„Mluvila jsem s několika tamními ženami, které žijí ve velmi chudých podmínkách... Pokud ale dostanou stádečko koz, mají potenciál, aby se jim rozmnožilo, a zároveň mají mléko pro své děti,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Lucie Chlubnová, která má v organizaci Člověk v tísni na starosti projekty v DR Kongo a Mali. Podobné programy, které chudým obyvatelům umožňují nový start, podle ní dokážou také omezovat migraci, mimo jiné do Evropy.

Rozhovor Bamako/Kinshasa/Praha 5:00 2. ledna 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Projekt Člověka v tísni nazvaný Skutečný dárek probíhá celoročně, s koncem roku ale tradičně vrcholí. Lidé tak mohou přispět potřebným v Česku i v nejchudších zemích světa, třeba nákupem certifikátu Veselá koza nebo Tabule do školy. Tento charitativní projekt funguje už více než deset let. Řekla byste, že se za ty roky osvědčil?
Měla jsem možnost vidět využití těchto „skutečných dárků“ a každodenně s tím pracuji v rámci různých projektů, které jsem v minulosti měla na starosti a na které teď dohlížím, a smysl to má určitě velký. Skutečné dárky jsou totiž navrhovány a schvalovány lidmi, kteří na těchto projektech v zahraničí pracují. Dárky tedy vycházejí z toho, co je v oblastech působení Člověka v tísni skutečně potřeba.

Hodně si zakládáme na tom, aby se použití dárků tematicky dodržovalo. Pokud koupíte například kozu, příjemce pomoci dostane zvíře nebo něco, co je opravdu spojené s programem Obživa. I na tohle tedy klademe velký důraz.

Vy jste ke Skutečnému dárku natáčela příběhy obdarovaných v Mali, které dlouhodobě bojuje s chudobou i radikálními ozbrojenými skupinami. Jak přesně tam mohou dárci pomoct Skutečným dárkem?
V Mali se náš projekt soustředí na zvýšení odolnosti znevýhodněných domácností, zejména zemědělských a pasteveckých komunit. Snažíme se stabilizovat jejich příjmy, diverzifikovat je a to všechno je spojené se správným využíváním přírodních zdrojů. V Mali se to konkrétně týká přístupu k vodě, ať už pro zemědělství, pastevectví, nebo pro samotné komunity. Pomáhá nám v tom i projekt Skutečný dárek, který se zabývá tématem obživy.

Například v Mali se zaměřujeme na podporu znevýhodněných rodin a především žen darováním zvířat. Dostanou několik koz, díky kterým mají mléko pro děti a postupně si tak mohou vybudovat zdroj obživy, protože se jim stádo neustále rozšiřuje. Tamní lidé už tuto aktivitu znají, a pokud jsou schopní se k těmto zvířatům dostat, vědí, co s nimi mají dělat. Kozy jsou navíc velmi odolné a vždy schopné si najít nějakou potravu, takový dárek je tedy vhodný i do takového prostředí.

Kromě toho se zabýváme také představováním aktivit, které v Mali nejsou tak běžné nebo rozšířené. V rámci akce Skutečný dárek jsme tento rok například pracovali s farmáři a učili jsme je, jak zahájit chov ryb. Je to velice výdělečné. Místní komunity jsou zvyklé ryby jíst, v určitých oblastech ale nejsou snadno dostupné. Práce s farmáři tedy opět posiluje potravinovou soběstačnost tamních lidí.

Koza jako dárek

Můžete popsat příběh některé z obdarovaných rodin, se kterými jste v Mali natáčela? Jak vypadají jejich životní podmínky?
Potkala jsem se asi se třemi příjemci pomoci, konkrétně v oblasti Yélimané nedaleko hranic se Senegalem. V roce 2020 tam „skutečný dárek“ obdrželo celkem 65 rodin zasažených povodněmi, které byly v loňském roce velice ničivé.  

Čech, který navštívil obří tábor u Mali: Uprchlíci chtějí perspektivu a vrátit se domů, ne cestovat do Evropy

Číst článek

Mluvila jsem s několika tamními ženami, které žijí ve velmi chudých podmínkách, mají rodiny o několika dětech a ocitly se bez stabilního zdroje příjmů. Pokud ale dostanou stádečko koz, ve kterém je vždy jeden samec, mají potenciál, aby se jim stádo rozmnožilo, a zároveň mají mléko pro své děti. Představuje to pro ně alternativní zdroj příjmů, který doplní to, čemu se obvykle věnují, což je hlavně drobné zemědělství.

To jsou ženy, které se o děti starají samy bez manžela?
Může to tak být. Příjemci naší pomoci bývají velmi často právě ženy bez manželů nebo domácnosti, které jsou vedené dítětem – to znamená, že žena ještě nedosahuje ani 18 let. V regionu je poměrně rozšířený problém migrace, kdy muži odcházejí pryč a ženy pak zůstávají s dětmi samy. Společně s místní komunitou se tedy snažíme nastavit určitá kritéria, na základě kterých pak vybíráme rodiny pro příjem pomoci, a právě osamocené ženy patří mezi nejvíce ohrožené.

Kam manželé těchto žen nejčastěji odcházejí? Jsou to velká města, kam jdou za prací, nebo odcházejí do jiných zemí, případně na jiné kontinenty?
V Mali jsou regiony, které jsou migrací postiženy poměrně hodně a které jsou někdy závislé na příjmech ze zahraničí. Můžeme to vidět například na nově postavených mešitách nebo zdravotních střediscích. Někdy to bývají velmi chudé vesnice, kde jsou jen velmi základní přístřešky, a vedle stojí velká mešita či zdravotní středisko, které jsou vybudovány z peněz ze zahraničí.

Afrika letos zažívá už čtvrtý převrat. Vede k nim nestabilita i růst džihádu, investoři mohou znejistět

Číst článek

Odchody se týkají hlavně mladé generace, která míří do sousedních zemí, ale samozřejmě i dál na jiné kontinenty. Projekt, který v Mali vedeme, toto bere v potaz. Jsou do něj zahrnuti právě i mladí lidé, kteří tak mohou nastartovat své malé podnikání, ať už v oblasti zemědělství nebo chování ryb. Pokud pak dosáhnou na stabilní příjem, může to posunout jejich rozmýšlení o tom, zda odejít, nebo zůstat. Určitě bych nechtěla tvrdit, že díky našemu projektu stoprocentně zabraňujeme lidem v odchodu do zahraničí. Tak jednoduché to samozřejmě není, ale velkou měrou to k tomu přispívá.

K tomu je třeba dodat, že informovanost o tom, co je na jiných kontinentech čeká nebo jak to tam bude fungovat, není stoprocentní. Šíří se kolem toho fámy, na kterých se podepisují snahy převaděčů a dalších lidí, kteří na tom vystavěli svůj byznys. Slibují něco, co lidem nejsou schopní splnit. Nebezpečí, kterým po cestě čelí, a nejistota, která je čeká po příchodu, rozhodně nejsou lidem vysvětlovány podle toho, jaká je pak realita.

Tady se bavíme konkrétně třeba o evropských zemích…
Ano.

Konfliktem sužované Mali

Je pro rodinu nebo ženu s dětmi darování kozy skutečně cestou, jak jejich možnost obživy zlepšit? Skutečně se jim daří, aby se jim stádečko postupně rozrůstalo?
Když jsem letos navštívila příjemce pomoci, bylo to jen několik měsíců poté, co zvířata dostali. Obdrželi je na konci roku 2020, já přijela v květnu 2021 a v té době byla už spousta koz březích. Řekla bych tedy, že to je určitě dobrý základ pro nový start. Mohou pak kozy rozprodávat a tím ještě víc zajistit stabilitu rodiny. Tamní ženy často žijí ze dne na den a je pro ně těžké si naspořit peníze, aby si kozy mohly samy koupit, proto je obrovský rozdíl, když kozí rodinku dostanou.   

Krize v Afghánistánu sílí, podvyživených dětí přibývá. Paradoxně trpí hlavně lidé ve městech

Číst článek

Jakými dalšími prostředky ještě Člověk v tísni v Mali pomáhá? Co tamní lidé potřebují ze všeho nejvíc?
Oblast od oblasti je to trochu jiné, obecně je ale Mali charakterizováno probíhajícími konflikty a nestabilitou politické situace. Také přírodní podmínky jsou tam velmi těžké, střídají se krátká období dešťů s velmi dlouhým obdobím sucha. Velkou část roku lidé řeší nedostatek vody a pak najednou přijdou deště, které mnohdy způsobují povodně.

Snažíme se tedy místním komunitám pomoct s tím, umět v takovýchto podmínkách fungovat. Pomáháme jim maximálně využívat vodu, která se k nim během několika málo měsíců dostává, a prodloužit její využívání po zbytek roku. Tím podpoříme i jejich další tradiční aktivity, jako je pastevectví nebo zemědělství. Pouhé postavení hráze nebo vykopání studny pak může ovlivnit životy spousty lidí.

Jak se na jejich životě podepisuje zmiňované násilí a konflikty tamních ozbrojených skupin? Dotýkají se boje například i zdravotních zařízení a podobně?
Určitě. Zatím působíme hlavně v oblasti na západě Mali a ta je nejdál od konfliktu, který se rozpoutal na severu. Teď už se ale postupně posouvá doprostřed Mali a dál na západ, kde jsme i my. První důsledky se tedy začínají projevovat i v okolí našich projektů. Jedním z nich je například pohyb obyvatelstva, které musí kvůli bojům zanechat svých tradičních aktivit, jako je zemědělství a pastevectví, a přesunout se jinam – velmi často do měst. Ztrácejí tak své zázemí, což je jeden z hlavních důsledků. Pak musí začínat nanovo, což není vůbec jednoduché. Doma za sebou zanechají úrodu nebo nemohou uprchnout i se svými stády, to se podepisuje na jejich už tak těžkých podmínkách.

Lidé v Kongu trpí konflikty

Před pár týdny jste se také vrátila z Demokratické republiky Kongo, které se dlouhá léta potýká s vážnou humanitární krizí. Jak tam vypadá aktuální situace?
V Kongu jsem dva roky pracovala jako programová manažerka, dnes se ale této zemi a Mali věnuji jako koordinátorka z Prahy a podnikám tam pravidelné cesty.

V Kongu působí Člověk v tísni konkrétně na východě, který je postižený pokračujícími střety a s tím spojenou humanitární krizí asi nejvíc. Potkávají se tam nejrůznější ozbrojené skupiny ať už z okolních zemí, jako je Rwanda a Burundi, nebo to jsou místní skupiny, které bojují mezi sebou, případně vstupují do konfliktu s konžskou armádou. Celý tento konflikt je spojen s politickou problematikou, ale také s nerostným bohatstvím, jako je zlato nebo diamanty, které se v Kongu nachází.

Lékařka v Jižním Súdánu: Měli jsme otevřený hrudník a museli jsme sáhnout po staré metodě dvou láhví

Číst článek

Mluvím hlavně o východě, také v případě dalších částí Konga je ale například zdravotní péče na velmi nízké úrovni. To samé platí pro školství, dalším problémem je pak i nedostatečně rozvinutá infrastruktura, kvůli které v některých oblastech úplně chybí cesty. Pokud naši kolegové dopravují zdravotní materiály do zdravotních středisek, musí jít pěšky i několik dní. Do určitých oblastí se také dopravujeme helikoptérou nebo na motorkách, i takové věci tedy ovlivňují naší práci na místě.

Zmiňovala jste, že jste v Kongu dva roky pobývala. Jak se vám tam za těchto podmínek žilo? Cítila jste se tam bezpečně?
Lidé přijíždějící z jiných zemí samozřejmě nežijí na místě konkrétního projektu. S Člověkem v tísni se zaměřujeme hlavně na venkov a těžko dostupná místa, kam pravidelně dojíždíme, celoroční pomoc tam ale zajišťují naši místní kolegové.

Většinou žijeme v nějakém větším městě a máme nastavená určitá bezpečnostní pravidla, která musíme dodržovat. Pak jde o to být přizpůsobivý a vědět, co si člověk může a nemůže dovolit. Máme celý tým lidí, kteří se zabývají analýzou bezpečnostních podmínek a hrozeb. Naše pobývání na místě je navíc založené na určité neutralitě, místní komunita nás proto přijímá. Pokud by se tedy mělo k něčemu schylovat, komunita by nám dala vědět dopředu.

Pro mě byla tato zkušenost velmi zajímavá. Bylo to propojení kancelářské práce, která zahrnovala projektový management, přípravu reportů nebo finanční plánování, s pravidelnými výjezdy do terénu. Ty mi pak umožňovaly mluvit s jednotlivými projektovými týmy, s příjemci pomoci a kontrolovat stav zdravotnických zařízení. V Kongu se totiž věnujeme především léčbě podvýživy, ale také potravinové bezpečnosti a zajištění hygienických potřeb, proto mluvím o cestách do zdravotnických zařízení.

Podvýživa dětí v Kongu

Jak ještě Člověk v tísni v Kongu pomáhá? I pro tamní lidi mohou dárci zakoupit nějaký „skutečný dárek“?
Jak už jsem říkala, zabýváme se hlavně léčbou a prevencí podvýživy. Vybavujeme tedy místní zdravotnická střediska, školíme personál a pracujeme s místní komunitou a dobrovolníky. Snažíme se tak rozšířit osvětu kolem problému podvýživy – jak k ní dochází, jak se jí dá předcházet a jakým způsobem ji můžeme léčit.

Češka ve válkou zmítané Středoafrické republice: Nevíme, kdy rebelové opět zaútočí. Střelbu rozpoznají i děti

Číst článek

Kromě léků dodáváme také speciální terapeutickou pastu, kterou děti dostávají po dobu osmi až 12 týdnů. Tato pasta je energeticky velice bohatá, za velmi krátkou dobu jim proto dokáže dodat potřebné živiny a minerály, což dětem umožní překročit nebezpečnou hranici podvýživy.

Několik „skutečných dárků“ se touto problematikou podvýživy také zabývá. Je možné zakoupit například celou léčebnou kůru pro dítě, které trpí podvýživou, případně tak můžete uhradit určité lékařské ošetření a máme také dárky zaměřující se na problematiku čistých rukou. Osvojení si správných hygienických návyků je totiž naprosto klíčové i pro boj s podvýživou. Pokud totiž malé děti trpí častými průjmy, jejich úbytek na váze je velmi rychlý. 

Tyto skutečné dárky jsou novinkou posledních asi dvou let a umožňují nám do programu léčby zahrnout více dětí, které tak mohou přežít. Člověk s podvýživou nicméně může trpět i dlouhodobými následky, takže pokud se podvýživa neřeší, může to ovlivnit i jeho růst a vývoj, například mozku.

Lékařka z Haiti: Tolik postřelených a pobodaných jsem za 12 let neviděla. Zraněné přiváželi co 15 minut

Číst článek

Kongo patří ke skutečně nejchudším zemím na světě, kde lidé žijí v opravdu zoufalých podmínkách. Na závěr by mě proto zajímalo, s jakými pocity z takovýchto misí obvykle odjíždíte? Je to pocit určité zoufalosti nad situací tamních obyvatel, nebo naopak naděje, že práce, kterou tam odvádíte, má smysl?
U mě pořád přetrvává pocit naděje. Je to takový „drive“, proč v této práci pokračuji. Například Kongem se zabývám už čtyři roky, během kterých člověk vidí, v jak těžkých podmínkách lidé žijí. Z misí si ale odvážím i radost a schopnost radovat se z maličkostí.

V konžských zdravotních střediscích jsem měla možnost vidět spoustu malých dětí, které odcházely v úplně jiném stavu, než předtím přišly. Je něco neuvěřitelného pak vidět smích takových dětí a spokojenost jejich matek, když zjistí, že za pomoci některých každodenních maličkostí mohou dosáhnout toho, že se jejich dítě do tak špatné situace nevrátí. U mě tedy převládají hlavně pozitivní pocity a určitá naděje do budoucna.

Eliška Orosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít