Protesty v Srbsku spojují generace i regiony. ‚Mladí vzali situaci do svých rukou,‘ míní demonstrující
Studentské protesty v Srbsku nabírají na intenzitě, páteční sérii protestů doprovázela generální stávka, při které zavřelo množství barů, kin nebo knihkupectví. Protestující reagují na tragickou událost z 1. listopadu, kdy pád betonového přístřešek před nádražní budovou ve městě Novi Sad zabil patnáct lidí. „Díky generální stávce jsem mohla dorazit, můj šéf je stejně laděný,“ popisuje pro iROZHLAS.cz protestující Ljiljana.
Generální stávku doplnila série protestů po celém Srbsku. V Bělehradě se v pátek demonstrovalo před budovou vlády, veřejnoprávní televizí a konala se dopravní blokáda u Brankova mostu.
Anica Stamenkovićová je mladá aktivistka, která protestovala v hlavním městě v den generální stávky. „Mísilo se ve mně plno emocí. Lásku střídal smutek. Když se ke mně doneslo, že do jedné z protestujících krvelačně najelo auto, cítila jsem i hněv a šok.“
„Když jsme přecházeli Brankův most, dav se stále zastavoval. Později jsem zjistila, že studenti stavebnické fakulty nás dělili do skupin, abychom most příliš nezatěžovali, byl to opravdu silný moment. Tito mladí lidé jsou naše budoucnost a už při studiích se starají o to, aby se nám tragédie, jako ta v Novém Sadě, neopakovala,“ popisuje.
Podle srbskojazyčného webu BBC studenti blokují přes 85 fakult po celé zemi, kromě univerzit přidávají i některé střední a základní školy. Účastní se jich kromě studentů i množství vyučujících a rodičů.
Ljiljana je matkou čerstvé absolventky univerzity v Bělehradě a studenty chodí podporovat na protesty ve městě Sremska Mitrovica v autonomní oblasti Vojvodina. „Myslela jsem, že přijde jenom pár lidí, byla jsem v šoku, když jsem dorazila na náměstí a neviděla jsem konec davu. Atmosféra byla fantastická.“
Protestující požadují zveřejnění kompletní dokumentace k rekonstrukci nádraží v Novém Sadu, trestní řízení pro osoby, které fyzicky napadly protestující, odvolání trestních oznámeních proti zatčeným studentům a navýšení rozpočtu na vysokoškolské vzdělání o 20 procent. „Jsou to naprosto jednoduché požadavky,“ míní Ljiljana.
Generální stávka
Když se redakce ptala Anice, jak ovlivnila generální stávka její běžný den, odpověděla, že mnohem více její každodenní fungování ovlivňuje korupce nebo násilí na protestujících.
Anica organizuje protesty v obci Ćićevac, která má okolo 4500 obyvatel. „Ke generální stávce se připojila dokonce místní kadeřnice se sloganem ‚Nestříháme spravedlnost, podporujeme studenty‘,“ popisuje.
Ljiljana se dříve v jejím městě protestů účastnit nemohla, jelikož se většinou konaly dopoledne, kdy musela chodit do práce. „Díky generální stávce jsem mohla dorazit, můj šéf je stejně laděný a pustil nás.“
„Když jsem procházela okolo kavárny v centru, kde se obvykle čeká přes deset minut na kávu s sebou, a viděla jsem, že v ní sedí tři lidi. Obchodní centrum bylo prázdné, bylo mi jasné, že generální stávka funguje,“ popsala situaci v hlavním městě Anica.
Česká studentka Amálie, která je v Srbsku na výměnném pobytu, se účastnila protestu ve městě Užice na jihu Srbska. Její zkušenost byla jiná. „Podniky i obchody vypadaly otevřeně, vlaky jezdily jako obvykle.“
15 minut ticha
Protestní akce pravidelně doprovází performance s názvem 15 minut ticha, při které protestující čtvrt hodiny mlčí na počest patnácti obětí tragédie. Ticho se drží každý den na univerzitách v 11.52 – ve stejný čas, kdy se zhroutil 1. listopadu přístřešek v Novém Sadu.
„Mlčení opravdu trvá patnáct minut. Obvykle nechodí nikdo s megafonem a neupozorňuje lidi, že ticho začíná. Všichni vědí, kolik je hodin, a v jednom momentě zkrátka celý dav zmlkne. Obvykle bývám smutná, často pláču. Nejčastěji mám v hlavě obraz dědy s vnoučaty (kteří zemřeli při tragédii v Novém Sadu – pozn. red.),“ vypráví Anica.
Několik desítek lidí se sešlo v neděli i na Václavském náměstí v Praze, aby podpořilo protestující studenty v Srbsku a drželi pietu také v podobě patnácti minut ticha. Akce se zúčastnily Anka a Barbora, které pocházejí ze Slovenska, ale studují v Česku.
„Nemůžeme fyzicky být na protestech na Slovensku, ale bojujeme za stejné ideály. Ačkoliv situace v Srbsku není totožná, cítíme se srbskými studenty propojení, všichni bojujeme za demokracii,“ vysvětlily, proč se demonstrace zúčastnily.
„Atmosféra na protestech se mění. Moje přátele, kteří byli dříve apolitičtí, nyní vídám na blokádách univerzit. Politici urážejí studenty, zveřejňují se fotografie pasů protestujících, tabloidní média používají nenávistný jazyk a lidé jsou násilní k protestujícím. Srbové jsou opravdu naštvaní a ve vzduchu je cítit, že chtějí změnu,“ říká Anica.
„Situace už dlouho není normální. Moje generace chodila protestovat už v 90. letech, nemůžu teď sedět doma. Je to těžká situace, ale mladá generace je jiná, vzala situaci do vlastních rukou a to je fascinující,“ uzavírá Ljiljana.
