OBRAZEM: ‚Tady zemřela moje rodina.‘ Marockou ves Tafaghaght zasypaly sutiny, lidé přišli o všechno
Celou polovinu obyvatel marocké horské vesničky Tafaghaght zasypaly sutiny. Páteční zemětřesení si tam vyžádalo obzvlášť krutou oběť. Muži, kteří byli v té době v práci ve městě, přišli během pár vteřin o celé rodiny. A naděje na nalezení živých lidí je teď už jen minimální. Zničenou obcí navštívil zpravodaj Českého rozhlasu Štěpán Macháček.
Berberská vesnice Tafaghaght, která leží na prvních vrškách Vysokého Atlasu, měla ještě v pátek dvě stě obyvatel. V sobotu zůstala na živu jen polovička.
Ajjúb žije v Casablance. Jeho rodina ale pochází odtud a v Tafaghaghtu má příbuzenstvo. Jakmile se o zemětřesení dozvěděl, okamžitě přijel pomáhat. Jeho nejbližší strýc přišel o ženu a všechny své děti.
V době otřesu byl, stejně jako řada dalších mužů, na práci ve městě. A když přispěchal domů, objevil celou tu hrůzu. V jedné minutě přišel o všechno. O rodinu, o dům, i o zvířata jakožto zdroj obživy.
„Všechno bylo postavené z nepálených cihel a hlíny. Tady zemřeli tři mí příbuzní včetně bratrance. Tady bylo jeho tělo. Vyprostili ho asi za deset hodin. Byla tma. Elektřina nešla,“ popisuje Ajjúb.
Teď prochází centrum vesnice, kde nezůstal kámen na kameni. Taková spoušť se neobjevuje často ani tam, kde udeří jiné zemětřesení.
Všechny lidské oběti se podařilo z trosek už vyprostit. Ale i tak ve vesnici vládne pořád mrtvolný zápach. Jak říká Ajjúb, pod kamením a hlínou jsou pohřbená zvířata, ovce, osli. Zvířata byla na noc zavřená v chlívech, takže skoro všechna zůstala pod troskami.
V jediném domě, který ještě stojí – ale samozřejmě opuštěném, protože bydlet se v něm nedá, může každou chvíli spadnout – jsou v suterénu slepice, kuřata a králíci.
Všichni pod sutinami
Hasan se modlí u nových hrobů, je jich tu několik desítek, možná stovka. Vlastně to ani nejsou pořádné hroby. Jsou to těla zahrnutá hlínou, u hlavy a nohou mají do hlíny zapíchnutý kámen podle islámských zvyklostí. I tady je cítit zápach rozkládajících se těl.
„Byl jsem v době otřesů kousek od Marrákeše. A v ten moment jsem sem přispěchal, ani nevím, jak jsem se sem dostal. Začal jsem hledat svou ženu, děti, tátu a mámu, sourozence. Myslel jsem, že se mi zdá nějaký americký film. Ale byla to skutečnost. Všichni byli mrtví pod sutinami. Žena, můj syn, moje dcera, sousedé,“ truchlí.
Pomoc z města
Do vesnice Tafaghaght právě dorazila pomoc v podobě dek a přikrývek.
„My jsme se domluvili s kamarády z naší čtvrti. Každý z nás něco přinesl, nějaké oblečení, nějaké potraviny,“ ukazuje Ádil. Je z jedním z těch Maročanů z velkých měst, kteří z vlastní iniciativy připravili pro lidi postižené zemětřesením pomoc.
„Včera jsme už vypravili kolonu do nedaleké vesnice, dneska jsme dorazili sem, a zítra snad pomůžeme zase jinde,“ plánuje.
Místo domů stany
Majitel domu zastavuje bagristu pokaždé, když v troskách něco vidí. Teď vynáší krásný šálek na čaj a keramický podtácek. A vedle už má slušnou hromádku domácích potřeb.
,Totální apokalypsa.‘ Reportáž z marockých hor, kde se země třásla nejsilněji
Číst článek
Kolem vesnice už stojí první stany, ve kterých se ubytovaly celé velké rodiny. Na rozdíl od mrtvolného zápachu ze sutin se tady ze stanů line libá vůně polévky a života.
Vesnice Tafaghaght je jedním z nejsmutnějších příběhů 8. září 2023. Jestli se někdy bude žít a bydlet v nových domech na jejím místě, tím si zatím přeživší jistí nejsou.
Teď už jsou oběti pohřbené a k přeživším se do odlehlých oblastí začíná dostávat humanitární pomoc.
Zemětřesení si vyžádalo skoro 3000 životů. Některé obce Vysokého Atlasu jsou úplně srovnané se zemí a obnova původních malebných berberských vesnic už nejspíš nebude možná.
