Putin přeměnil Rusko a Rusy v agresivní entitu, která nenávidí Ukrajinu i Evropu, hodnotí režisér Sencov
Jeden z nejznámějších vězňů Kremlu, režisér a dnes poručík ukrajinské armády Oleh Sencov prohlašuje, že proti ruskému režimu bude bojovat, dokud mu to zdraví dovolí. Na frontě už je více než dva a půl roku. „Ztratili jsme spoustu lidí. V některých případech proto, že byli unavení. Musíme si přiznat, že ti, kdo byli motivovaní jít na frontu, tam šli. Ti, kdo tam nešli, mají své důvody,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál.
V roce 2014 jste byl odsouzen ruským režimem ke 20 letům vězení. Byl jste obviněn z terorismu, když jste hájil svůj domovský Krym během anexe. Napadlo vás někdy, že opravdu budete sedět 20 let?
Ne, byl jsem si jistý tím, že nás pustí dříve, a to se nakonec také stalo. Když se podíváte na videozáznam z doby, kdy soudce vyhlašoval rozsudek, uvidíte, že jsem se smál a zpíval ukrajinskou hymnu.
Režisér Sencov: Ruské vězení bylo psychologicky těžší než ukrajinská fronta. O zákopech natočil film Real
Číst článek
Bylo mi jasné, že budu shledán vinným, ale také jsem věděl, že ukrajinské úřady dělají vše pro to, aby nás dostaly na svobodu. Byl to tak exponovaný případ, že jsem si byl jistý, že se za nás postaví.
Byl jste někdy blízko tomu, abyste dal ruskému režimu to, co chtěl, tedy přiznat, že jste terorista a poddat se ruské propagandě?
FSB mi po zatčení dalo nabídku, ať se přiznám ke všemu a ať souhlasím s jejich podmínkami. V případě, že bych to přijal, tak bych ve vězení byl pouhých sedm let.
Samozřejmě to nedávalo smysl, nekývl jsem na to. Poté mi vyhrožovali, že ze mě udělají teroristu a organizátora teroristických aktivit. Svého slova se drželi a přesně to udělali. Za to jsem dostal 20 let.
Oleh Sencov byl také hostem Radiožurnálu na karlovarském filmovém festivalu, kam přivezl svůj film Real:
Jaké přesně byly podmínky, které vám zástupci FSB nabídli?
Napsali na papír řadu obvinění, ke kterým jsem se měl veřejně přiznat. Měl jsem říct, že jsem byl naveden ukrajinskými autoritami, abych organizoval aktivity proti Ruské federaci, chtěli, abych řekl, že jsem byl pod vlivem ukrajinské propagandy. Samozřejmě chtěli, abych to celé řekl na kameru.
Alexej Navalnyj
Lidskoprávní organizace Memorial odhaduje, že v ruských věznicích sedí 680 politických vězňů. Potkal jste ve vězení další politické vězně?
Je to skoro až vtipné, protože řada lidí v ruských věznicích říká, že jsou političtí vězni, aby získali pozornost, kterou lze v ruském vězení získat jedině, pokud jste politický vězeň.
Většinou jde o zloděje nebo lidi, kteří například brali drogy a šli za to sedět. Rusko má navíc obrovskou infrastrukturu věznic a dbá na to, aby se skuteční političtí vězni nikdy ve vězení nepotkali a neměli šanci spolu jakkoliv komunikovat.
Jak jste vnímal smrt Alexeje Navalného, který zemřel v únoru tohoto roku? Napadlo vás, že jste mohl skončit podobně?
Můj osud a osud Alexeje Navalného jsou velice odlišné. Za prvé byl ruským občanem a Putin ho vnímal jako ohrožení vlastní moci. To nebyl můj případ.
Jsem občanem jiné země a nikdy jsem Putina v jeho pozici neohrožoval. Vždy jsem se stavěl do pozice nepřítele Ruska, což Navalnyj nebyl.
Pro Putina byl Navalnyj někdo, kdo ho provokoval a chtěl se ho zbavit, což se nakonec stalo. Další rozdíl je, že Navalnyj byl uvězněn až po celkové invazi na Ukrajinu, zatímco já jsem byl ve vězení ještě předtím, kdy ten kontext byl přeci jen jiný.
V roce 2018 jste držel hladovku po dobu 144 dní. Jak daleko jste byl ochoten zajít?
Neměl jsem jasný plán. Normální člověk je schopen přežít bez jídla zhruba měsíc. Říkal jsem si, že to vydržím alespoň měsíc.
V té době probíhalo mistrovství světa ve fotbale a já jsem věděl, že pozornost veřejnosti se bude upínat jinam. Nejtěžší bylo, že jsem byl hrozně slabý.
Skoro se nehýbáte a nemáte žádný přísun energie. I takové věci jako zajít si na záchod, byly velkým úkolem. Měl jsem to štěstí, že do vězení chodil doktor. Nebyl to doktor z vězení, ale civilista, který vyvinul speciální program, díky němuž jsem mohl dostávat kapačku s vitamíny, a proto jsem vydržel déle. Třikrát denně mi přinesli jídlo, které mě ale nijak nelákalo, protože smrdělo a velmi rychle se kazilo.
Když se na to celé ohlížíte, je něco, co byste dnes udělal jinak?
Odmítám se zabývat tím, co bych měl udělat, nebo co by se stalo, kdybych býval jednal jinak. Nedává to smysl. Můj čas ve vězení měl smysl – četl jsem hodně knih, psal scénáře k filmům, organizoval protesty na podporu jiných vězňů a přemýšlel nad svým životem. V tomto ohledu to pro mě byl produktivní čas a nelituji toho.
Na frontě
Dnes jste poručíkem ukrajinské armády. Váleční analytici popisují únavu ukrajinského vojska na frontě a uvádějí, že ti, kteří jsou v současné době na frontě, tam jsou od začátku stejně jako vy. Je toto něco, co pozorujete na frontě?
Poslední dva a půl roku jsem téměř nepřetržitě na frontě, a to od prvních dní, kdy Rusové zaútočili na Ukrajinu. Plánuji tam zůstat tak dlouho, jak mi to moje fyzická a duševní kondice dovolí.
Ztratili jsme spoustu lidí. Sám jsem byl svědkem mnoha vojáků, kteří v lepším případě přišli o končetiny, v horším zemřeli. V některých případech proto, že byli unavení. Musíme si přiznat, že dva a půl roku je dlouhá doba a ti, kdo byli motivovaní jít na frontu, tam šli. Ti, kdo tam nešli, k tomu mají své důvody. Někteří se pochopitelně bojí.
Jak byste popsal současnou situaci na frontě? Jak moc pomohly dodávky zbraní a munice ze Spojených států?
K situaci na frontě vím jen to, co vidím na vlastní oči, což je jen malá část toho, co se děje. Zbytek informací mám z médií, podobně jako vy. To, co vím ze své zkušenosti, bohužel nemohu komentovat.
Obecně kdybychom se bavili jen o zbraních, dostali bychom zkreslený obrázek. Zamyslete se například nad válkou v Afghánistánu. Tam Američané také poslali spoustu peněz a zbraní a všichni víme, jak to dopadlo. Válku vedou lidé, ne zbraně; to jsou jen nástroje.
Je to vždy kombinace morálky, výcviku a materiálu, který mají tito lidé k dispozici. Co se například dronů týče, stále opakujeme: nemusí to být drahé sofistikované americké drony. I kamikaze dron dokáže zničit tank za miliony, ale potřebujeme jich hodně a potřebujeme lidi, kteří je umí ovládat.
Je nezpochybnitelné, že dodávky zbraní z Ameriky hodně pomohly a bylo to znát víceméně hned, protože šlo převážně o drony a munici, což snížilo škody na ukrajinské straně, ale bez lidí to nejde.
Z režiséra vojákem. Vrátím se s ukrajinskou vlajkou na Krym, vysnil si konec války Oleh Sencov
Číst článek
‚Agresivní entita‘
Jak chráníte svou rodinu? Jste přece jen exponovaným nepřítelem ruského režimu.
Část mojí rodiny se začátkem války přestěhovala na západ Ukrajiny, ostatní do Evropy, ale pak se situace stabilizovala a dnes jsou všichni v Kyjevě. Platí pro ně stejná pravidla a stejné nebezpečí jako pro ostatní. Dnes ruská armáda zaútočila na Kyjev a rodina se schovává spolu s ostatními v podzemních bunkrech (rozhovor proběhl 8. července, v den, kdy ruské rakety zasáhly mimo jiné dětskou nemocnici v Kyjevě, pozn. red.)
Jak byste popsal to, co jste se za posledních deset let naučil o ruském režimu? Tedy od momentu, kdy jste nastoupil do ruského vězení. do dnešního dne, kdy bojujete proti ruské armádě?
Putin přeměnil Rusko a ruský národ v agresivní entitu, která nenávidí Ukrajinu, Evropu a Ameriku a jsou schopni udělat úplně všechno pro to, aby nás vymazali ze zemského povrchu. Rusko operuje v módu 19. století a jsou ochotni položit životy svých občanů jen proto, aby jejich smyšlený nepřítel trpěl.
