Válka v Tigraji v letech 2020 až 2022 vyvolala jednu z největších humanitárních krizí současnosti. Kvůli konfliktu mezi etiopskou vládou a tigrajskými povstalci zemřelo podle různých odhadů až 800 tisíc lidí, skoro tři miliony lidí utekly z domovů a hlad nebo podvýživa zasáhly miliony dalších. Válka skončila podpisem mírové dohody, které se věnuje pořad Za Obzorem.

Za Obzorem Mekele (Etiopie) 22:01 23. dubna 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V konfliktu proti sobě stály Tigrajská lidově osvobozenecká fronta a proti ní armáda federální vlády premiéra Abiyho Ahmeda. Válce předcházely čistky, ve kterých vláda sesazovala či odstavovala představitele osvobozenecké fronty z významných pozic ve federálních úřadech a armádě.

„Šlo spíše o mocenský boj. Strana, která takřka 30 let byla u moci, byla najednou odstrčena na druhou kolej a všechno, co reprezentovala, se začalo předělávat, rekonstruovat. A to samozřejmě samo o sobě mnohým představitelům Tigrajské lidově osvobozenecké fronty nedělalo úplně dobře na duši,” popisuje hlavní příčiny konfliktu Jan Záhořík z Katedry blízkovýchodních studií Západočeské univerzity v Plzni.

Záhořík také vysvětluje, že ve válce nešlo o separatistické tendence nebo národně-osvobozenecký boj.

„V průběhu války se ale samozřejmě toto téma začalo vynořovat, tedy že Tigrajci už po těch všech hrůzách války nemají důvod setrvávat v Etiopii v jednom společenství a bude lepší se odloučit,” dodává.

Zločiny proti lidskosti

Do války zasáhly také armáda sousední Eritrey a milice z etiopských regionů Afar a Amhara, kam tigrajské jednotky podnikaly výpady a některé oblasti ovládaly dlouhé měsíce.

Válku provázely obrovské krutosti, objevovaly se zprávy o masovém znásilňování žen a dívek. Organizace jako například Amnesty International bojující strany obviňovala z páchání zločinů proti lidskosti. Kromě systematického znásilňování žen a útoků na civilisty i kvůli používání hladu, coby vojenské taktiky.

Region s šesti miliony obyvatel byl dva roky odříznutý od zbytku světa. Do Tigraje ani ven nemohli lidé, zákaz platil i na potraviny, základní zboží nebo léky. Hlavní podmínkou listopadové Dohody o ukončení nepřátelství proto bylo kromě odzbrojení tigrajských milic – a především vpuštění humanitární pomoci do oblasti.

„Zůstala tam zničená infrastruktura, zničené nemocnice i poničené památky, které mají spirituální význam a hodnotu,” doplňuje Záhořík.

Jako den a noc

Půl roku od podpisu mírové dohody se situace zlepšuje. „Když to srovnáme se situací loni koncem léta, dnes je to jako noc a den. Asi nejdůležitější je, že od podpisu dohody nebyl hlášený jeden jediný výstřel,“ upozorňuje Michel Saad z Úřadu OSN pro koordinaci humanitární činnosti.

Dodává však, že humanitární krize v regionu trvá a mise na pomoc Etiopii je hluboce podfinancovaná. „Loni jsme například potřeby pro celou Etiopii vyčíslili na 3,3 miliardy dolarů. A z toho jsme obdrželi 1,6 miliardy.”

To potvrzuje i Neven Crvenković z Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. „Naše mise v Etiopii patří mezi nejméně financované operace na světě – měli jsme jen polovinu prostředků, které jsme potřebovali. Na ty, kteří tam potřebují pomoc, se nesmí zapomenout.”

Válka v Etiopii je u konce. Po dvou letech konfliktu podepsaly znepřátelené strany trvalé příměří

Číst článek

Z 2,75 milionu vysídlených lidí ve válkou postižených regionech Tigraj, Amhara a Afar zatím úřad dokázal s návratem pomoci asi 50 tisícům. Bezpečnému návratu v regionu brání mnoho faktorů.

„Je to dostupnost, respektive nedostupnost veřejných služeb a základní infrastruktury. Jsou to základní služby: zdravotní péče, vzdělávání a spojení se světem. Telefonické a internetové připojení v podstatě nefunguje,” popisuje Crvenković.

Na druhou stranu se však podařilo obnovit fungování elektřiny a pracuje se také na obnově hlavní vodovodní sítě. Zlepšila se také dostupnost mobilní sítě a bankovnictví. „Samozřejmě se to netýká odlehlejších nebo venkovských komunit, ale jde to správným směrem,“ doplňuje Saad.

„Od podpisu dohody se nám otevřelo několik cest do Tigraje. Jedna z Afaru, tři z Amhary. Dřív jsme se letecky dostali jen do hlavního města Tigraje, Mekelle. Teď létáme i do Shire a své lety obnovily i Etiopské aerolinky,“ popisuje.

Obyvatelé Tigraje tak mohou nyní cestovat do regionu i ven. „Můžou se spojit s rodinnými příslušníky, kteří žijí jinde, můžou mít odjinud přístup ke svým bankovním účtům, zdravotnické péči, poslat děti na studia do zahraničí. Nic z toho nebylo dva roky možné.“

Krize systému v Etiopii

„Podpis dohody je věc jedna, ale její naplňování, respektive obnovení důvěry, je věc druhá,“ varuje Záhořík.

Sám je opatrný v tom, jak momentální klid v Tigraji hodnotit, přestože se bezpečnostní situace výrazně zlepšila.

„Ten konflikt metastázoval. Jedním z jeho důležitých elementů se stal Amharský region a dnes dochází k napadání Amharů v regionu Oromia,“ tvrdí.

Válku v Tigraji je proto možné chápat jako jeden z projevů krize etiopského systému takzvaného etnického federalismu.

„Etnický federalismus přisoudil etnické identitě etiopských etnických skupin velkou váhu a akceleroval vznik různých etno-nacionalistických hnutí. Tato hnutí se nyní obávají změny systému a vytvoření centralizovanějšího systému v Etiopii.“

Etnický federalismus v Etiopii funguje od roku 1995 a předznamenal vytvoření etnicky definovaných regionů jako např. Tigraj, Amhara, Oromia, Somali a dalších, které mají podle ústavy určitou míru autonomie. „Během autoritářské vlády milic nad Etiopií byla autonomie velmi omezená. Federální státy spolu začaly soupeřit o přepisování hranic, až to eskalovalo do etno-nacionalistických bojů,“ doplňuje Záhořík.

Válka v Tigraji byla jedním z výsledků takových bojů. V Etiopii tak sílí hlasy po tom, aby se přepsala politická mapa země tak, že by přestala zdůrazňovat etnický element, ale upřednostňovala občanský element. Etnicky definované politické subjekty v Etiopii se ale takových změn obávají, mimo jiné i proto, že by takové změny oslabily jejich vliv.

Poslechněte si celou epizodu Za Obzorem v audiu v horní části článku, kde se dozvíte, jestli je možné, že by se systém etnického federalismu v Etiopii mohl změnit či jaká je situace vnitřně vysídlených obyvatel.

Zdeněk Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít