Humanitární krize a miliony lidí mimo domov. Etiopská Tigraj se vzpamatovává z ničivé války
Válka v Tigraji v letech 2020 až 2022 vyvolala jednu z největších humanitárních krizí současnosti. Kvůli konfliktu mezi etiopskou vládou a tigrajskými povstalci zemřelo podle různých odhadů až 800 tisíc lidí, skoro tři miliony lidí utekly z domovů a hlad nebo podvýživa zasáhly miliony dalších. Válka skončila podpisem mírové dohody, které se věnuje pořad Za Obzorem.
V konfliktu proti sobě stály Tigrajská lidově osvobozenecká fronta a proti ní armáda federální vlády premiéra Abiyho Ahmeda. Válce předcházely čistky, ve kterých vláda sesazovala či odstavovala představitele osvobozenecké fronty z významných pozic ve federálních úřadech a armádě.
„Šlo spíše o mocenský boj. Strana, která takřka 30 let byla u moci, byla najednou odstrčena na druhou kolej a všechno, co reprezentovala, se začalo předělávat, rekonstruovat. A to samozřejmě samo o sobě mnohým představitelům Tigrajské lidově osvobozenecké fronty nedělalo úplně dobře na duši,” popisuje hlavní příčiny konfliktu Jan Záhořík z Katedry blízkovýchodních studií Západočeské univerzity v Plzni.
Záhořík také vysvětluje, že ve válce nešlo o separatistické tendence nebo národně-osvobozenecký boj.
„V průběhu války se ale samozřejmě toto téma začalo vynořovat, tedy že Tigrajci už po těch všech hrůzách války nemají důvod setrvávat v Etiopii v jednom společenství a bude lepší se odloučit,” dodává.
Zločiny proti lidskosti
Do války zasáhly také armáda sousední Eritrey a milice z etiopských regionů Afar a Amhara, kam tigrajské jednotky podnikaly výpady a některé oblasti ovládaly dlouhé měsíce.
Hlavní síly bojující v tigrajské válce:
(tučně hlavní jednotky bojující přímo v Tigraji)
- ENDF (Etiopská federální armáda)
- Fano (Amharské milice)
- Amharské speciální síly
- Afarské speciální síly
- EDF (Eritrejská armáda)
X
- TDF (Tigrajské obranné síly), kterým dominuje TPLF (Tigrajská lidově osvobozenecká fronta)
- OLA (Oromská osvobozenecká armáda)
- ALF (Agewská osvobozenecká fronta)
Válku provázely obrovské krutosti, objevovaly se zprávy o masovém znásilňování žen a dívek. Organizace jako například Amnesty International bojující strany obviňovala z páchání zločinů proti lidskosti. Kromě systematického znásilňování žen a útoků na civilisty i kvůli používání hladu, coby vojenské taktiky.
Region s šesti miliony obyvatel byl dva roky odříznutý od zbytku světa. Do Tigraje ani ven nemohli lidé, zákaz platil i na potraviny, základní zboží nebo léky. Hlavní podmínkou listopadové Dohody o ukončení nepřátelství proto bylo kromě odzbrojení tigrajských milic – a především vpuštění humanitární pomoci do oblasti.
„Zůstala tam zničená infrastruktura, zničené nemocnice i poničené památky, které mají spirituální význam a hodnotu,” doplňuje Záhořík.
Jako den a noc
Půl roku od podpisu mírové dohody se situace zlepšuje. „Když to srovnáme se situací loni koncem léta, dnes je to jako noc a den. Asi nejdůležitější je, že od podpisu dohody nebyl hlášený jeden jediný výstřel,“ upozorňuje Michel Saad z Úřadu OSN pro koordinaci humanitární činnosti.
Dodává však, že humanitární krize v regionu trvá a mise na pomoc Etiopii je hluboce podfinancovaná. „Loni jsme například potřeby pro celou Etiopii vyčíslili na 3,3 miliardy dolarů. A z toho jsme obdrželi 1,6 miliardy.”
To potvrzuje i Neven Crvenković z Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. „Naše mise v Etiopii patří mezi nejméně financované operace na světě – měli jsme jen polovinu prostředků, které jsme potřebovali. Na ty, kteří tam potřebují pomoc, se nesmí zapomenout.”
Válka v Etiopii je u konce. Po dvou letech konfliktu podepsaly znepřátelené strany trvalé příměří
Číst článek
Z 2,75 milionu vysídlených lidí ve válkou postižených regionech Tigraj, Amhara a Afar zatím úřad dokázal s návratem pomoci asi 50 tisícům. Bezpečnému návratu v regionu brání mnoho faktorů.
„Je to dostupnost, respektive nedostupnost veřejných služeb a základní infrastruktury. Jsou to základní služby: zdravotní péče, vzdělávání a spojení se světem. Telefonické a internetové připojení v podstatě nefunguje,” popisuje Crvenković.
Na druhou stranu se však podařilo obnovit fungování elektřiny a pracuje se také na obnově hlavní vodovodní sítě. Zlepšila se také dostupnost mobilní sítě a bankovnictví. „Samozřejmě se to netýká odlehlejších nebo venkovských komunit, ale jde to správným směrem,“ doplňuje Saad.
„Od podpisu dohody se nám otevřelo několik cest do Tigraje. Jedna z Afaru, tři z Amhary. Dřív jsme se letecky dostali jen do hlavního města Tigraje, Mekelle. Teď létáme i do Shire a své lety obnovily i Etiopské aerolinky,“ popisuje.
Obyvatelé Tigraje tak mohou nyní cestovat do regionu i ven. „Můžou se spojit s rodinnými příslušníky, kteří žijí jinde, můžou mít odjinud přístup ke svým bankovním účtům, zdravotnické péči, poslat děti na studia do zahraničí. Nic z toho nebylo dva roky možné.“
Největší etnické skupiny v Etiopii
- Oromové (34,5 %)
- Amharové (26,9 %)
- Somálci (6,2 %)
- Tigrajci (6,1 %)
- Sidamové (4 %)
- Ostatní (22,3 %)
Krize systému v Etiopii
„Podpis dohody je věc jedna, ale její naplňování, respektive obnovení důvěry, je věc druhá,“ varuje Záhořík.
Sám je opatrný v tom, jak momentální klid v Tigraji hodnotit, přestože se bezpečnostní situace výrazně zlepšila.
„Ten konflikt metastázoval. Jedním z jeho důležitých elementů se stal Amharský region a dnes dochází k napadání Amharů v regionu Oromia,“ tvrdí.
Válku v Tigraji je proto možné chápat jako jeden z projevů krize etiopského systému takzvaného etnického federalismu.
„Etnický federalismus přisoudil etnické identitě etiopských etnických skupin velkou váhu a akceleroval vznik různých etno-nacionalistických hnutí. Tato hnutí se nyní obávají změny systému a vytvoření centralizovanějšího systému v Etiopii.“
Etnický federalismus v Etiopii funguje od roku 1995 a předznamenal vytvoření etnicky definovaných regionů jako např. Tigraj, Amhara, Oromia, Somali a dalších, které mají podle ústavy určitou míru autonomie. „Během autoritářské vlády milic nad Etiopií byla autonomie velmi omezená. Federální státy spolu začaly soupeřit o přepisování hranic, až to eskalovalo do etno-nacionalistických bojů,“ doplňuje Záhořík.
Válka v Tigraji byla jedním z výsledků takových bojů. V Etiopii tak sílí hlasy po tom, aby se přepsala politická mapa země tak, že by přestala zdůrazňovat etnický element, ale upřednostňovala občanský element. Etnicky definované politické subjekty v Etiopii se ale takových změn obávají, mimo jiné i proto, že by takové změny oslabily jejich vliv.
Poslechněte si celou epizodu Za Obzorem v audiu v horní části článku, kde se dozvíte, jestli je možné, že by se systém etnického federalismu v Etiopii mohl změnit či jaká je situace vnitřně vysídlených obyvatel.