Jsme svědky přirozeného mocenského střídání? Odchází po více než deseti letech ideově i personálně vyčerpaná vládní garnitura, nebo mají konzervativci  zpytovat, že sami zásadně pomohli labouristům k tomu volebnímu triumfu?
Myslím si, že hrají roli oba faktory. Ano, konzervativci tam byli dlouho a jejich tváře a nápady jsou okoukané, ale bylo možné si ověřit, že v praxi vše úplně nefunguje. Zároveň se domnívám, že kdyby si vedli lépe, tak mohli zvládnout ještě jedno volební období.

Rozhodně mají co zpytovat. Přispěli ke své porážce obrovskou měrou. Tím, jak selhali a jak nepopulární se stali, přispěli k tomu, jak velké je labouristické vítězství. Kdyby to bylo pouhé střídání garnitur, tak bychom asi neviděli tak drtivé vítězství labouristů, jako vidíme teď.

Skokový pád konzervativců

A vidíte v uplynulých letech nějaký klíčový okamžik, který mohl podstatně přispět ke čtvrtečnímu volebnímu výprasku vládních Toryů? Nebo postupně sílila únava voličů a touha po změně?
Myslím, že obojí. Zdravotnictví degraduje roky, životní úroveň klesá. Lidé vědí, že jsou v přepočtu na životní úroveň chudší, než byli v roce 2010.

Na druhé straně můžeme identifikovat okamžiky, kdy podpora konzervativní strany skokově spadla. Jeden z nich je rozhodně Partygate, aféra večírků, které pořádala Johnsonova vláda v Downing Street v době, kdy lidé museli sedět doma v lockdownu. Tehdy to kleslo viditelně.

Druhá byla krátká vláda Liz Trussové, kdy se pokusila prosadit radikální program ekonomických reforem a ten spektakulárně nevyšel. Z tohoto propadu už se ta konzervativní vláda nevyhrabala.

Pokud jde o samotnou vládní agendu, ve které oblasti ztratili konzervativci v první řadě důvěru voličů? Hrála tu klíčovou roli ekonomika, sociální otázky, zdravotnictví nebo příliv nelegálních migrantů do Británie?
V Británii panuje pocit, že nefunguje nic. Když se dělaly před volbami průzkumy, tak na čele potíží, které lidé jmenovali, byla ekonomická krize, krize životních nákladů. Lidé si uvědomují, že za poslední roky zchudli, a to nikdo nechce.

Druhé téma je zdravotnictví, což je bolestivé, protože státní zdravotnictví tu je jako národní poklad. Lidé si velmi váží, že mají zdravotnictví zdarma a jsou na to hrozně pyšní, zejména když se porovnávají se Spojenými státy. To, že nefunguje v současné době, je nepříjemné nejen když čekáte dlouho na lékaře. Je tam i osten národní hrdosti, kdy najednou není na co být hrdý.

Skeptická veřejnost

Mají labouristé a jejich podle komentátorů nepříliš charismatický lídr Keir Starmer potenciál naplnit to, co slibovali před volbami?
On na jednu stranu působí, že není příliš charismatický. Na druhé straně lidé, kteří ho znají osobně, tak neustále opakují do novin, že je charismatický. Možná v premiérské roli ještě rozkvete. Oni tvrdí, že by chtěli desetiletí obnovy, takže on už se tam vidí na dvě období, ne pouze na jedno.

Budou ale čelit nedostatku financí a s tím se vše dělá špatně. Budou muset restrukturalizovat daňový systém, zamyslet nad tím, jak obnovu vůbec chtějí udělat. Plány mají velkolepé, ale manévrovací prostor a prostředky dost omezené. Ukazuje se, že veřejnost je relativně skeptická v očekáváních, ale chce dát šanci někomu jinému, protože už nechce konzervativce.

Může výrok voličů představovat zlomový moment pro Británii nejen na politické scéně, nebo se zkrátka vystřídají týmy na premiérské Downing Street a ve vládním White Hallu a život poběží dál bez viditelnějších dopadů po volebním zemětřesení?
Myslím si, že pokud se vymění po tak dlouhé době politická garnitura, tak to nevyhnutelně na naše životy dopad mít bude. Neobávala bych se říct, že jde opravdu o začátek nějaké nové éry. Jak radikální změna to bude a kdy ji začneme pociťovat, uvidíme až podle toho, jak se podaří Keiru Starmerovi a jeho týmu získat zdroje na to, aby mohli změny provádět.

Vladimír Kroc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít