Fungováním západní společnosti se vine pozoruhodný paradox. Víme, že péče o děti, nemocné nebo starší osoby je v mnoha ohledech nezastupitelná. Když se třeba bavíme o tom, jaké všechny práce by mohla do budoucna zastat umělá inteligence, jen málo z nás by jmenovalo právě péči o druhé.

Přehrát

00:00 / 00:00

Klára Vlasáková: Odbory pečovatelek slaví úspěch, teprve spolu jsou pracující slyšet

Copak by někdo chtěl, aby si s jeho dítětem stavěl věže z kostek robot? Nebo aby umělá inteligence plánovala, jak má pacient brát léky?

Přesto je právě péče odvětvím, které je silně podfinancované, stojí často na vykořisťování lidí, kteří se mu věnují, a navíc není ani neobvyklé tvrzení, že péče je „přirozená“ ženám – takže jsou na její vykonávání nejlepší. A ještě jim ani není třeba tolik platit.

Pracující spolu mají silnější hlas

Studie zabývající se rozdíly v odměňování totiž ukazují smutnou věc – jakmile ženy ve větším počtu vstoupí do určitého oboru, začne v něm klesat mzda. A to za stejný objem práce, který předtím vykonávalo více mužů. Daná práce začne být chápána jako méně podstatná, nebo vyžadující méně dovedností.

Zároveň panují rozdíly mezi muži a ženami, i pokud vykonávají práci vyžadující podobnou zodpovědnost, schopnosti nebo vzdělání. Evropský rozdíl v průměrné mzdě mužů a žen činí 13 procent, v Česku jde o 16 procent.

Socioložka Alena Křížková v rozhovoru pro Radio Wave zároveň upozornila, že v analýze jsou zahrnuti jen ti, co pracují na zaměstnaneckou smlouvu, z čehož spousta žen s nižšími mzdami vypadává.

Co s tím? Pokud se vrátíme zpátky k pečovatelkám, řada lidí by jim asi dala hraběcí radu, ať změní práci, pokud nejsou v té stávající spokojené. Je to přece jednoduché. No jo, jenže pokud by tohle udělaly všechny, kdo by se staral o ty, kteří se bez pomoci neobejdou? O starší rodiče? Příbuzné? Dlouhodobě nemocné?

Pro pečovatelky je dobrou zprávou, že se odborové organizaci Alice podařilo kolektivní smlouvu uzavřít. Členy a členkami Alice jsou lidé pracující v domovech pro seniory nebo v terénních službách, ale také personál v sociálních službách jako uklízečky nebo údržbáři.

Alice se chce zasazovat o zvýšení prestiže práce v sociálních službách, klást důraz na bezpečnost práce a zlepšení mzdových podmínek. Zároveň se chtějí zasadit o to, aby příští kolektivní smlouva byla ambicióznější. Nárůst mezd o šest až osm procent je totiž při míře inflace 16 procent pořád ještě jen mírné navýšení.

Pravděpodobnost, že by Alice mohla příště uspět, významně stoupá s tím, že jde o kolektivní sdružení. Odbory mají v Česku stále nálepku nedůvěryhodné organizace.

A zatímco v západních zemích – jako je třeba Francie – jsou odborové akce brány vážně a mají konkrétní politické dopady, u nás se protesty nebo stávky rámují coby zbytečné kverulantství. Jenže jsou to právě odbory, které mohou situaci měnit a úspěšně vyjednávat se zaměstnavatelem.

Třeba Česká pošta oznámila, že od července zruší přes dva tisíce pracovních pozic. Bude důležité sledovat, jak se k situaci postaví právě odbory. Pár úspěšných jednání totiž může povzbudit i ostatní, že pracující spolu mají silnější hlas, než kdyby se něco pokoušel změnit každý sám za sebe.

Autorka je dramaturgyně a scenáristka

Klára Vlasáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít