Archimédes, Syrakusy a smažené koule
První osadu tady založili Řekové, o tom je zmínka z roku 734 před naším letopočtem. Duší celého města je ostrůvek Ortigia, mosty propojený s pevninou už 250 let. Tady právě jsem, což je přítomnost, ale minulost je zajímavější. Původní obyvatelé byli Sikulové (odtud možný název), v době nadvlády Řeků se střídala tyranie s demokracií, Kartágo bylo jednou nepřítelem, podruhé spojencem.
Slavný rodák Archimédes tady prý zapaloval římské lodě odrazem slunce od naleštěných štítů vojáků, to bylo za druhé punské války v letech 214 až 212 před naším letopočtem.
Středověk byl zalit sluncem pohody, ale častěji smutnou nepohodou bojů, dobývání, ničení a morových ran. Zpočátku se nadvlády ujali byzantští křesťané, roku 400 zde drancovali Vandalové a Gótové, v 9. století přišli Arabové, ale moc dlouho si tady neužívali.
Město čelilo po odchodu Arabů častým pokusům o dobytí piráty a vy už určitě víte, kde se zrovna poohlížím po gastronomických zážitcích. Jsem na pobřeží Středozemního moře, na Sicílii, v Syrakusách, na ostrově Ortigia. Není lepšího místa, kde podobné zážitky hledat.
Britský král Karel III. a ikonický korunovační kuřecí salát
Číst článek
Nedá mi jinak, než
… než se ještě jednou zmínit o Archimédovi ze Syrakus. Víme, že vidlička (co by těleso) ponořená do kapaliny je nadlehčovaná silou… dál tento zákon znáte ze školy. Na tohle přišel právě rodák ze Syrakus, který byl matematikem, fyzikem, vynálezcem, astronomem a filozofem. Jenom připomínám, že mluvím o jedné, stále stejné osobě.
Druhou punskou válku jsem už vzpomenula i účast Archiméda na obraně Syrakus. Po dvouletém obléhání generál Marcus Claudius Marcellus nakonec město dobyl a nařídil předvést mu Archiméda živého. Znal jeho cenu a doufal, že dokáže pro Řím vyvinout nové válečné stroje.
Dopadlo to špatně. Vojáci jsou koneckonců vycvičeni tak, aby více než rozumu používali meče. Když jeden z nich našel Archiméda skloněného nad výpočty, nařídil mu, ať ho následuje za generálem. Znáte učence vnořeného do bádání…, Archimédes odvětil: „Žádám tě, neruš mi mé kruhy.“
Znáte vojáky, když mají chvilku moc… Odpověď ozbrojence rozčílila natolik, že Archiméda probodl mečem. Budu politicky nekorektní a dovolím si tvrdit, že ten byl prachobyčejný blbec!
Ještě k úvodu
Pokud jsem se zmínila o krátké nadvládě Arabů, musím dodat, že se jim povedlo vylepšit zavlažovací systémy, což vedlo k vyšší produktivitě a k rozvoji malého farmaření, které je dodnes dominantní. Já se však budu věnovat přínosu v gastronomii, a o ni nám dnes půjde především.
Amsterdam je kombinace umění, neřesti a trochu jiného smažáku
Číst článek
Musím přiznat, že Arabové přinesli na Sicílii hodně nových ingrediencí, které dnes vydáváme za jedinečnou italskou kuchyni. Samostatnou kapitolou by mohl být počátek pěstování citrusů, a ne kdejakých. Právě odtud známe obrovské citrony s hrubou slupkou používané v kosmetice a při přípravě marmelád a cukrovinek.
K podobným účelům se používá i citrus Bergamot, jehož silice jsou základem chutě a vůně čaje Earl Grey, který mám z tmavých čajů nejraději. Krvavé i červené pomeranče mají na Sicílii také svou domovinu a přiznám se, že si na nich vždy pochutnám.
Smutnit nemusí ani město Syrakusy, neboť právě zde se pěstuje „Limone di Siracusa“, silně aromatický plod s tenkou slupkou, který se používá při výrobě limoncella, sorbetů a limonád.
Pěstovat se zde začala také cukrová třtina, je hlavní ingrediencí při přípravě rumu a hlavně rýže, která bude jednou z nosných ingrediencí příště navazujícího receptu. Komu toho je stále málo, nelze nevzpomenout koření jako je šafrán, kardamom a skořice. To vše je důležitou součástí sicilské kuchyně a tradičních sicilských receptů.
Možná by vás ani nenapadlo, že italská kuchyně, známá hojným používáním oleje při přípravě jídel, vděčí arabským dobyvatelům i za tuto technologii vaření.
Syrakusy a já
Svou cestu na Sicílii jsem pojala jako průzkumnou. Kratší, intenzivní a zaměřenou na město Syrakusy a především na její úchvatnou část Ortigiu. Tato část města stojí za podívanou a podrobnější seznámení.
U starého pštrosa v Maastrichtu a hovězí guláš s octem
Číst článek
Ubytovala jsem se u jeptišek – nedělejte si starosti, že u nich zůstanu, na to mám veselý a hříšný život moc ráda. Ony jeptišky provozují hotýlek a ten jsem si vytipovala jako svou základnu. Odsud je nedaleko k fontáně pojmenované po bohyni Dianě.
V noci je krásně nasvícená a celý efekt je umocněn oblouky dopadajících proudů vody, které chrlí trysky na sochu Diany. Na centrálním náměstí, o kterém se tvrdí, že je nejkrásnější v celé Itálii, se vypíná nádherný dóm (duomo) ze světlého kamene, postavený na základech antického chrámu bohyně Atény z 6. století před naším letopočtem.
Ze stejného kamene je postaveno celé náměstí, včetně dlažby položené na celé ploše. Kousek od dómu je chrám zasvěcený svaté Lucii, která pochází právě odsud a tady také násilně zemřela.
Navštívila jsem i řecký a římský amfiteátr a prohlédla jsem si zajímavý archeologický park. Kromě jiného též takzvané Dionýsovo ucho, jeskyni a bývalý kamenolom, (Latomie), kde se těžil právě ten světlý stavební kámen, jenž je pro místní stavby tak typický.
Ovšem milovníci úzkých uliček plných obchůdků s bižuterií, upomínkovými předměty, tratorií a osterií budou asi vyhledávat právě tyto atrakce. Pokud jsem použila výraz, že je budou vyhledávat, tak to je špatně. Jsou skoro v každé z uliček této krásné čtvrti Syrakus.
Občas je přeruší ztichlé stavby barokních kostelů, zakomponovaných muzeí a galerií, ale jinak jsou úplně všude. Procházet se večerní nasvícenou Ortigií je z kategorie snů a já tvrdím, že sen se nemá snít, ale prožívat, a tady vás to bezpochybně potká.
Pro lidstvo bude lepší, když vyhyne a nechá přírodu vydechnout
Číst článek
Ortigia je místo plné krásy a hlavně chutí nacházejících se snad všude, v každé hospůdce, restauraci a baru. Občas zpestřená výhledem na moře, kdy chutná ještě víc. Pokud mi položíte otázky na víno, hodně jsem ho ochutnala.
Místní víno je vynikající a určitě vyzkoušejte bílé z nových vinic, plodících hrozny přímo na úpatí na oko spící Etny. Tyto lávou obohacené vinice přinášejí slibná minerální vína těch nejlepších chutí.
Ze známých kvalitních červených vín vévodí odrůdy Nero d’Avola. Nelze však zapomenut na vyhlášené víno Sicílie, Marsalu. Je snad nejznámějším vývozním artiklem a konkuruje Portskému nebo Sherry.
Zase ti Arabové
S hodnocením přínosu Arabů na Sicílii mi v gastronomii zatím vycházejí jenom samá pozitiva. Jsou dokonce původci klasického sicilského pokrmu, kterým jsou Aranciny. Název arancine pochází od arabského slova „aranġ“, což znamená pomeranč, mají totiž kulatý tvar pomeranče, ale ta „koule“ se často tvaruje i do kuželu, ale název je už neměnný.
Na Sicílii se připravují už od 10. století, právě za vlády Arabů. Jistě víte, že jde o rýžové koule o velikosti pingpongového míčku, kulečníkové koule či dokonce tenisové míčku.
Když gilotiny sekaly hlavy kuchařům
Číst článek
Koule, resp. kužel je plněn nejčastěji ragú z hovězího masa, rajčatové omáčky a také sýrem mozzarella a poté se obalí v těstíčku a strouhance a osmaží se na oleji.
Pokud maso nemusíte, existuje mnoho jiných variant, včetně arancinů plněných jen sýrem, šunkou, houbami, rybou, plody moře nebo zeleninou. Víceméně skoro vším co se hodí k rýži a je chutné.
Jídlo zlidovělo a připravovalo se snad v každé domácnosti. Zamiloval se do něj i sicilský král Ferdinando II. (vládl v letech 1830 až 1859) a při návštěvě Katánie dostal na aranciny chuť.
Mezi místními se nenašel nikdo, kdo by měl odvahu je králi připravit, a tak se král vžil do role kuchaře a začal pochoutku připravovat. Byl to opravdu schopný král, protože aranciny se mu povedly natolik, že zachutnaly i aristokracii a z kuchyní lidu postoupily do kuchyní samotné šlechty. Docela slušná kariéra.
Aranciny
Už bylo dost historie, bojů, vojáku, géniů a králů kuchtíků. Do vaření se pustíme v následné gastroglose, já totiž právě absolvuji praktické vaření s velmi milým kuchařským světákem, spoluvlastníkem restaurace, na kterou můžete narazit v úzkých uličkách Ortigie a na mé výslovné přání bude připravovat smažené rýžové koule plněné hovězím ragú.
Odkládám počítač, nebo bude klávesnice plná rýže, masového ragú, strouhanky a mozzarelly. To by byla škoda pro všechny a těším se příští sobotu na společné vaření pod dohledem zkušeného kuchařského mistra ze Sicílie a mne, coby jeho „sous chef“.
