Asi každý student francouzštiny ví, že jazyk nepatří mezi nejjednodušší. Nejde ale jen o složitou gramatiku, jedním z důvodů je i zrádná a ne vždy na první pohled jasná výslovnost. V některých případech navíc mohou situace s ní spojené vést k zajímavým a do určité míry i komickým náhodám.

Příjmení ruského prezidenta je toho ve francouzštině příkladem. Pokud by totiž Francouzi jeho jméno psali stejně, jako tomu je v češtině či například angličtině, tedy Putin, vyslovovali by jej podle fonetických pravidel jako [pytɛ̃]. Výslovnost by tak odpovídala francouzskému výrazu „putain“.

A právě toto slovo používají mnozí Francouzi ve chvílích, kdy mají potřebu si zanadávat, případně velmi vulgárně urazit ženu. Slovo totiž v českých ekvivalentech označuje termín pro „ku**u“ nebo „dě**u“. V určitých situacích také odpovídá zvoláním „ku**a!“ či „do p***le!“.

Jak komentuje deník The New York Times, není divu, že Francouzi raději „přijali falešnou fonetiku“ a jméno ruské hlavy státu upravili, než aby jej nechali v původním tvaru. Ne nadarmo je podle amerického listu francouzština známá jako jazyk diplomacie.

Aby frankofonní média předešla pravděpodobným nepříjemnostem, jméno prezidenta největší země na světě tak přepisují do podoby „Poutine“, která ve francouzské výslovnosti odpovídá formě „Putin“. Jenže výraz „poutine“ už jeden význam má, konkrétně spojený s kanadskou kuchyní.

Národní jídlo

Poutine je totiž pokrm pocházející z kanadské provincie Québec, kde je francouzština, společně s angličtinou úředním jazykem. Název jídla je odvozen od anglického výrazu „pudding“ a jedná se o jídlo typické pro fast-food, skládající se z hranolek, kousků sýra a hnědé omáčky, takzvané gravy. Luxusnější varianta obsahuje i husí játra neboli foie gras.

Kombinace se postupně stala národním jídlem Kanady a nabízejí ji restaurace i rychlá občerstvení po celé zemi. Poutine tak lze například najít v menu řetězců McDonald’s nebo Burger King.

Lingvistická zajímavost spojená se jménem Vladimira Putina ale ještě existuje přinejmenším jedna. Pokud příjmení rozdělíme na dvě části „put“ a „in“, odpovídá to anglickému frázovému slovesu „put in“, které má v různých kontextech mnoho významů, mimo jiné například vložit, poznamenat či přistát.

A právě na základě této slovní hříčky vznikla před několika lety z iniciativy jednoho ze slovinských umělců parodická píseň, jak tehdy zmiňoval i server BBC.

Příjmení hlavy Kremlu nicméně nepřepisují jen ve Francii. Například v nizozemských médiích jej lze nalézt ve formě „Poetin“, podle maďarské fonetiky zní celé jeho jméno „Vlagyimir Vlagyimirovics Putyin“.

Na Slovensku Fico, v Itálii fík

S kuriózními náhodami týkajícími se jmen politických představitelů se můžeme setkat i v dalších zemích. Slovenského zakladatele strany Smer-SD Roberta Fica jistě netřeba představovat. Pravděpodobně méně známý je však v Česku jeho italský jmenovec – politik a člen Hnutí pěti hvězd jménem Roberto Fico. Ten pochází z Neapole a mezi lety 2018 až 2022 předsedal italské sněmovně.

Na rozdíl od slovenštiny, kde výraz „fico“ žádný význam nemá, označuje v italštině mimo jiné oblíbenou součást jídelníčku – fík. Kdybychom tedy jméno přeložili doslova, z Roberta Fica by se tím pádem stal Robert Fík.

Slovo má však i další významy. Kromě toho, že odkazuje na rostlinu fíkovník, může v určitých kontextech označovat například „frajera“ nebo „cool člověka“. Pokud bychom tedy v italštině viděli kupříkladu spojení „lui è fico“, znamenalo by to něco jako „on je cool“ nebo „on je hustej“.

Význam ženské formy daného slova, tedy ve tvaru „fica“, je ale značně vulgárnější, jak potvrzuje slovník. V určitých kontextech tak spíše odpovídá výše uvedenému francouzskému výrazu „putain“.

Jana Stuláková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít