Před 25 lety došlo ve Srebrenici k nejhoršímu masakru v Evropě od konce 2. světové války. Bosenskosrbslé síly pod vedením generála Ratka Mladiće povraždily 8 tisíc bosňáckých mužů a chlapců. Jedná se o mezinárodně uznanou genocidu muslimského obyvatelstva. O tom, jak moc je tato 25 let stará událost stále aktuální, mluvil v pořadu Českého rozhlasu Interview Plus balkanolog Matyáš Zrno.

Interview Plus Praha 19:57 15. července 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Málokterá událost je tak detailně zdokumentovaná jako masakr ve Srebrenici. Většina obětí byla doslova kost po kosti exhumována, očíslována a určeno DNA, takže dnes máme 6900 jmen obětí,“ říká balkanolog Matyáš Zrno z Občanského institutu.

I když ale nyní víme, co se ve Srebrenici stalo, ne všichni to uznávají. Zrno podotýká, že bosenští Srbové si tehdejší události nepřipomínají – a pokud ano, neopomínají zdůraznit, že muslimové se během války rovněž dopouštěli masakrů a vypalování vesnic.

„To, že se objektivně zjistí, co se stalo, neznamená, že to národy vezmou za své. Každý národ má své mýty, pro každý národ je obtížné si přiznat vlastní historické chyby. Většina lidí si to ještě pamatuje. Nebo jejich rodiče. Holokaust byla záležitost křišťálově čistá, jenže tady byla válka,“ zdůrazňuje balkanolog.

Peklo na zemi

Srebrenica je malé městečko ve východní Bosně, která na začátku války skoro celá padla pod srbskou nadvládu. Bosenským silám se podařilo enklávu udržet, po tříletém obležení ale v červenci roku 1995 padla.

„Ženy, děti a starci nad 70 let byli naloženi do náklaďáků a odvezeni. Srbům primárně šlo o to se jich zbavit, násilí proti nim bylo relativně výjimečné, což dokazuje, že srbské velení mělo armádu pod kontrolou. Nedošlo tam k výbuchu spontánního vraždění a znásilňování,“ popisuje Zrno.

Chlapci a muži ovšem byli vyselektováni, převezeni dál a systematicky postříleni v okolí Srebrenice. Část se 11. července pokusila uprchnout na sever, kolona ale byla Srby na několika místech rozdělena a zajatce čekal stejný osud. Jen asi třem tisícům mužů se podařilo dostat do bezpečí na území pod kontrolou bosenské vlády.

Enklávu přitom měly bránit síly OSN – nejdříve v ní působili Kanaďané a po nich Nizozemci, kteří už v době masakru měli být několik měsíců vystřídáni. Srbové ale výměnu nedovolili a blokovali i zásobovací konvoje.

„Nizozemci opakovaně žádali o leteckou podporu, která jim byla nakonec přislíbena. Časně ráno 11. července měly přijít masivní nálety na srbské pozice, bosenští obránci se kvůli nim dokonce měli stáhnout z obranných linií. Slibované ‚peklo na zemi‘ ale nepřišlo a Srbové vjeli do enklávy,“ doplňuje Zrno.

Masakr ve Srebrenici je mezinárodním společenstvím uznán za genocidu – pro mnohé Srby je to ale jen další důkaz protisrbského spiknutí. Naopak bosenští politici bývají kritizovaní za to, že masakr zneužívají k získávání politického kapitálu.

„Bosenská vláda se vždy snažila nadsazovat počet obětí a prosazovala uznání masakru za genocidu, aby z ní mohla nepřímo obvinit Srbsko, které bosenské Srby podporovalo. Není to tak, že by na bosenské straně byli multietničtí hodní hoši – pro všechny je to politikum,“ upozorňuje balkanolog z Občanského institutu.

Celé Interview Plus Veroniky Sedláčkové s analýzou genocidy ve Srebrenici balkanologa Matyáše Zrna si můžete poslechnout v audiozáznamu.

Veronika Sedláčková, Michael Erhart Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít