Estonský ministr: Rusové testují naše limity, chtějí NATO vyprovokovat. Otázka je, kde je červená linie
Pobaltští politici jsou známí svým tvrdým postojem k Rusku a vytrvalou podporou Ukrajiny. Estonský ministr zahraničí Margus Tsahkna, který tento týden přicestoval do Prahy na jednání Severoatlantické aliance, není jiný. Hranice jeho země je zároveň východní hranicí NATO, a je proto častým terčem ruských provokací. „Chybí nám uvědomění, že Rusko lze porazit,“ říká Tsahkna v exkluzivním rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál.
Rusové nedávno odstranili bójky, které na řece Narvě vyznačují hranici mezi Ruskou federací a Estonskem. Vy jste si následně zavolal ruského chargé d'affaires, tedy hlavního ruského diplomata v Estonsku, aby to vysvětlil. Co vám řekl?
Vlastně nedokázal vysvětlit, co se skutečně stalo. Následně jsme poslali do Ruska i oficiální žádost. Nyní čekáme na odpověď. Ale pro nás neexistuje žádné oprávněné vysvětlení takového chování.
OBRAZEM: Praha na dva dny centrem diplomacie. V Česku jednali ministři zahraničí NATO
Číst článek
Zdaleka to není první případ podobného ruského chování směrem k zemím Severoatlantické aliance. Bylo to opět Estonsko, které na konci dubna řešilo, že Rusko ruší navigační systém GPS nad Baltským mořem. Budou tyto takzvané hybridní útoky pokračovat? A pokud ano, jak budou vypadat?
Samozřejmě, že budou pokračovat. Jedná se o různé úrovně. Jsou to kybernetické útoky nebo informační operace. Měli jsme tu ruské tajné služby, které organizovaly různé útoky po celé Evropě.
Rusko bude pokračovat a tyto kroky budou stále závažnější. Testují, kde jsou naše limity. Ale větší otázka je, co přesně a jak dlouho budeme nazývat jako „hybridní“. Chci říct, že je otázka, kde je červená linie ohledně článku 4 a článku 5 Severoatlantické smlouvy (viz box).
Rusové tlačí a posouvají hranice a my zůstáváme v klidu, což je dobře. Ale jednou ty hranice opravdu budeme muset určit a říct: teď to stačilo.
Rusko může prohrát
Jaká je podle vás nejlepší reakce na ruské provokace?
Pokud mluvíme o tomto incidentu na estonské hranici, byla to jasná provokace, protože to z praktického hlediska nemělo z ruské strany žádný smysl. Takže musíme zůstat klidní, protože oni chtěli vyprovokovat nás a také NATO.
Myslím si, že odstrašení je něco, čemu Putin rozumí, protože Putin se Severoatlantické aliance bojí. Hraje si s našimi obavami z eskalace. Ale my Estonci jako země na hranici NATO se nebojíme. My přesně víme, co se děje.
Nejdůležitější je nejdříve jasně a nahlas a veřejně říct, co se děje. Byli jsme první zemí, která koncem minulého roku zveřejnila, že jsme zatkli více než deset osob, které byly řízeny a financovány ruskými tajnými službami.
Co je článek 4 a 5?
- Zakládající dokument NATO, Severoatlantická smlouva, má celkem 14 článků.
- Nejčastěji zmiňované jsou dva: článek 4 a článek 5.
- První z nich umožňuje jakékoliv členské zemi svolat ostatní ke společné konzultaci, pokud je podle jejího názoru ohrožená územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost kteréhokoliv ze spojenců.
- Druhý z nich, nejznámější článek 5, říká, že ozbrojený útok proti kterékoliv členské zemi bude považován za útok na všechny a ostatní mu přijdou na pomoc.
Plánovaly, a dokonce spáchaly nějaké akce v Estonsku. Jedním z příkladů bylo zničení osobního auta ministra vnitra. Ale dost pokusů jsme také zmařili. A zveřejnili jsme to.
Ale víme, že Rusko se nezastaví. Takže jednotná veřejná reakce je nejúčinnější a pak se také musíme připravovat na reálnou situaci.
Máte pocit, že všechny země v Severoatlantické alianci berou hrozbu ze strany Ruska stejně vážně? Co třeba ty země, které jsou geograficky vzdálenější, například Portugalsko…
Zrovna Portugalsko dělá mnoho pro podporu Ukrajiny a myslím, že toto porozumění je všude stejné. Takže existuje společné pochopení, že ano, musíme podpořit Ukrajinu.
Ale chybí nám uvědomění, že Rusko lze porazit. Rusko může válku skutečně prohrát. A vidím takovou váhavost, jaká byla v roce 1991 u velkých zemí západního světa, které se bály, co se stane, když se Sovětský svaz zhroutí.
A my Estonci to víme velmi dobře, protože jsme se opravdu snažili dostat do NATO a do EU. Takovéto váhání nepomáhá Ukrajině, nepomáhá ani nám. Chybí nám tento přesný cíl – vítězství.
Hodně se teď debatuje o tom, zda by země NATO měly v nějakém případě poslat své vojáky na Ukrajinu. Estonská premiérka Kaja Kallasová nedávno řekla, že někteří spojenci už ukrajinské vojáky přímo na ukrajinském území cvičí. Jak se na to díváte vy?
Pokud se bavíme o výcviku, je zřejmé, že pokud různé země poskytují Ukrajině velmi složité zbraňové systémy, tak někdo jim musí ukázat, jak je používat, a vycvičit jejich lidi.
Ale musíme dělat to, co Ukrajinci opravdu žádají. A oni teď nežádají vojenskou misi. Žádají o protivzdušnou obranu a o munici.
Další aktuálně probírané téma je, zda by země, které Ukrajině darovaly zbraně, měly zrušit omezení, které Ukrajincům zakazuje zasahovat vojenské cíle na ruském území. Jaká je pozice Estonska?
Od začátku jsme zastávali jasný postoj, že pokud bychom Ukrajinu jakkoli omezovali v používání těchto zbraní, tak jí to vůbec nepomůže. Pomáhá to Putinovi.
A na základě mezinárodního práva má Ukrajina všechna oprávnění použít tyto zbraně i na území Ruska. Takže já vyzývám všechny ostatní, aby nedávali žádná omezení a dali Ukrajině svobodu používat tyto zbraně tak, jak mají být používány.
Použití dodaných zbraní v Rusku
Tento týden ve čtvrtek americký prezident Joe Biden částečně zrušil zákaz využití amerických zbraní na ruském území, aby Ukrajina mohla hájit Charkov. V pátek se pak přidalo Německo. Žádné podmínky ohledně použití darovaných zbraní nemají Estonsko, Švédsko, Polsko ani Česko.
Na závěr se přesuneme do Gruzie, kterou jste před dvěma týdny se svými protějšky z Litvy a Lotyšska navštívil a kde jste se zúčastnili protivládního protestu. Lidé tam už několik týdnů demonstrují proti novému kontroverznímu zákonu „o zahraničním vlivu“. Proč jste se tam vypravil osobně?
Celá ta léta jsme velmi podporovali snahy gruzínského lidu o vstup do NATO a EU. Velmi jsme podporovali a zasazovali se o to, aby Gruzie získala bezvízový styk a status kandidátské země.
Ale bohužel tímto zákonem o zahraničních agentech gruzínská vláda skutečně ukázala, že nedodržuje dohodu, kterou jsme uzavřeli.
Rozhodli jsme se tam jít a jasně říci, že to vyvolá reakci z naší strany, že tato cesta není směrem k EU, ale směrem k ruskému vlivu.
A více než 86 procent Gruzínců podporuje vstup do Evropské unie. To je důvod, proč jsou v ulicích. Protestují proti této změně kurzu gruzínské vlády.
Vlastně jsme doručovali zprávu, protože si myslím, že maska gruzínské vlády padla. Opravdu doufám, že Evropská unie zareaguje odpovídajícím způsobem.
