Zmatení báchorkami. Češi hledají, kdo jim v ochraně klimatu ukáže cestu, říká vedoucí výzkumu
Čechy znepokojuje sucho, většinově chtějí chránit klima a modernizovat zemi, ve složitém tématu ale tápou. Třeba od politiků 82 procent lidí vyžaduje mnohem lepší vysvětlování, jaké kroky v ochraně klimatu plánují. Zároveň jim v této otázce pramálo důvěřují. Ukazují to data nového výzkumu České klima 2024. „Chybějí lídři, kteří by ochranu klimatu vysvětlovali,“ říká pro iROZHLAS.cz Jan Krajhanzl, ředitel Institutu 2050 a vedoucí výzkumného týmu.
Kdo by se takovým ambasadorem měl stát? Vy jste se těch více než dvou tisíc respondentů ptali, komu důvěřují v otázkách změny a ochrany klimatu…
Ukázalo se, že opravdu s velkým náskokem jsou v čele vědci, vědkyně, vědecké instituce. Těm věří tři čtvrtiny české veřejnosti. Ve srovnání třeba s Amerikou nebo se Slovenskem, kde také sbíráme data, klade česká veřejnost důraz na expertní hlasy.
Zmatení báchorkami. Češi hledají, kdo jim v ochraně klimatu ukáže cestu, říká vedoucí výzkumu České klima 2024 Jan Krajhanzl
Zajímavá je také druhá kategorie v pořadí, a to jsou ochránci přírody. Těm věří v otázkách klimatu 55 procent lidí. Přitom často slyšíme, že se o ochráncích přírody mluví negativně v souvislosti s blokováním stavby dálnice nebo podobně.
Jak to tedy chápat?
Ono jde o to, jak lidé pojem „ochránci přírody“ chápou. Někdy dost jinak než samotní ochránci přírody, jak jsem si opakovaně ověřil. Je potřeba to odlišit od pojmu aktivisté, u těch nám ta důvěra veřejnosti v otázkách klimatu vyšla asi o čtyřicet procentních bodů níže (12 procent – pozn. red.).
Ochránce přírody je docela široká kategorie, kterou lidé nemají spojenou s kontroverzními protesty. Naopak se často za ochránce přírody sami považují. My se v další z otázek pravidelně ptáme na to, za koho se lidé sami považují, nabízíme různé identity jako vlastenec a podobně. A v tomto průzkumu se za ochránce přírody označilo 63 procent dotazovaných. Třeba na sociálních sítích často vidíme kulturní války mezi konzervativci, liberály, pravicově či levicově orientovanými uživateli.
Ale k těmto identitám se hlásí vždy jen mezi sedmnácti a třiceti procent české veřejnosti. Tak bych si i dovolil radit politickým stranám, že než tyto politické nálepky, mnohem inkluzivnější a univerzálnější kategorií je mezi Čechy právě ochránce přírody.
Pokud jde o politiky, těm lidé v otázkách klimatu důvěřují velmi málo. Ať jde o starosty, prezidenta, až po opozici a vládu. Podobně jsou na tom podle vašich dat i veřejnoprávní média. Ale co mě zaujalo, nad tím vším, na třetím místě za vědci a ochránci přírody, se s důvěrou 31 procent lidí objevuje ministerstvo životního prostředí. Čím to? Zřejmě lidé vnímají ten resort tak, že má k té problematice odborně blízko, a možná není v jejich očích tak zpolitizovaný.
Dokonce „příroda“ jako taková vyšla coby číslo jedna mezi tématy, která Čechy zajímají v médiích. Životní prostředí je pro Čechy čtvrté nejzajímavější z nabízených témat a i změna klimatu se umístila někde v polovině, výše než třeba sport a politika. Je to překvapivé?
My tuto otázku pokládáme ve svých výzkumech už od roku 2015, takže to můžeme porovnat už i v čase. A první příčka zůstává nezměněna. Je to příroda a ukazuje se, že má schopnost propojovat velmi různorodé části společnosti. Ať jste volili v prezidentských volbách kohokoli.
Ať jste z vesnice, nebo z velkého města. Ať už fandíte ochraně klimatu, nebo jste v těchto tématech spíše opatrní. Přírodu mají Češi dost rádi. Životní prostředí se také tradičně pohybuje vysoko. I ta změna klimatu se drží třeba nad politickým zpravodajstvím, o které je u české veřejnosti zájem poměrně omezený.
České klima 2024: Je plné paradoxů, lidé chtějí recepty na sucha a povodně a nechat si spalovací motor
Číst článek
Vy jste rozčlenili českou veřejnost do sedmi skupin. Každou charakterizuje jiný postoj ke změně klimatu a my jsme typické reprezentanty všech sedmi tento týden představili. Čtenáři se také mohli sami pokusit zařadit pomocí speciální klimatické kalkulačky. Co mě na těch datech, ze kterých vše vychází, překvapilo – jak silně mezi zastánci ochrany klimatu v Česku převažují ženy. Proč?
Z toho jsem byl sám překvapený, protože to nejsou data, která bychom v našich českých a slovenských výzkumech vídali v minulých letech. Přemýšlel jsem o tom, co ten posun za poslední dva tři roky mohlo způsobit, a jednu interpretaci bych nabídl.
Debata o ochraně klimatu – a zejména o Zelené dohodě – se v Česku vulgarizovala na téma spalovacích motorů. A pokud jde o citovou náklonnost různých pohlaví k autům, spalovacím motorům, ke světu nafty a benzínu, tak to nevyjde rovnoměrně. Jakkoli máme nadšené automobilistky, tak mezi muži budou tito srdcaři převažovat.
Opravdu tedy takový detail hraje roli i v celkovém přístupu ke změně klimatu?
Vzpomínám se na loňskou sérii focus skupin (kvalitativní výzkum – pozn. red.), kde jsme se lidí ptali, co je podstatou Zelené dohody. A spousta jich odpověděla, že jde o zákaz aut se spalovacími motory. Čili někteří to vnímají, jako bychom jim brali pomalu člena domácnosti.
Přitom ale většina Čechů neví, čeho přesně se to opatření týká, jak je formulováno – i to z vašeho výzkumu vyplývá, ne?
Ano. Většina veřejnosti neví, že autem se spalovacím motorem bude možné jezdit nejen ještě v roce 2036, ale i 2045. Většina Čechů si myslí, že v roce 2035 přijde zákaz aut se spalovacím motorem, což není pravda. Má přijít omezení výroby. Ani ona nemá být úplně zrušena, jen ty spalovací motory budou muset splňovat nějaké parametry.
Tedy chybějí tu informace a rozumím tomu, že pokud někteří politici a političky zvolili tu zkratku a rozhodli se udělat rovnítko mezi Green Dealem a zákazem – a to takhle i trochu vykonstruovaným a přifouknutým – tak že řadu mužů to prostě polekalo. A zásadně to ovlivnilo vnímání té problematiky i takhle genderově.
PROJEKT ČESKÉ KLIMA 2024
Reprezentativní výzkum veřejného mínění v otázkách změny klimatu, dekarbonizace a Zelené dohody vznikl v Institutu 2050.
Výsledky aktuálního šetření vychází z reprezentativního dotazování 2 299 respondentů a respondentek ze všech koutů České republiky. Sběr dat probíhal od května do srpna 2024 a servisně ho zajistila agentura STEM/MARK.
Ta informovanost v oblasti změny klimatu je v Česku obecně špatná, jak ukazují vaše data. Nejde jen o Zelenou dohodu. Třeba pouze pět procent Čechů ví, že Česko vypouští na osobu vyšší emise skleníkových plynů než země jako Čína nebo Indie. Dá se potom vést o ochraně klimatu či Zelené dohodě racionální debata?
Já si myslím, že podobné je to ale s vhledem i do ostatních veřejných témat. Asi bych to přirovnal třeba k tomu, kdybychom zkoušeli porovnávat různé světové metropole, a dělali to podle toho, co jsme zahlédli z okénka letadla nebo vlaku.
Tak si často děláme o věcech obrázek a nemám potřebu na tom českou veřejnost nijak školit. Spíš bych to viděl jako úkol pro odpovědné novináře a pro politickou reprezentaci vysvětlovat tu problematiku atraktivní a srozumitelnou formou.
O jaké informace mají lidé podle vašich zjištění největší zájem?
Z praktických informací, co se změnou klimatu dělat, je zajímají recepty na odolnější krajinu, na modernizaci Česka v oblastech průmyslu nebo dopravy. Tam veřejnost dominantě říká, že to by si ráda poslechla. Před námi je celá řada změn v souvislosti se snižováním emisí skleníkových plynů.
A data ukazují, že Češi a Češky vědí, že se to dotkne ekonomiky, technologií, krajiny, životního stylu. Takováto transformace vyžaduje informace, jinak lidé klopýtají za aktéry, vlajkonoši té změny a nerozumí tomu, co a proč se děje. A to se podle mě stalo obzvlášť u toho Green Dealu.
Co přesně se stalo?
Tak dlouho chyběla v oblasti Zelené dohody pro Evropu seriózní, fakty podložená komunikace ze strany naší vlády a celkově politické reprezentace, až do toho skočili nejrůznější populisté.
Ti začali vyprávět báchorky a podávat často velmi zkreslené informace o tom, co je obsahem Zelené dohody, jak se to projeví, strašit veřejnost, že se zdraží benzín o horentních deset korun na litr, a podobnými vyvratitelnými věcmi. A každá prázdná nádoba se zaplňuje tím, co je zrovna poblíž, takže pokud nebyly věcné informace, tak veřejnost vnímala tyto zkreslené.
Ochrana klimatu jako taková má přitom u české veřejnosti stále velkou podporu. Co přesně o tom říká váš nový výzkum?
Většina veřejnosti ví, že se klima mění, že to je závažný problém. Dokonce když se lidí ptáte, co by se v Česku mělo intenzivněji řešit, tak víc než polovina uvádí, že bychom měli víc chránit klima a snižovat emise. To v těch datech vidíme dlouhodobě.
Ovšem ohledně Green Dealu se za poslední dva roky od našeho posledního výzkumu veřejná debata výrazně zpolitizovala. Je to vidět i z monitoringů tisku, když se podíváme, jak se skloňuje Zelená dohoda, jak se o této problematice mluvilo před volbami do Evropského parlamentu.
Jste Příznivec nebo Odmítající klimatických opatření? Vyzkoušejte si naši kalkulačku
Číst článek
Ještě předloni ve výzkumu Česká (ne)transformace, který jsme v Institutu 2050 prováděli ve spolupráci s agenturou STEM, byla třetina lidí pro Green Deal, třetina proti a třetina nevěděla.
To se tedy posouvá?
Ano, z aktuálního výzkumu České klima 2024 plyne, že zrušit nebo omezit Zelenou dohodu chce polovina Čechů a pětina říká, že bychom měli cíle posílit nebo udržet tak, jak jsou. Třetina si není jistá. Ale i přesto, že se zvyšuje pochybnost o politice Zelené dohody, i ty vlažnější názorové skupiny podporují ochranu klimatu.
Přitom pokud se podíváme na konkrétní opatření Zelené dohody, tak je Češi často většinově podporují…
Když jsme konkrétnější a ptáme se na věci, které si lidé dovedou lépe představit, tak tam je podpora i přes sedmdesát procent, a to dlouhodobě. Týká se to třeba rozvoje obnovitelných zdrojů energie, zateplování, šetrných opatření v krajině, přírodních prvků, které mají bránit povodním nebo podporovat pestrost krajiny.
I ty nejskeptičtější skupiny obyvatel, které na Zelené dohodě pro Evropu nenechají nit suchou a o některé nevládní organizace by si neopřely kolo, tak podporují obnovitelné zdroje, fandí větrné energetice, víc než polovina je pro solární energetiku.
Zmiňujete větrnou energetiku. Tam také vidím paradox. Mezi Čechy má obecně silnou podporu, rozvíjet ji máme podle tří čtvrtin respondentů. Ale zároveň sledujeme, jak jedna obec za druhou v referendu větrné elektrárny ve svém katastru zamítá. Jak se tohle dá vysvětlit?
Určitě existují projekty, které v poslední době v místních referendech prošly, ale jsem si vědom, že jsme teď měli období asi čtyř let, kdy se tu žádné větrné elektrárny nestavěly.
My jsme se ptali nejen obecně na podporu rozvoje větrné energetiky v Česku, což je těch víc než sedmdesát procent. Ale ptali jsme se i konkrétněji. Kdyby se to mělo stavět u vás, pět kilometrů za vaším domem, byli byste pro, nebo proti? Souhlasilo asi 45 procent lidí. Ostatní váhali, nevěděli nebo nesouhlasili.
Když jsme se ale zeptali na podporu větrné elektrárny v místě bydliště s tím, že by ta obec měla z jejího provozu příjmy, tak to najednou skočilo na 62 procent. A pokud by šly příjmy přímo vaší domácnosti, tak s takhle položenou otázkou už souhlasily se stavbou větrné elektrárny ve své obci dvě třetiny respondentů.
Záleží tedy na tom, do jaké míry se ti developeři budou ochotní dělit o své zisky z větrných elektráren s obcemi či celými regiony. A takový slon v místnosti, to je vztah Čechů a Češek ke krajině, který je velmi sentimentální a v evropském kontextu v mnoha ohledech netypický. Češi si velmi potrpí na kochání se malebnou krajinou a ty větrníky jsou s tím pro řadu lidí samozřejmě v konfliktu.
23:09
Ze Zelené dohody se stal zjednodušený strašák. Nejde ji jen milovat, nebo nenávidět, říká Dusík
Číst článek
To je pak otázka práce s krajinnými architekty, jak tyto stavby do krajiny začleňovat citlivě, protože něco jiného je, když je postavíte v relativně fádním kraji, nebo když vyrostou v Pošumaví nebo Jizerských horách.
Jak byste zjištění reprezentativního výzkumu České klima 2024 shrnul?
Ukazuje se, že existuje kontrast mezi tím, co lidé říkají ve výzkumech, a jak o změně klimatu probíhá česká politická a mediální debata. To, po čem lidé volají, je v té debatě podreprezentováno. Česká veřejnost říká, že problém už známe, a chce se víc bavit o řešeních.
Pořád ale v Česku hledáme jazyk, jakým o té problematice mluvit. Chybějí také ambasadoři toho tématu. Lídři a lídryně, kteří by nabízeli klíčové informace a ochranu klimatu vysvětlovali. Myslím, že je zajímavé sledovat skupinu influencerů a influencerek, kteří se o to pokoušejí na sociálních sítích. Celkově je ale podpora ochrany klimatu enormní, jen tu jsou ty pochybnosti a nejistoty ohledně Zelené dohody.
Rok před parlamentními volbami je důležité konstatovat, že tu existuje velká poptávka po tom, aby politici přinesli recepty, které český stát bude schopen realizovat. Jak modernizovat Česko, zajistit českou krajinu před extrémním počasím nebo jak zlepšovat kvalitu života modernizací a podporou nejohroženějších skupin veřejnosti.
