Všichni jsou z války unavení, říká Češka v Izraeli. ‚Dohoda není trvalá, ani spravedlivá,‘ míní Palestinka
V neděli by mohla skončit válka mezi Izraelem a radikálním hnutím Hamás. Pro Izraelce je to naděje, že se vrátí jejich blízcí, které předloni unesli. „Lidé jsou už unavení, chtějí konec, řešení a nějaký posun,“ popisuje náladu v Izraeli Češka Erna Jirásková. Pro obyvatele Pásma Gazy je to naděje, že se zlepší jejich humanitární situace. „I přes to, že se radují, že se mohou nadechnout, cítí skepsi,“ říká o své rodině designérka Yara Abu Ataya.
Jak vy vnímáte tu dohodu o příměří?
Jirásková: Já osobně to určitě vnímám jako posun dobrým směrem, protože je konflikt opravdu už hrozně dlouhý a cíl vrátit rukojmí zpátky domů byl odsunut na nějakou druhou kolej nebo aspoň se to tak zdálo. Tohle je určitě posun dobrým směrem a radost z toho, že aspoň část rukojmí se vrátí, je velká. Ale samozřejmě se k tomu hnedka připojují další emoce jako obava z toho, v jakém stavu se vrátí, kolik z nich se vrátí živých a v jakém stavu jsou zbylí rukojmí, kteří zůstávají v Gaze.
Hostkami Lukáše Matošky byly Češa žijící v Izraeli Erna Jirásková a designérka palestinského původu Yara Abu Aataya
A samozřejmě, co to bude znamenat pro válečný konflikt. Je to strašně špatně komunikováno, nikdo moc neví, jestli to znamená konec války, nebo je to jenom dočasné příměří. Jak to bude vypadat po těch 42 dnech příměří, ke kterému se teď obě strany zavázaly. Vyvstává spousta otázek a spousta dalších emocí s tím.
Vy působíte ve zdravotnictví v Izraeli. Myslíte si, že se zdravotníci na konflikt dívají jinak než ostatní? Teď narážím i na vaši zkušenost, kdy vy jste zažila krátce po útoku ze 7. října roku 2023, že k vám do nemocnice přivezli zraněného ozbrojence Hamásu.
Jirásková: Myslím, že každý v té profesi je především profesionál a v práci pracuje tak, aby opravdu ochraňoval lidské životy, aby zachraňoval lidské životy, a to je ta priorita číslo jedna. To, že má nějaké soukromé politické názory, je na druhé koleji. I já to tak vnímám v průběhu celého konfliktu. To, že se občas mimo práci bavíme s kolegy o politické situaci, je přirozené, ale v rámci práce, nevnímám, že by nás to nějak zasahovalo a ovlivňovalo. Nezaznamenala jsem, že by nějaký pacient třeba odmítl ošetření od zdravotníka arabského původu nebo nějaké takové konflikty.
Víte o někom, komu Hamás unesl blízké a kteří jsou dál drženi v Pásmu Gazy?Jirásková: Jedna moje známá má mezi unesenými člena rodiny. Jsou teď v těžké situaci, protože nevědí, v jakém je stavu, jestli žije, jestli bude mezi těmi, kteří se navrátí. Je to velká směs emocí a velmi těžká situace, kdy člověk nechce propadat velké naději a zároveň má strach, co bude. Je to náročná situace pro všechny rodiny a blízké rukojmích.
Končící americký ministr zahraničních věcí Antony Blinken ve čtvrtek vzkázal, že příměří je velkou příležitostí pro dlouhodobý mír na Blízkém východě, i když jenom za předpokladu velkého úsilí a kompromisů. Setkáváte se s takovým mírným optimismem v Izraeli v posledních dnech?
Jirásková: Určitě to je tak vnímáno, protože všichni jsou už strašně unavení z toho konfliktu. Je to strašně dlouhé. Přináší to nejen otřesné zprávy o situaci v Gaze, které nechci opomenout a podceňovat, ale velmi to ovlivňuje i život tady u nás v Izraeli. Lidé jsou prostě už unavení, chtějí konec, řešení a nějaký posun. Nechtějí jen neustálé boje a otevírat každý den zprávy s tím, že jsou zveřejňovaná jména dalších vojáků, kteří padli v boji. Už je to prostě dlouhé a tohle příměří přináší naději, že tahle situaci se bude vyvíjet lepším směrem.
Izrael podpořil dohodu o příměří s Hamásem v Pásmu Gazy. Musí ji ale ještě schválit vláda
Číst článek
Když jste se teď sama zmínila o humanitární situaci v Gaze, tak nakolik byla tématem rozhovorů, které jste v poslední době s Izraelci vedla, i situace v Gaze?
Jirásková: My se s kamarády nebo známými bavíme o tom, že situace v Gaze v izraelských místních médiích není tolik publikovaná. Je to svým způsobem logické, že vláda a veřejnost nechce ukazovat ty obrázky. Ne, že by nám na tom nezáleželo, ale koukat na to, jak umírají lidé na obou stranách, je prostě až příliš náročné. Třeba lidé, kteří vycestovali někam do zahraničí, říkali, že naopak obrázky z Gazy jsou ve zprávách daleko víc než informace o tom, kolik padlo izraelských vojáků a tak dále.
Bavíme se hodně i o tom, jak je nevyvážené zpravodajství tady a v zahraničí. Ale není to určitě tak, že by nikdo nevěděl o tom, co se v Gaze děje. Situace je pro všechny tíživá, protože to v důsledku nehází dobré světlo na Izrael. Spousta lidí tady chce pomáhat obyčejným lidem a nechce, aby v Gaze lidé trpěli, protože to přináší jenom další a další nenávist a konflikty a do budoucna to určitě nepřinese nic dobrého.
Dalším hostem je designérka palestinského původu Yara Abu Aataya, jejíž část rodiny žije v Pásmu Gazy.
Co říkáte na dohodu o příměří mezi Izraelem a Hamásem vy?
Yara Abu Aataya: Já bych asi začala tím, že dohoda o příměří je sice prvním krokem, ale zatím není ani trvalá, ani spravedlivá. Mezi tím, co si povídáme, tak Izrael ve čtvrtek zavraždil dalších 80 lidí od chvíle, kdy vyhlásili příměří.
Co se týče rodiny, která tam žije, tak část z nich už zemřela. Ti, kteří tam ještě jsou, cítí vůči příměří skepsi. Sice se mohou nadechnout, ale analýzy lidskoprávních organizací už potvrdily, že Izrael často využívá příměří k přeskupení vojenských a lidských sil a následně třeba obnovuje útoky. Takže si nejsou jistí, jestli to je úplný konec.
Jenom bych tady uvedl, protože vy jste mluvila o vražení, že Izrael dlouhodobě popírá, že by jeho operace proti Hamásu byla namířená proti civilistům. Pokud se nepletu, vy jste v Pásmu Gazy měla příbuzného, o kterého jste během války přišla, je to tak?
Yara Abu Aataya: Je to tak a nejenom jednoho. Je to babička, která odešla na konci listopadu 2024. Bohužel si nemyslím, že by válka byla směřovaná směrem k teroristické organizaci Hamás.
Od středeční dohody o příměří zabily izraelské útoky v Pásmu Gazy 73 lidí, včetně 20 dětí
Číst článek
Bohužel umírá spousta lidí na nedostatek léků a jídla, jako třeba právě moje babička. Chybí jim základní věci jako menstruační potřeby, anestezie, dezinfekce nebo kyslíkové bomby. V rámci blokády není možné takové věci dostat a Izrael neustále blokuje přísun humanitární pomoci do Gazy a ven.
Jste teď v kontaktu s některými svými příbuznými?
Yara Abu Aataya: Ano, pokouším se co den dovolat, ale ne vždycky se mi to podaří. Podaří se mi to třeba jednou za tři, čtyři dny. Jsem v kontaktu s bratrancem a s příbuznými babičky, s vzdálenými příbuznými babičky, který se o ní starali.
A mluvila jste s někým z nich teď v posledních dnech, po středečním večeru, kdy bylo oznámeno, že bylo dosaženo dohody mezi Izraelem a Hamásem?
Yara Abu Aataya: Ano, volala. I přes to, že se radují, že se mohou nadechnout, prostě cítí skepsi, jak jsem říkala. I přes to, že mohou chvíli žít bez zvuků dronů a dalšího psychického týrání, tak se stejně bojí toho, kdy se to vrátí. Dokud vlastně nebudou mít otevřený prostor k tomu odejít, tak se příměří pro ně neděje.
Říkáte, že výhledově by měli snad mít prostor odejít. Budou se mít kam vrátit?
Yara Abu Aataya: Vzhledem k tomu, že Izrael za rok shodil na Gazu 85 tisíc bomb, což je v přepočtu šestkrát Hirošima, tak bylo minimálně 69 procent budov zničeno. My jsme přišli o čtyři byty, takže třeba moje rodina se nemá skutečně kam vrátit.
Nicméně dá se očekávat, že v příštích týdnech bude dopravena do Gazy veškerá humanitární pomoc. Tady ještě jenom uvedu, když jste mluvila o blokádě, že Izrael tvrdí, že nebránil nejhlavnější humanitární pomoci, aby se dopravovala do Pásma Gazy. Nicméně na druhé straně je kritika nevládních organizací, která tvrdila, že se tak nedělo. Předpokládám ale, že s velkými nadějemi vyhlíží vaši blízcí kamiony pomoci.
Yara Abu Aataya: Je to tak, vyhlíží samozřejmě, ale to není věc, která pomůže té situaci. Příměří je sice prvním krokem, ale je potřeba, aby bylo úspěšné tím, že třeba zrovnoprávní Palestince nejenom v Gaze, ale i na Západním břehu, kde se neustále potichu ukrajují další osady na území. Není to bohužel jenom o blokádě. A další věc, kterou bych ráda zmínila, je, že třeba ani žurnalisti nemají přístup do Gazy.
V Pásmu Gazy umrzla třítýdenní holčička, je to třetí takový případ v posledních dnech
Číst článek
Myslíte tedy mezinárodní novináře, že Izrael nepouští do Gazy? On to odůvodňuje bezpečnostními důvody.
Yara Abu Aataya: Přesně tak. O té situaci prostě nebylo možné pravidelně reportovat.
Jak se vaši příbuzní z Gazy dívají na Hamás, jehož útok odstartoval tuto část izraelsko-palestinského konfliktu, která vedla k obrovským obětem na životech a obrovské destrukci?
Yara Abu Aataya: Hamás si myslím, že není začátkem toho problému.
Promiňte, mluvil jsem o této fázi konfliktu, která řekněme začala 7. října 2023 bezprecedentním útokem Hamásu na izraelské území.
Yara Abu Aataya: Moje rodina se kouká na Hamás jako na rezistenci. Ale zároveň je nutno říct, že 7. října to nezačalo i přes to, že 7. říjen je neodpustitelný.
Nicméně budoucnost Palestiny vidím v jednostatním řešení, kde jsou lidé skutečně rovnoprávní. Kde diskriminace nefiguruje jako hlavní tahoun celého státu Izrael. Třeba v Hebronu jsou ulice, kam nemohou Palestinci a mohou jenom židovští osadníci. Připomíná to apartheid, který je v jižní Africe. Takže toto musí spíš skončit, ne Hamás.
