Dřív slum, teď lukrativní bydlení se zahradou v Praze. Z ilegálních kolonií se stala žádoucí vesnice ve městě
Nejchudší obyvatelé Prahy si začátkem 20. století stavěli nouzové kolonie. Byly to vyloučené lokality a „bahno Prahy“, dnes se z nich ale staly lukrativní adresy a provizorní domky se postupně mění na vily. „Je fajn bydlet na vesnici, zároveň to máme sedm minut na metro,“ pochvalují si manželé Černouškovi.
Ve 20. a 30. letech si nejchudší obyvatelé zabírali nekvalitní pozemky na okrajích Prahy a stavěli si tam vlastníma rukama nouzové domky ze dřeva, z cihel ze zbořenišť, z bedýnek, ze všeho, co se dalo levně získat.
Bahno Prahy, morální i skutečné. To byly nouzové kolonie, po nichž nás provedl David Platil
„Dnes bychom tyto nouzové kolonie mohli přirovnat ke slumům z Jižní Ameriky a Afriky. V Praze vznikaly za první republiky, v té době se stavěly i v jiných zemích, třeba v Německu nebo Francii,“ přibližuje David Platil, sociolog a sociální antropolog, který se dlouhodobě věnuje oblastem města, urbanismu a veřejného prostoru.
Informace, vzpomínky a fotografie publikuje Platil na webu Bahno Prahy. „V dobové literatuře a v novinových článcích jsou kolonie chápány jako vřed na hlavním městě. Zpočátku tam opravdu žily pochybné živly, prostitutky, zloději, žebráci, ale ve 30. letech se to zlepšilo,“ říká.
Obývali je dělníci, kteří nedosáhli na lepší bydlení v pavlačových nebo rodinných domech v Praze.
3:33
Miniaturní domky se stávají alternativou vlastního domu. Standardy trvalého bydlení ale nesplňují
Číst článek
„Praha se v té době obrovsky rozrůstala co do počtu obyvatel. Mezi lety 1910 až 1930 přibylo okolo 280 tisíc nových obyvatel Prahy. Vznikaly nové čtvrtě a továrny, poptávka po bydlení byla obrovská, ale nabídka nedostačovala,“ připomíná Platil.
V roce 1924 vedení Prahy boj proti chudinským koloniím vzdalo a začalo stavět vlastní kolonie a zajišťovat nájemní bydlení.
Od zahrádek k legalizaci
Prvními nouzovými koloniemi byly zahrádky, které okolo Prahy začaly vznikat už v 19. století.
„Zahrádkáři nechali u sebe bydlet kolonisty na zahrádce, což bylo tehdy ilegální. Později z toho začali majitelé pozemků těžit a začali je pronajímat. Byly to často nelukrativní pozemky, třeba obrácené na sever, což je kolonie Za horou. Slatina, to je podmáčená půda. Malvazinky vznikly na bývalé skládce,“ vyjmenovává Platil.
Kolonie rostly z toho, co bylo po ruce. Často to byly i vyřazené vagóny.
„Kolonista zajel do nádraží Bubny, za nějakým 650 až 700 korun československých pořídil vyřazený vagón a ten si za určitý obnos nechal dovézt do kolonie. Vagóny mohli obezdívat, dát podezdívku, zateplovat,“ popisuje David Platil, jak vznikala improvizovaná obydlí.
Byty jsou nadhodnocené, nedávají smysl ani jako investice. Odnáší to mladí, tvrdí sociolog
Číst článek
Movitější lidé měli domky vyzděné, to platilo třeba pro oblast Za horou. Ta je výjimečná i tím, že si kolonisté pozemky odkupovali, i když nevěděli, že nejde o stavební parcely. Zpětně se proto snažili domy legalizovat.
K tomu jim pomohlo i to, že v kolonii žila rodina komunistické poslankyně Anežky Hodinové Spurné, která tam za války schovávala ženu židovského původu.
Získat domek? Nemožné
Zatímco před sto lety vznikaly domky v koloniích malé, třeba i jen o dvou místnostech, dnes si je majitelé často zvětšují a přistavují do výšky. Některé ale mají dodnes původní zelené evidenční číslo, které bylo určené pro provizorní stavby. Kolem kolonií postupně vyrostla Praha.
V kolonii Na Kotlasce stojí například garáž s nejdražším výhledem v celé Praze. Z přístavby u domku, který patří rodině Černouškových, je totiž vidět na Libeň, tamní plynojem i Karlín. Pražský hrad by byl vidět také, kdyby se dům zvedl o další dvě patra.
„Domky jsou malé, nahňácané na sebe. Je to zvláštní chaos a nemá to moc řád, ale taky se tady zachovala vesnická atmosféra a sousedská pospolitost. O víkendu se tu ozývá cirkulárka a slepice,“ popisuje pan Černoušek.
K domku se zahradou přišel náhodou, o tom, že se prodává, se dozvěděl od kamaráda. Čtyřčlenná rodina se sice musí směstnat do dvou místností, k tomu má ale zahradu a garáž s výhledem přestavěnou na pracovnu.
Vlastní byt v Praze? S příjmem 130 tisíc měsíčně. Anebo zvolte Brandýs, doporučuje analytik Roček
Číst článek
„Je fajn bydlet na vesnici a zároveň to máme sedm minut na metro,“ pochvalují si Černouškovi.
„Získat tady dnes nemovitost je ale nemožné. Možná když se domluvíte s někým, kdo tu bydlí, že bude dům prodávat. Anebo jen velkou náhodou. Ale že by tady byly volné parcely nebo že by se lidé chystali prodávat, o tom nic nevím,“ dodává Černošek.
Poslechněte si celý pořad, audio je nahoře v článku.
