Téměř dvacet tisíc Čechů a Češek ročně podstoupí náhradu kolenního kloubu. Před covidem na ni čekali průměrně 47 týdnů, pandemie čekací dobu protáhla na 72 týdnů. Nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb z roku 2012 přitom stanovuje maximální čekací dobu u tohoto zákroku na 52 týdnů neboli rok.

Ve třech krajích se průměrné čekání protáhne dokonce přes dva roky. Ve Zlínském se na nové koleno čeká 119 týdnů, v Olomouckém 121 týdnů, a v Pardubickém dokonce 125 týdnů – tedy 2,4× déle, než povoluje norma. Řada lidí přitom logicky čeká ještě delší dobu. Podle vládního nařízení by se přitom nad limitem neměl ocitnout vůbec nikdo.

„Přiložená tabulka (data ukazujeme v grafu pod odstavcem – pozn. red.) by mohla některé pacienty rozzlobit, protože na řadě pracovišť jsou doby čekání na implantaci totální endoprotézy kyčlí a kolen delší,“ vysvětloval před rokem pro Medical Tribune přednosta ortopedické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc Jiří Gallo. „U nás je průměrná čekací doba na náhradu kyčle i kolena určitě o hodně delší než 53 týdnů, ačkoliv pro nejvíce postižené pacienty máme ‚akutní‘ koridor. Tyto pacienty se nám daří naopak odoperovat v kratší době než jeden rok od indikace.“

Zda se situace po odeznění covidové pandemie zlepšila, nevíme: souhrnná data za rok 2022 podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) zatím neexistují. Je ale málo pravděpodobné, že by se situace z roku na rok výrazně obrátila k lepšímu.

„Po celý rok 2021 jsme operovali v útlumu, stejně jako po většinu roku 2020,“ pokračoval v loňské citaci pro lékařský web Gallo. „V útlumu, tedy s trvale nižším počtem operačních sálů na den, budeme pracovat nejspíše až do konce června 2022. Současně každý den přicházejí další a další pacienti indikovaní k implantaci TEP kyčle anebo kolena, takže se seznam čekatelů rozrůstá mnohem rychleji, nežli se daří jeho vyprazdňování. Jen z těchto kusých informací musí být každému zřejmé, že se nám délku čekání na operaci nedaří zkracovat, nýbrž pozvolna stále narůstá.“

Pro část pacientů může být řešením výběr nemocnice v jiném kraji, než kde jsou doma: v Česku totiž u neakutních zákroků není rozhodující spádovost, ale rozhodnutí pacienta.

Problematická dobrá pověst

Protézy kolene či kyčle nejsou jedinými problematickými zákroky: z osmnácti výkonů nebo jejich variant, u nichž vládní nařízení omezuje čekací dobu, překračuje průměr stanovenou lhůtu u sedmi. Vedle náhrad kloubů mají největší zpoždění nástrojová vyšetření – kolonoskopie, sonografie břicha či počítačová tomografie.

To vše ukazují data ÚZIS, která si vyžádali datoví novináři Českého rozhlasu. Zákon, který stanoví čekací doby, vstoupil v platnost roku 2013. Data o skutečné čekací době nicméně úřad sbírá až od roku 2019.

Část nemocnic ve statistice chybí. V roce 2019 získal ÚZIS informaci o čekací době ze 77 procent zdravotnických zařízení, o dva roky později z 85 procent. Čtení dat komplikuje také fakt, že úřad s odkazem na anonymitu zdravotnických zařízení neposkytuje data za konkrétní nemocnice, ale agregovaná na kraje. Například v Karlovarském či Pardubickém kraji čekací doby u většiny zákroků poskytlo pouze jedno zdravotnické zařízení, navíc nevíme které. Tamní data proto mají omezenou výpovědní hodnotu.

Řada nemocnic přitom zveřejňuje čekací doby na svých webech už od roku 2011, jenže je publikují k odlišným zákrokům a obvykle v širokých intervalech, proto jsou data obtížně porovnatelná. V roce 2019 se o srovnání pokusil projekt Česko v datech.

Obraz doplňují data Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), podle kterých v obou covidových letech došlo k výpadku asi 72 tisíc operací. Odkazovaný článek Medical Tribune odhaduje, že „za dva covidové roky byla odložena péče odpovídající zhruba sedmi procentům roční ceny nemocniční péče“.

U některých výkonů se covidová opatření neprojevila: neprodloužila se například fronta na mamografický screening, ultrazvukové vyšetření srdce (echokardiografie) či jednu z variant endoskopie. U začátku biologické léčby roztroušené sklerózy, vyšetření systému věnčité tepny (angiografie) a měření hustoty kostní tkáně (denzitometrie) se čekání dokonce zkrátilo.

Delší čekací lhůty můžou mít řadu příčin, vedle dopadu covidových opatření třeba i nízkou kapacitu nemocnic v daném kraji. Nemocnicím ale může přitížit i jejich dobrá pověst, kvůli které se do nich hrne víc pacientů z celé republiky – to se týká hlavně velkých fakultních nemocnic v krajských městech. Data nicméně jednoznačně ukazují, že v covidových letech docházelo k masivnímu překračování zákonných lhůt.

Dohánění po covidu

Na analýzu covidových čekacích dob navázaly regionální redakce Českého rozhlasu pátráním po aktuálních čekacích dobách v konkrétních nemocnicích.

Špatná situace podle nich přetrvává hlavně ve Zlínském, Olomouckém a Pardubickém kraji a na Vysočině. Lépe jsou na tom nemocnice v Praze a část zdravotnických zařízení ve Středočeském, Ústeckém a Jihočeském kraji.

Problémy mají hlavně se složitějšími operacemi, jako jsou totální náhrady velkých kloubů. Zatímco čekací doby diagnostických zákroků se po ukončení covidových omezení většinou podařilo zkrátit, u náhrady kolene či kyčle se situace zlepšuje buď pomalu, nebo vůbec.

Čekací doby se výrazně liší nemocnici od nemocnice. Například na náhradu kyčle si v Jilemnici nebo Semilech počkáte méně než šest měsíců, zatímco v Kroměříži tři roky. U kolonoskopie – důležitého preventivního screeningu – se ve většině nemocnic čekací doba pohybuje okolo limitu čtyř týdnů, ovšem v trutnovském špitále dosahuje 18 týdnů. To jsou čtyři měsíce a téměř pětkrát déle než zákonný limit.

Jako hlavní důvody přetrvávajících dlouhých čekacích dob uvádějí lidé z vedení oslovených nemocnic pandemii. Covidária tehdy nejčastěji vznikala z ortopedických oddělení a některé screeningové programy se zastavily. Část ředitelů ale zmiňuje i dlouhodobé důvody, jako je nedostatek kvalifikovaného personálu, který před sebou navíc tlačí nevyčerpanou dovolenou z pandemie. Mluví také o stárnutí populace, které znamená více pacientů, a naopak méně lékařů a sester.

„Problém s čekacími dobami přetrvává, ale jen u oborů, které mají stovky plánovaných operací ročně. Nejvíce tedy u ortopedických operací endoprotéz,“ popisuje situaci Dana Lipovská z Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně. „Nicméně naši zdravotníci na ortopedii se snaží operovat rána do večera. Před covidem byla čekací doba na endoprotézy 1,5 roku, kvůli covidu a úplnému zastavení plánovaných operací vzrostla na 2,5 roku. Díky obrovskému nasazení zdravotníků na ortopedii se ji povedlo zkrátit na dva roky.“

Optimistická Lipovská není: „S následky pandemie se v ortopedii budou nemocnice potýkat zcela jistě ještě následující dva roky, a to samozřejmě pouze v případě, že se nevrátí nějaká další epidemiologická opatření.“

Další pesimistickou prognózu doplňují Českobudějovičtí: „I přes současnou zvýšenou operativu na ortopedii pozorujeme trvající nárůst počtu nových pacientů, u kterých je indikováno provedení kloubní náhrady. Podle aktuálních čísel tedy zjevně nelze očekávat jednorázové dohnání covidového výpadku operativy a zázračné zkrácení čekacích dob.“

Důvod je prostý: stárnutí populace.

Zkrátit hospitalizaci?

Část vedoucích pracovníků nicméně míní, že řešení existuje. „Největší problém jsou personální kapacity, o tom se ve zdravotnictví mluví už dlouho,“ popisují ze strakonické nemocnice.

„Demografický vývoj u zdravotníků vykazuje i do dalších let vysoce nepříznivý trend. Lékaři a sestry stárnou a odcházejí do penze, kapacity se tak snižují. Navíc stárne populace a potřeba hospitalizace stoupá. Objevují se ale i nové trendy v medicíně, které délku pobytu v nemocnici zkracují.“

„Je potřeba přesunout vhodné operační výkony do režimu jednodenní péče a tím uvolnit termíny pro náročnější operace,“ je konkrétní Jiří Madar z ústecké kliniky. „V Česku je procento prováděných operací v jednodenním režimu okolo pěti procent, v Evropě a ve světě mezi čtyřiceti a šedesáti procenty operací.“

I dnes má ale část pacientů možnost, jak dlouhé čekací doby řešit: objednat se do nemocnice, kde jsou čekací doby kratší. Rolí pojišťovny je ostatně zařídit, aby k překračování zmiňovaných zákonných lhůt nedocházelo.

Často to ale znamená cestu do vzdálené nemocnice, což je pro řadu seniorů, kterých se náhrada kloubu týká nejčastěji, náročné dobrodružství.

Jan Boček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít