavě tradičního ženství prostřednictvím Mezinárodního dne žen až v době normalizace – v roce 1974 to tak pojal na svém zasedání Svaz žen, připomíná socioložka Jarkovská.
„Režim v 50. letech na jedné straně velmi utlačoval, ale zároveň přišel s myšlenkou emancipace žen. V té době se narovnaly zákony, které v Západní Evropě přijali až mnohem později,“ upozorňuje socioložka.
„Narovnala se například práva dětí z mimomanželských svazků, umožnilo se právo žen na práci. Takže emigrantky z Československa sice unikly před politickou nesvobodou, ale zároveň vpadly do nesvobody genderové. Ještě v 70. letech v Německu potřebovaly souhlas manžela k tomu, aby mohly vykonávat placené zaměstnání,“ dodává Jarkovská.
„Boj o rovnoprávnost není lineární. Každý rok si musíme připomínat, že práva jsou křehká.“
Maja Vusilović
Podle ní se ale komunistický režim časem sám zalekl ženské emancipace a v době normalizace začal klást mnohem větší důraz na tradiční rodinu a tradiční rozdělení rolí.
„Boj o rovnoprávnost není lineární. Nemůžeme se dopracovat k nějakému zákonu a říct, že teď už to skončilo a už nemusíme usilovat o něco většího. I to musíme udržovat, a proto je tady i Mezinárodní den žen – každý rok si musíme připomínat, že ta práva jsou křehká,“ uzavírá Vusilović.
Poslechněte si celou debatu, audio je nahoře v článku.