Děti bez bot, vidět umřít kamaráda, popisuje nejhorší vzpomínky český rozvědčík na Ukrajině
V ukrajinských ozbrojených silách ZSU působí podle odhadů asi sto českých občanů. Češi se dostali až na první nebo nultou linii bojů a v některých případech i trochu dál. Platí to pro vojenské rozvědčíky, jako je Olda, který byl jen pár kilometrů od válečné linie v Donbasu. „Sbíráme informace o technice, o elektronickém boji, o čemkoliv, co pomůže, abychom nepřítele zatlačili,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál.
Co vás přivedlo na Ukrajinu?
Původně jsem přijel dělat humanitární pomoc s tím, že jsem nechtěl sedět doma. Pamatuji si z našich 80. let, když táta stál na Vánoce na banány, jak to bylo sehnat favoritku. Jak Rusové fungovali. Hlavě si pamatuji propagandu.
Poslechněte si celý rozhovor s českým rozvědčíkem na Ukrajině. Mluvil s ním zpravodaj Martin Dorazín
Lidé si musí uvědomit, co se děje. A to, že by se Rus dostal na 500 kilometrů od našich hranic, tak jsem si řekl: to ne. Původně jsem chtěl vozit aspoň jídlo, pomáhat, zdravotnictví a tak dále. A nakonec jsem skončil jako, jak vidíte, v plné zbroji víceméně jako rozvědčík.
V čem spočívá ta práce?
Zjišťovat pozice, připravovat území a materiály k tomu, abychom byli schopni zaútočit, ochraňovat naši pěchotu, když je potřeba, a sbírat informace o technice, o elektronickém boji, o čemkoliv, co pomůže k tomu, abychom nepřítele zatlačili a posunuli se dopředu.
A vy jste součástí ukrajinských jednotek?
Ano.
Takže máte i ukrajinský plat?
Mám standardní vojenský plat, jako mají všichni ostatní. Řekl bych nižší, protože nám nedávají vysoké hodnosti, ať děláme cokoliv, ale v tom není ta podstata. Dostáváme tolik, že se najíme a ještě nám nějaké peníze zůstanou, abychom si mohli koupit vybavení, které chybí. Což je v každé armádě, každý si rád něco dodělává.
A zbytek se dává, řekl bych, na takovou hromádku, ze které se potom kupují větší věci, opravují auta a tak dále. Standardní vojenský život.
Miny i nedostatek pitné vody. Co všechno znamená zničení Kachovské přehrady
Číst článek
A co jsou ty věci, které potřebujete?
Ukrajinská logistika se teď už hodně zlepšila. Oblečení a všechno, co dříve nebylo nebo to bylo složité, tak se teď dostává na frontu, což předtím nebylo tak snadné. Takže pro nás teď sluchátka, rukavice, vojenské minipaměťové karty, miniSD, jsou potřeba. Potom z těch větších věcí jsou to drony.
A ty karty jsou do dronů?
Ty jsou do dronů, ale i třeba do kamer, protože my už teď musíme dokládat, co se kde děje. To znamená, když někdo řekne, že zlikvidoval toto nebo viděl toto, tak je ideální to mít nahrané. Takže s sebou máme foťák, někdy i kamery. Dron potřebuje pořád nějakou paměť.
A z toho dalšího vybavení?
Třeba repelenty. Teď nám přivezli krabici, protože ti komáři jsou šílení. Pak jsou potřeba kabely na antény, antény ke dronům. Pak to jsou náhradní díly na auta. Ty jsou vždycky potřeba, třeba gumy. Vidíte tady tu zemi. Samé sklo. Takže ty gumy vydrží jen nějakou dobu.
Dostali jste auto z Česka, že?
Ano, dostali jsme auto z Česka od firmy z Liberce. Vybrali nám ho hlavně kvůli přepravě zraněných kluků, třeba tady z Vuhledaru. To byla pro nás důležitá věc. Byl to Ondřej Kolman z firmy Atrea.
Je složité to vyjádřit, a mám teď husí kůži, když nám ho přivezli, protože se to stalo během několika dnů. Když nám tady bohužel jedno auto bouchlo...
Na mině?
Ne, na mině ne. Minometný granát, takže mina letící, ne ta, co je na zemi. Když jsem to auto přebíral, tak už jsem věděl, kam půjde, že bude pracovat tady kolem Vuhledaru, Marjinky, kde budeme stahovat raněné kluky a budeme vozit nějaké věci, třeba teď medicínský materiál na štábní pracoviště. To auto je úžasné, protože je velké a všude projede. To je pro nás důležité.
Nejhorší prožitky
Co bylo to nejhorší, co jste zažil za tu dobu, co tady působíte?
Nejhorší je asi vidět děti na liniích doteku. Když tam jdete a běhají tam malé děti v trenkách bez bot a jsou mezi vojáky, míchají se mezi našimi a ruskými vojáky.
Stalo se, že nám přes čáru přeběhlo dítě. To se stalo minulý rok. To jsou asi nejhorší věci, psychicky. A pak vidět umřít před vámi kamaráda. Tady je složité vybrat, co je to nejhorší.
11:53
Zničení Kachovské přehrady je válečný zločin. Svědčí o úplném zoufalství Ruska, soudí vojenský analytik
Číst článek
Máte nějaký čas na odpočinek?
Teď asi víc než minulý rok, protože pohyby jsou složitější, do určité míry komplexnější, takže my pracujeme pořád, ale teď máme víc dní na odpočinek.
Ale to také zůstáváte tady.
Ano, nikam nevyjíždíme. Měl jsem štěstí, že jsem jel na týden do Kyjeva. Tam sice pracujete, ale je to něco jiného, jiný svět. A pak se vrátíte sem. Takže jsme pořád tady, maximálně pět nebo deset kilometrů od linie.
Když teď na Kyjev útočí prakticky každou noc, tak to také není úplně ideální místo na odpočinek.
To je sice pravda, ale jak byl ten největší útok na Kyjev dva týdny zpátky, tak jsem to celé prospal. Tohle ale není dobrý příklad, choďte do krytu, kdo tam je. Ale já jsem to celé prospal, to bylo hrozné.
