Jak je Česko připraveno na případnou vlnu azylantů z Ukrajiny? A v čem by se lišila případná integrace válečných uprchlíků a jak by Česko takovou vlnu zvládlo? Pro server iROZHLAS.cz odpovídá odbornice na migraci Marie Jelínková z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Praha/Brno 15:26 23. února 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Za první rok ruské vojenské intervence na Ukrajině opustil svoje domovy „více než jeden milion lidí, tedy asi tři procenta ukrajinské populace,“ vypočítával v roce 2015 sociální geograf Dušan Drbohlav. Většina z nich tehdy zamířila do západnějších částí Ukrajiny.

Dnešní situace je obdobná, ale může se rychle změnit: pokud by se boje rozšířily ze separatistických oblastí do dalších regionů, můžou uprchlíci tentokrát hledat azyl mimo Ukrajinu. Přirozený cíl by pro řadu z nich bylo Česko – Ukrajinci jsou tu dlouhodobě nejpočetnější menšinou, byť většina z nich neutíká, ale přijíždí za prací.

Máte data o tom, ze kterých oblastí Ukrajinci do Česka přicházejí?
V zásadě ano, ale jsou to spíš jednorázové sondy než dlouhodobě sledovaná statistika. Hezká studie je ta Drbohlavova z roku 2015. Mimo jiné říká, že v 90. letech přicházeli Ukrajinci převážně ze západní Ukrajiny, především Zakarpatské oblasti. I díky společné historii je zřejmě západ země i nadále hlavní zdrojovou oblastí migrace do Česka.

Ale není ukrajinská migrace jako ukrajinská migrace. Část lidí přijíždí na pracovní sezonu a po ní se vracejí domů – častěji ti geograficky bližší, právě ze západní Ukrajiny. Další přijíždějí pracovat na pár let a nakonec zůstávají déle, než předpokládali. A pak jsou ti, kteří do Česka přijeli před dvaceti třiceti lety a usadili se tu natrvalo. Velká část nemá české občanství, takže ve statistikách jsou to pořád cizinci.

Kliknutím do legendy grafu si můžete zobrazit další země. Země lze také skrýt, měřítko grafu se přizpůsobí těm zobrazeným.

Takže z východu Ukrajiny, které se ruská invaze zřejmě dotkne víc, tu tolik lidí nežije?
Určitě o dost méně než ze západní Ukrajiny.

Troufáte si předpovědět, kolik lidí by sem z Ukrajiny teď mohlo přijít?
To teď neumím odhadnout. Ministerstvo vnitra se vyjádřilo v tom smyslu, že nějaké scénáře připravené mají, jednala o tom i Bezpečnostní rada státu. Určitě tedy plány existují. Nedokážu ale posoudit, jak rychle je umíme uvést do praxe. Česko by dokázalo velmi slušně zvládnout příchod desítek tisíc lidí. Tady by ale mohlo jít o řádově vyšší počty.

Migrace v Česku pohledem expertky: Za 25 let se přístup státu nezměnil. Jen přichází méně vzdělaných Ukrajinců

Číst článek

Pokud by skutečně dorazil velký počet ukrajinských uprchlíků, jak to bude vypadat? 
Česko má dobrou zkušenost s ekonomickou migrací z Ukrajiny. Ukrajinci se podílejí na ekonomické prosperitě země, a pokud jim k tomu vytvoříme podmínky, dobře se integrují. Velkou měrou k tomu přispívá kulturní a jazyková blízkost i docela dobré přijetí většinovou společností. Pokud bychom si tedy nějaké migranty měli přát, málokterá jiná země je tak zajímavá jako Ukrajina.

Na druhou stranu za války nepřichází ekonomičtí migranti, ale uprchlíci. Lidé, kteří hledají ochranu. Utíkají před válkou, jsou tedy v ohrožení života a měli by mít na azyl právní nárok.

Dá se u uprchlíků očekávat rychlá integrace, když máme s Ukrajinci dobré zkušenosti?
Snad ano, nicméně profil nově příchozích bývá jiný. Nepřicházejí ze své vůle. Hostitelský stát se musí postarat, aby nově příchozí dostali šanci zapadnout, což v Česku není úplně pravidlem. Ale v prvním kroku je třeba zvládnout logistiku: ubytování uprchlíků a zajištění jejich základních potřeb. A taky informovat, co stát dělá, jak se to daří a na čem se ještě pracuje. To nesmíme podcenit, protože větší množství nově příchozích klade velký nárok na pocit bezpečnosti na obou stranách.

V dalším kroku bude třeba lidem co nejrychleji vyřídit pobytový status a co nejvíc jim pomoci s nezbytnostmi pro zapojení se do české společnosti: nabídnout jazykové kurzy, vzdělávání dětí nebo jednoduché uznání kvalifikace. Obrovskou výzvou určitě bude i psychologická pomoc.

Zvládly by to české úřady?
Z výzkumů víme, že pro integraci uprchlíků je klíčový čas. Někdy čekají žadatelé o azyl na vyřízení žádosti i několik let. Nepřekvapivě pak ztrácejí motivaci. Přitom na začátku je obvykle pohání hodně silná motivace v reakci na to, že se stalo něco zlého nebo turbulentního a je třeba si budovat novou budoucnost.

Je důležité navázat na tohle včas. České úřady i neziskovky ví, jak na to. Pokud by byla vůle, věřím, že i azylové procedury se mohou zkrátit.

Byla by uprchlická vlna jen dočasná, nebo by tu azylanti zůstali?
Klíčová bude samozřejmě situace na Ukrajině. Není snadné opustit svou vlast, společenské vazby, zvyky a známá místa a začít žít jinde. Navíc v situaci, kdy si nemůžete vybrat. Uprchlíci se většinou chtějí co nejdříve vrátit, budoucnost si obvykle spojují s domovem. Nejde ale čekat věčně.

Významnou roli bude hrát to, jaký pobytový status budou úřady imigrantům udělovat. Náš právní řád umožňuje nejen udělit azyl, který je v podstatně natrvalo, ale také takzvanou subsidiární ochranu. To je forma dočasného azylu, právo pobytu třeba na dva roky. Pokud se situace v zemi původu nezlepší, může být prodloužena. V případě uprchlíků z Ukrajiny bude nejspíš právě subsidiární ochrana hodně využívána. Nicméně pokud se situace na Ukrajině nebude rychle zlepšovat, měl by stát volit spíš azyl trvalý a investovat do dlouhodobého soužití.

Jan Boček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít