‚Úhlavní přátelé‘ Turecko a Rusko: zájmy historických rivalů se střetávají, prezidenti si dokážou vyjít vstříc
V polovině května Turecko navrhlo evakuovat obránce Mariupolu po moři, na konci téhož měsíce oznámilo, že je připravené hostit setkání mezi Ruskem, Ukrajinou a zástupci OSN a 8. června do země přijede ruský ministr zahraničí Lavrov jednat o koridoru pro export zemědělských produktů. Od začátku současné fáze války na Ukrajině, která začala 24. února, se Turecko snaží zastávat pozici mediátora. Další konflikt v jeho blízkosti se mu vůbec nehodí.
„Když sedíte v Ankaře, na jakoukoliv světovou stranu se podíváte, máte nějaký problém. Na západě problematické vztahy s Řeckem, neexistující vztahy s Kyperskou republikou, na východě složitá situace v Iráku, problémy s migrací Pákistánců a Afghánců přes Írán, na jihu, v Sýrii, je posledních jedenáct let válka,“ vypočítává pro iROZHLAS.cz Eva Horelová, která v letech 2018 až 2021 vedla politickou delegaci Evropské unie v Turecku.
S Ukrajinou i Ruskem pětaosmdesátimilionové Turecko sousedí přes Černé moře a s oběma zeměmi má silné ekonomické vazby a bez ohledu na to, jak konflikt na východě Evropy dopadne, proces proměny světového uspořádání z bipolárního, studenoválečného na mnohem složitější „vesmír“ s celou řadou nadregionálních hráčů bude pokračovat.
Turecká armáda používala při čistkách algoritmy, vládním odpůrcům přidělovala skóre, ukazuje zpráva
Číst článek
„Cílem Turecka je být lídrem v oblasti Černomoří, Blízkého východu, Afriky a skrze to hrát s dalšími regionálními hráči na globální úrovni. Turecko také cítí potřebu ochraňovat území, které patřilo Osmanské říši,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz Karolína Lahučká, analytička nevládní neziskové organizace Asociace pro mezinárodní otázky.
Současná podoba Turecka vznikla po první světové válce rozpadem Osmanské říše. Tato bývalá velmoc v době svého největšího rozkvětu, tedy v 16. a 17. století, zasahovala a ovládala politiku až ve střední Evropě. A na mnoha místech, kde se angažovala, narážela na svého historického rivala: Ruské impérium.
Teplá moře a střety zájmů
„Turecko a Rusko jsou do značné míry odsouzeni být rivaly v celé řadě otázek,“ říká bezpečnostní analytik Tomáš Šmíd. Osmanská říše a později Turecko ovládá úžiny Bospor a Dardanely a tedy fakticky „drží klíč“ ruského přístupu k teplým mořím: Středozemnímu a dále Atlantskému či Indickému oceánu.
Ruské trápení s tím, že má sice tisíce kilometrů pobřeží, ale málo nezamrzajících přístavů, je dlouhotrvající a bylo jedním z důvodů jeho expanze ještě v dobách Ruského impéria, která narazila na nepochopení sousední Osmanské říše a vedla k sérii rusko-osmanských válek. Země spolu dále soupeřily o vliv na Balkáně a v Černomoří. A svedly boj také o Krym, který byl od 13. století domovem Krymských Tatarů, vazalů Osmanské říše. Ruské impérium poloostrov připojilo až na konci 18. století.
Válkou zmítaná Sýrie jako mezinárodní kolbiště. Pravidla hry diktují především Rusko s Tureckem
Číst článek
Zájmy bývalých veleříší se střetávají dodnes. „Turecko si aktivně buduje vztahy na Kavkaze, ve Střední Asii nebo v Africe, případné spory si Erdogan s Putinem vyřeší mezi sebou,“ říká Lahučká, která také působí na katedře Blízkého východu pražské filozofické fakulty. Odkazuje na paradoxní skutečnost, kdy každá ze zemí podporuje v různých konfliktech odlišné válčící strany, ať už jde o Sýrii či Náhorní Karabach, ale jejich lídři dokážou zařídit, aby se jejich vojáci nepotkali.
„Myslím, že málokteří prezidenti si volají tak často jako Erdogan s Putinem. Jsou to dvě velké země, které mají zájem na stejném regionu, proto spolu konzultují své další kroky,“ popisuje. Oba prezidenty čeká v blízké budoucnosti obhajování mandátů, turecké prezidentské volby proběhnou v roce 2023, ruské o rok později. Oba muži si proto potřebují zajistit nějaký významný úspěch.
Kritický okamžik v rusko-tureckému vycházení si vstříc nastal v roce 2015, kdy Turecko sestřelilo ruskou stíhačku na syrsko-turecké hranici. I tento problém ale nakonec dokázaly země překonat. „Rusko a Turecko jsou úhlavní přátelé. Znají hranici a vědí, jak to vyřešit, aby ke konfliktu mezi nimi nedošlo,“ shrnuje Lahučká.
Spojencům navzdory
Jejich pragmatický vztah, posílený tureckým nákupem ruských systémů protivzdušné obrany S-400 v roce 2017, proti kterému spojenci v NATO protestovali a za které USA potrestaly Turecko vyloučením z programu stíhaček nejmodernější generace F-35, zvedá otázky mezi odbornou i laickou veřejností, na které straně Turecko vlastně stojí.
‚Diplomaté ani nemusí jezdit.‘ Erdogan řekl, že Turecko neschválí vstup Finska a Švédska do NATO
Číst článek
V posledních dnech o to více, že Turecko ještě před odevzdáním oficiálních přihlášek Finska a Švédska do NATO oznámilo, že jejich přistoupení „nemůže schválit“.
„Po konci studené války se Turecko velmi snažilo být členem západního demokratického společenství,“ říká Eva Horelová, která ve službách Evropské unie pracuje již 16 let a kromě Turecka působila také ve Spojených státech a v Sýrii.
Zatímco k Severoatlantické alianci se země přidala, společně s Řeckem, hned v roce 1952, tedy tři roky po jejím vzniku, vstup do Evropské unie se táhne už několik desítek let.
O přistoupení k tehdy ještě Evropskému společenství Turecko požádalo už v roce 1987, statut kandidátské země, tentokrát již do Evropské unie, byl zemi udělen v roce 1999. Proces přistoupení brzdí mimo jiné i spory nad otázkami lidských práv.
Strategický význam
„V preambuli Washingtonské smlouvy, zakládajícím dokumentu Severoatlantické aliance, se píše, že státy aliance jsou odhodlány hájit svobodu, společné dědictví a kulturu svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobody jednotlivce a právního řádu. To Turecko nesplňuje. Čistě vojensky přítomnost Turecka v NATO ale smysl zatím ještě dává,“ řekl pro iROZHLAS.cz bezpečnostní analytik Tomáš Šmíd.
Vstup Turecka do aliance měl velký strategický význam: došlo tím k vyvážení sovětského vlivu v Černomoří a získání jistoty, že klíčové úžiny stráží někdo „z klubu“. V současnosti Turecko do aliance přispívá druhou největší armádou, na jeho území se nachází velitelství operací pozemních sil NATO, takzvaný LANDCOM, a pozitivně na sebe upozornilo při odchodu spojenců z Afghánistánu v srpnu 2021, kdy se společně s Američany podílelo na zabezpečení kábulského letiště.
25:57
Ruská invaze na Ukrajinu je jakési ‚evropské 11. září‘. Finům evokuje jejich napadení Sověty, říká politolog
Číst článek
„Pro Turecko je členství v alianci pořád výhodné. Všechny kroky a veškeré soupeření s Ruskem v Sýrii nebo v Libyi dělá s vědomím, že za sebou má NATO a že Rusko na něj tedy nezaútočí,“ myslí si Lahučká.
Proč by Rusko ale mělo přistoupit na to, aby mírová jednání zprostředkovával jeden z členských států NATO? „Turecko je Ruskem vnímáno v alianci jako disident, který nekývne na každý nápad Washingtonu a umí si prosadit svou i přes nesouhlas partnerů,“ vysvětluje Tomáš Šmíd.
Turecko si dobře uvědomuje roli strážce jižního křídla aliance a také moc Ruska, které by eskalací konfliktu v Sýrii, kde působí od roku 2015, mohlo způsobit další uprchlickou vlnu. Stejně tak je částečně závislé na dovozu zemního plynu z Ruska a na penězích ruských, ale i ukrajinských turistů.
„Pro Turky je typické, že oddělují politickou a ekonomickou rovinu,“ popisuje Lahučká, jak je možné, že obchodní vztahy mezi Tureckem a Sovětským svazem existovaly i za studené války nebo v současnosti Turci obchodují s Arménií, se kterou mají jinak diplomatické vztahy na bodě mrazu.
Ukrajinci složili na počest dronu Bayraktar bojový popěvek. Podle výrobce má o zbraň zájem celý svět
Číst článek
Ruština na riviéře a správné páky
Turecko se sice západních ekonomických sankcích proti Rusku neúčastní, a tak i letos v létě na turecké riviéře bude znít ruština, pomáhá však Ukrajině humanitární i vojenskou pomocí. Nejvíce se proslavily drony Bayraktar, které vyrábí firma zetě prezidenta Erdogana.
Ačkoliv se Turecko jeví jako slabší hráč oproti Rusku, má „páky“ které by na něj mohlo využít. Turecko na konci února omezilo proplutí úžinami pro válečné lodě, což znamená, že se ruské vojenské lodě nedostanou do Sýrie. Na konci dubna Istanbul také uzavřel vzdušný prostor pro letadla na trase Rusko-Sýrie.
„Pokud by USA zatlačily na Bagdád, aby postupoval stejně, ruské vojenské jednotky v Sýrii by byly odstřižené. Situace, v jaké Rusko je, nahrává Turecku,“ shrnuje Lahučká.
