Pro lidstvo bude lepší, když vyhyne a nechá přírodu vydechnout
Je apríl, 1. duben, svátek legrácek, falešných zpráv, žertíků, ironie, taškařic, vtípků a veselí. Ale já tomu nepodlehnu, půjdu proti proudu a budu řešit vážný problém. Když se odhaduje, že lidstvo brzy zkonzumuje celou planetu, nebude lepší, když raději předtím dobrovolně odejde? Nechá přírodu vydechnout, nastolit původní klid a pořádek místo jejího ničení a nezřízeného využívání surovin.
Lidé by měli dobrovolně zmizet. Měla by to být přirozená daň za dosavadní devastaci Země. Myslím to úplně vážně, aprílu navzdory. Co jsme, my lidé, za svou existenci světu, respektive přírodě, dali? Nic. Systematicky ji od našeho vzpřímení se a chůzi po dvou nohách ničíme.
Bretaňský koláč se podával i s arsenem
Číst článek
Apríl, tedy 1. duben k nám dorazil zřejmě z Francie a mně vadí, že si jako symbol legrácek vzal rybu, zdroj omega-3 mastných kyselin, vitamínů A a D, bílkovin, vápníku a jódu. Dle mého si ryba nic podobného nezaslouží.
Vše začalo ve Francii, kdy jedni vystřihovali z papíru symbol ryby a druhým výstřižek tajně přilepili na záda. Tato „nesmírná“ legrace byla písemně zaznamenaná už v roce 1466 a říkají jí poisson d’avril, „dubnová ryba“. Aprílové legrácky se šířily z Francie do okolí, v Čechách se o nich poprvé zmínil jakýsi Bartoloměj v roce 1690.
Vše dopadlo až tak, že v tento den může být degradováno i poctivé novinářské řemeslo. Novináři mají 1. dubna dovoleno vypustit hoaxy, lži a novinářské kachny. Cožpak by tohle nějaký profesionál udělal? Novinářům se přece musí bezmezně věřit, neboť jsou to slušní, zodpovědní a vzdělaní lidé…
Pro své choutky
Ale půjdeme k jádru věci. Nelze rozporovat, že pro své choutky jsme ochotni ničit vše živé, rostlinami počínaje a všemožnými živočichy konče. Musím, možná trochu zmatečně, což jistě chápete, udělat krátký výčet toho, co jsme schopni provádět na naší krásné planetě. Věřím, že pochopíte mé gastro rozčilení.
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Začnu tím, že bychom měli nechat zvířata být a nekřížit jim cestu. Ona tady byla dřív než my lidé. Když dobrovolně opustíme planetu, vyřešíme tím i oteplování, proti kterému tak zuřivě bojujeme. Vyřešíme i skleníkové plyny a zábor úrodné půdy pro potřebu skladů pro agresivní firmy.
Amerikou budou opět znít kopyta stád, bizoni se rozmnoží a poskytnou potravu vlkům a jiným predátorům. Výběr potraviny však bude přirozený, v souladu s přírodou a potravinovým řetězcem, kde jsme my, lidé, všeničícím prvkem.
Na ruské Sibiři se objeví mamuti a šavlozubí tygři, kteří se tam někde dosud schovávají a vědci na ně nemají čas. V Brazílii se opět nadechne amazonský prales, začne vegetační boom a plíce světa se pořádně rozdýchají.
Severní a jižní pól se dostanou do normálu, budou plné ledu, sněhu, ledních medvědů a obrovská hejna tučňáků budou chodit sem tam. Břehy budou obsazené odpočívajícími tuleni a velryby budou vypouštět zvesela páru. Evropou se budou pohybovat smečky vlků a budou pohodlně udržovat v rovnováze stáda spárkaté zvěře a jiné kořisti.
Louky budou zaplaveny motýly, po zemi polezou brouci a nad asfaltem zbytečných silnic se budou vznášet obrovská hejna mušek a komárů. Hlavně však nebudou hromadně ničeny připlácnutím na čelní skla aut. Doly budou nefunkční a nebudou prášit a ukrajovat krajinu. Obrovská žlutá pole řepky olejky konečně zmizí, Bečva bude plná ryb a bez kyanidů.
Když gilotiny sekaly hlavy kuchařům
Číst článek
Země mlékem a strdím, pardon medem, oplývati bude. Ptáci nebudou mít problém s motory letadel a vrtulemi elektráren. Vzduchem nebudou vrčet bojové drony, ale zpěvné ptactvo a vážky. Zahnízdění čápi nebudou potřebovat komíny a nebudou mít na zádech potupná sledovací GPS zařízení, abychom zbytečně věděli o jejich každém mávnutí křídla.
Přirozeně rostoucí bylinky se nebudou muset obávat, že je někdo urve a strčí k masu na pečení, případně na sušení. Ono maso jako takové se už vůbec připravovat nebude, zvířata se nebudou bát o své hovězí hýždě, roštěnec, filet mignon a kotlety. Steaky už nebudou z pánve vonět (zapáchat), ale budou běhat po pastvinách jako součást těla volného nemučeného zvířete.
Chmel neskončí v pivu a ječmen ve whisky. Životní dráha hroznového vína nevyvrcholí nakvašením a uzavřením lahvích coby šampaňské. Norci a polární lišky nebudou potupně zahřívat svou kožešinou muže a ženy. Velryby se nebudou bát japonských rybářů a sardinky nebudou nacpané v konzervách jak sardinky.
Brusinky nikdo neotrhá a nedá je ke svíčkové. Krásní ušlechtilí koně nebudou na talíři, jak je zvykem ve Veroně. Ústřice a mořské plody si budou užívat života v průzračných vodách. Krávy nebude nikdo okrádat o mléko a vyrábět z něj sýry, smetanu, šlehačku a máslo. Nebude se vařit polévka z drštěk, oháněk a vnitřností ryb.
Pařížská bistra a jak vlastně k bistru přišla
Číst článek
Houby nebude nikdo sbírat, nikdo je nevyrve z lůna lesa, aby z nich udělal smaženici. Ovečkám nikdo nebude stříhat vlnu (no nevím, jestli se jim to bude líbit), plátno ze lnu nebude vyrobené jen proto, aby nás v létě chladilo. Kávovníky a čajovníky si porostou podle své libosti. Nikdo nebude zabíjet jehňátka a telátka kvůli mladému masu.
Mák si poroste tak, jak je zvyklý, a nikdo ho nebude nařezávat kvůli opiu. V duchu vznešených svátků se nebudou lovit kapři a opékat jehněčí maso. Nebudou se řezat mladé borovičky a jedličky, aby se poté ponížily pověšením pestrobarevných skleněných vánočních koulí.
Taktéž nikdo nebude štípat mladé jarní výhonky jehličnanů a vyrábět z nich sirupy, případně ochucovat gin. Přestanou se trhat borůvky na koláč a maliny s jahodami ke šlehačce. Nebudeme chovat prasátka a vznešené lososy skoro stejným způsobem, navíc lososy nikdo nebude krmit granulemi s přídavkem barviva, aby měli červené maso.
Něco podobného se už ve Španělsku chystá i pro nesmírně inteligentní chobotnice, ale všechno může dopadnout tak, a děsím se té chvíle, že někdo řekne, jak skvělé je delfíní a labutí maso a tak zbohatlíci se tím budou cpát.
Je toho násobně víc, co přinese užitek naším zmizením, vše jsem neuvedla, ale jenom jsem tím krátkým výčtem chtěla nastolit palčivé otázky s jedinou odpovědí. Zmizme!
Už nevíme co by
Jak vidno, nenasytnost lidí nezná hranic. Dovolíme si pojídat slavičí jazýčky, vlaštovčí hnízda, jikry jeseterů, želví vajíčka a žraločí ploutve. V Německu televize popularizuje steaky z mývala.
Jinde pojídají i živá zvířata. Jsou to třeba japonské odori ebi, což jsou živé krevety na talíři, nebo korejské sannakji, což jsou kousky živých chobotnic. Ve Vietnamu je oblíbené drunkeo, což jsou malé živé rybičky s citronem, Francouzi hltají živé ústřice a také, to jim nevytýkám, žabí stehýnka.
Asie, Afrika a Latinská Amerika má v oblibě chroupání živých hlemýžďů, kobylek a červíků, když mají čas, tak je dokonce hodí na olej. Ironií je, že přes veškerou lidskou vyspělost, technologie a rozvinuté civilizace jíme stejně jako neandrtálci, tedy konzumujeme zvířata a rostliny.
Naoko vše zachraňujeme, ale upřednostníme plný talíř. Pokud máte pocit, že se nás to netýká, jenom si vzpomeňte na syrové rybí maso, které díky sushi u nás získalo na oblibě. I my jsme stejní.
Vážně, neberte mě vážně
Je apríl, tak se tedy přiznám, že v tomto duchu je napsaná celá aprílová gastroglosa. Kdo by ji také bral vážně, že?
Lidstvo určitě neprovede seppuku, dál se budeme na protest lepit k asfaltu silnic, bránit průjezdu sanitek s nemocnými, polévkou a kečupem polévat nádherné obrazy a jiné umělecké odkazy lidstva. Ve městech budeme snižovat rychlost elektromobilů do minusových hodnot.
Prostě řečeno, budeme všemi silami bránit matičku Zemi, kterou budeme zároveň vyjídat a dusit. Opakuji, naštěstí jde o apríl, ale doba je dnes taková, že se nedá věřit už ani aprílu.
Já teď pochybuji, že co je psáno, to je dáno, zvláště na apríla. Hlavně se mou aprílovou gastroglosou nenechte rozladit, nevěřte jí a nezatěžujte se ničím. To jsem si z vás dnes jenom vystřelila.
