„Protože jsme my selhali, Lukašenko je teď dál na svém trůnu. Nechává (ruského prezidenta Vladimira) Putina, aby využíval běloruské území pro ruské rakety a dělostřelectvo, používají naše území k tomu, aby útočili na Ukrajinu. Mrzí mě to,“ vyprávěla v rozhovoru pro Český rozhlas přesně před rokem Maryja Zajceva.

„V roce 2020 jsme měli příležitost to změnit. Kdybychom tehdy bývali uspěli, možná by k válce na Ukrajině ani nedošlo,“ uvažovala Máša. Byla jednou z desítek tisíc lidí, kteří v srpnu 2020 vyšli do ulic, aby protestovali proti výsledkům prezidentských voleb, které dodnes neuznala ani Evropská unie.

Běloruské bezpečnostní složky tehdy tisíce lidí pozatýkaly a zbily. Pro tehdy devatenáctiletou Mášu to byly vůbec první volby. V centru Minsku ji zranil výbuch zábleskového granátu, který dopadl mezi demonstranty.

Další měsíc a půl strávila Máša v nemocnici, kde podstoupila několik operací. I tak kvůli explozi ohluchla na pravé ucho. 

Česká pomoc

Na konci roku 2020 se dostala na léčení do Česka díky zdravotně-humanitárnímu programu českého ministerstva vnitra MEDEVAC. Ten funguje od roku 1993 a poskytuje zdravotní péči v regionech zasažených humanitární krizí či přírodní katastrofou, ať už vysláním zdravotnických týmů přímo na místo, nebo právě převozem do českých nemocnic. Spuštění MEDEVACu pro Bělorusy zraněné na protestech pomáhala zařizovat Kryscina Šyjanok.

„Mášu nejdřív ošetřovali v nemocnici v Hradci Králové. Neměla u sebe zdravotnickou dokumentaci. Když se jí lékař zeptal, jak její zranění vypadalo původně, tak řekla, ať chvíli počká, že může ukázat fotografii. A ukázala fotku, kterou zná asi každý Bělorus nebo Běloruska. A tak jsme se dozvěděli, že jsme sem dovezli hvězdu běloruské revoluce,“ vzpomíná Šyjanok, která v současnosti stojí v čele Kanceláře demokratických sil Běloruska v České republice.

Máša získala v Česku mezinárodní ochranu, postupně se zotavila, našla si práci a začala se učit nový jazyk. Jenže pak v únoru 2022 Rusko zaútočilo na Ukrajinu a ona chtěla napadenému státu nějak pomoct.

„Jsou to moji sousedé. My a Ukrajinci jsme vždy nesnášeli Rusko z různých důvodů. Rusko ničilo naši kulturu, byli jsme jejich kolonie po dlouhou dobu, takže chápu, jaké je to žít pod ruskou nadvládou,“ vysvětlovala loni svou motivaci.

Nejdřív pomáhala ukrajinským uprchlíkům v Česku, ale to jí nestačilo. Nakonec se rozhodla odcestovat na Ukrajinu a přidat se k mezinárodní legii ukrajinské armády, ve které bojují i další Bělorusové.

„Rozhodnutí tam jet bylo o tom, že pomoc Ukrajině a osvobození od ruské nadvlády je cestou k osvobození Běloruska, do kterého se chtěla vrátit, a to vždy opakovala,“ doplňuje Kryscina Šyjanok.

„Máša v sobě měla více identit a nechci, aby se to zužovalo jen na tu politickou. Uměla více jazyků, zajímala se o ženská práva. I když jejím prvním jazykem byla ruština, tak se rozhodla přejít v komunikaci do běloruštiny. Myslím, že objevování pravé běloruské kultury v ní vždy vyvolávalo radost,“ říká Šyjanok.

Máša prošla zdravotnickým kurzem a pomáhala s evakuacemi raněných. Později se dostala i přímo do zákopů. Podle Šyjanok byla první Běloruskou, která v bojích na Ukrajině padla.

„V lidech, kteří se účastnili protestů v roce 2020 a kteří navíc byli zranění nebo prošli vězením, je poměrně silná touha dál s tím něco dělat, protože cítí, že ten cíl nebyl naplněn. Nakonec jsme se dozvěděli, že kromě zdravotnického výcviku prošla ještě dalším a stala se z ní snajperka. Pro mě je to naše národní hrdinka,“ uzavírá Šyjanok.

Maryja Zajceva padla letos 17. ledna, den po svých čtyřiadvacátých narozeninách. Při ruském ostřelování ji zasáhla střepina.

Kateřina Gruntová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít