Zvuk šustící igelitové tašky byl ještě před dvěma roky v Maroku prakticky všudypřítomný. Dnes už to tak nevypadá, rozhodně ne při nákupu v kamenných obchodech větších měst, nebo v nákupním centru.

Nákup z obchodního řetězce si všichni balí do toho, co si přinesli, případně do tašek z papírové tkaniny - v jednom z řetězců stojí dirham, tedy něco přes dvě koruny.

Manažer pobočky Radiožurnálu potvrdil, že zákaz platí pro všechny velké obchody. Ty menší se jím ale řídit nemusejí, nebo to aspoň nikdo nevynucuje.

V obchodě s oblečením prodavač u pokladny namarkuje tričko s motivy marockého fotbalového dresu a prodává ho jen tak, bez tašky. Na vyžádání pak jednu poskytne zadarmo – místo plastu je z papírové tkaniny.

A podobné to je i v dalších obchodech nákupního centra - všechno je v taškách buď z papíru, nebo papírové látky.

Na súku, tradičním tržišti v úzkých uličkách starého města Fés, se obchody v zastřešené ulici lepí jeden na druhý. Maso trhovci balí do igelitu, sladké datle končí v papírovém sáčku, který obchodník podává v modré igelitce.

„S tím zákazem souhlasím. Myslím, že je to dobré pro životní prostředí,“ říká asi čtyřicetiletá Hiba a dodává, že lidi se jím stejně moc neřídí - hlavně na tradičních trzích. To je ale podle ní politika, kterou komentovat nechce.

I marocké ministerstvo životního prostředí předpokládalo, že návyky lidí ze dne na den nezmění. A jak zjistila nevládní organizace Zero Zbel, i dva roky po zákazu tašky zdaleka nemizí - ani z trhů, ale díky tomu často ani z krajiny.

Podle výzkumu mimo jiné proto, že alternativní rozložitelné tašky a sáčky jsou buď drahé, nebo se jednoduše nehodí na vlhké zboží jako maso, ryby nebo některé ovoce.

Zdeněk Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít