Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala kritizuje český přístup k dotacím. V přebujelém dotačním systému podle něj vítězí plnění formalit nad smyslem finančně podpořených projektů. „Těžko bych vzpomínal, který z nich splnil všechna kritéria, která si sám předsevzal,“ říká Kala v rozhovoru pro pořad Peníze a vliv.

Peníze a vliv Praha 6:00 4. dubna 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Smyslem dotací se stalo jejich čerpání bez ohledu na to, jaký budou mít přínos. To jsou vaše slova z úvodu výroční zprávy NKÚ. Není to poprvé, co systém dotací kritizujete. Co vás na něm tentokrát nejvíc překvapilo?
V minulém roce jsme udělali velkou inventuru všech dotací. A já jsem si uvědomil, že naše ekonomika tak nějak neřízeně a plíživě přešla z tržní ekonomiky, pokud jsme tu někdy plnou tržní ekonomiku měli, do plné dotační ekonomiky, která je velmi silně závislá na dotacích.

Připravil jsem si pár čísel a jsou opravdu děsivá. Když si uvědomíte, že za období 2014 až 2022 se jenom podnikatelským subjektům a neziskovým organizacím vyplatilo 750 miliard korun, a srovnáte si to s rozsahem státního rozpočtu, tak to jsou opravdu velké peníze.

Kdybychom se měli bavit konkrétně, uvízl vám v hlavě příklad nějakého nesmyslného projektu, na který stát poskytl dotaci a nepřineslo to, co mělo, nebo vůbec nic?
Já bych spíš těžce vzpomínal, který ten projekt splnil všechna kritéria, která si předsevzal. Nedávno jsme publikovali zprávu o tom, jak se podporuje věda a výzkum pro podnikání. Je tam asi 10 miliard korun, což jsou už docela velké peníze. My jsme u šesti miliard z nich řekli, že byly vynaloženy s omezenou účinností.

Každý, kdo žádá o dotaci, tak musí deklarovat, co to přinese. A ty deklarace byly v oblasti nárůstu tržeb, nárůstu zaměstnanosti a nárůstu zisku. A všechny ty projekty, nebo velká většina z nich, splnily předpoklady pouze na 10 procent, a přesto jsou ty dotace vypláceny a jsou prezentovány jako úspěšné.

Podpora příležitostí

Ale dá se to vůbec dopředu odhadnout, zvláště u projektů, jako je věda, že se to předsevzetí opravdu naplní?
Dotační ekonomika znamená, že součástí podnikání některých podnikatelů se stane pravidelná dotace, pravidelná injekce finančních prostředků, která jim pomáhá, když už ne v hospodářském výsledku, tak aspoň v cash flow. Já netvrdím, že oni nějaký výzkum nebo vědu neudělají, a taky netvrdím, že nesplní všechny ty administrativní požadavky.

Další případ evropského žalobce. Viní jednatele dvou firem ze zneužití jedenáctimilionové dotace

Číst článek

Já se jenom ptám, jestli má stát rozmělnit 10 miliard korun mezi spoustu podnikatelů – ten si vezme 20 milionů ročně, ten 50, někdy je velká dotace na nějakou linku na chleba za 100 milionů korun, ale to už je skutečně velký případ…

A ta se navíc bude muset možná vracet…
… možná. Ale teď jsme v situaci, kdy bychom si měli položit zásadní otázku, jestli kdybychom těch 10 miliard korun koncentrovali do nějakého programu typu Silicon Valley v Česku nebo kdybychom za ně podpořili vývoj nanovláken nebo něco jiného, co by nás dostalo na světovou špičku, mělo by to ty multiplikační efekty, přineslo by to další příležitosti a tak dále, tak jestli by nebylo lépe vynakládat prostředky takto.

Myslím, že ve výroční zprávě máte příklad, kdy někdo vyráběl nějakého robota, který spolykal 20 milionů a který pak zůstal stát v hale, kde stojí dodnes. Takové případy máte na mysli, když mluvíme o neefektivních projektech ve vědě a výzkumu?
To je příklad robota, který měl pomáhat s radioaktivním materiálem. Tam zrovna nevím, jestli bych tu přísnost uplatnil. Možná že stojí v hale, protože se s tím materiálem zrovna nemanipuluje. To neumím posoudit.

Zamítnuté dotace Agrofertu jim soud vrátil. Síkelův úřad ale nesouhlasí, podal kasaci do Brna

Číst článek

My kontrolujeme to, že se stát rozhodl někoho dotovat a za to by měl něco dostat. Buďto ty tržby, nebo zaměstnanost, anebo robota, který bude s něčím pomáhat. A tady se nenaplnil ten účel té dotace.

Náklady státu

Takže místo toho tady stát příjemcům dotuje mzdy?
Například mzdy. Prostě dotuje to hospodaření jako takové. Ale ono to má ještě druhý rozměr, a to jak nákladný ten systém je. Jednak vznikají náklady na straně státu. Pokud máme počet projektů v letech 2014 až 2020 více než 70 000, tak je naprosto iluzorní bavit se o tom, že snížíme počet úředníků.

Každý ten projekt musí někdo posoudit, musí ho někdo zadat, musí vypsat výzvu, musí uzavřít smlouvu, musí to kontrolovat, pak to musí všechno sečíst, vyhodnotit…

Máte představu, kolik lidí to rozdělování dotací vlastně zaměstnává?
V tomto vás zklamu, protože jsme se po tom samozřejmě pídili, a odpověď je, že to stát neví. Z dat nedovede odlišit od své vlastní činnosti tu dotační. Samozřejmě jsou na to odhady.

Třeba při evropských dotacích se některé tyto náklady proplácí, v průměru u nás tato část dosahuje něco málo pod pět procent, což při těch obrovských objemech není malá částka. Potom jsou ale další náklady, které už vyčíslit nelze. Vedle toho ještě samozřejmě vznikají náklady i u toho příjemce.

On musí tu dotační příležitost vyhledat, musí připravit dotační program a musí se potom vypořádat se všemi administrativními požadavky. Tyto náklady se odhadují u přímých plateb a těch jednoduchých dotací kolem jednoho procenta, ale v některých případech podle odborné literatury dosahují až 30 procent. To jsou případy, kdy ta dotace třeba skončí u soudu nebo nějakým právním sporem a je potřeba platit právníky a podobně.

Neefektivní dotace

Je neefektivní nakládání s dotacemi ryze českou záležitostí? Když jste třeba říkal, zda by nebylo lepší vzít 20 miliard a vybudovat něco jako Silicon Valley, bylo by to vůbec možné? Nebo to takto nastavit nejde, protože jsme členem Evropské unie a Evropská komise má pro ty společné projekty daná pravidla?
My se koukáme přes hranice vždycky. Jsou samozřejmě země, které jsou na tom podobně, ne-li hůř. Ale jsou zase země, typicky ty, které jsou čistými plátci jako Německo, Nizozemsko a podobně, kde s dotacemi vynakládají podstatně šetrněji a podstatně zodpovědněji je využívají.

Také mají to, co se u nás nepodařilo prosadit, a to jsou ty takzvané finanční nástroje. Takže oni nedávají dotace, ale dávají půjčky a ty se samozřejmě potom vrací. Já bych prosím nechtěl, abychom to sváděli na Unii. Máme příležitost, máme před sebou další programové období, máme národní plán obnovy a další a další projekty.

Měli bychom vážně začít nějakou debatu, co s tím systémem dál udělat. A podle mého názoru nemá smysl hledat, jestli za to můžou politici, úředníci, nebo příjemci těch dotací. Je to o změně mentality, o tom, že tu mentalitu musíme nějakým způsobem všichni zkusit změnit.

A co by se s tím dalo dělat? Teď tady máme vládu, jejíž ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) měl v plánu, ještě než se stal ministrem, že seškrtá dotace. Viděl tady 100 miliard neinvestičních dotací, které mělo být jednodušší seškrtat. Jak v roce 2022, tak v rozpočtu na letošní rok se ukázalo, že to tak snadné není. Žádné obrovské škrty nenastaly. Je tedy reálné, že se ten systém nějak zásadně předělá? Že se najde státník nebo politik, který bude mít tu odvahu?
Já doufám, že makroekonomická situace, kterou také popisujeme v naší výroční zprávě, nás k tomu vede. Pokud budeme pokračovat v tom bezuzdném a bezstarostném používání dotací na hotely, rozhledny, cyklostezky a nevím co ještě, vždycky si zdůvodníme, že to je důležité, že to je potřeba.

Ale pokud skutečně nevezmeme tu příležitost, jak se říká, za pačesy, nezkusíme ty peníze koncentrovat tam, kde budou mít nějaký významný přínos, tak se jednoho dne probudíme jako čistí plátci, už nebudeme dotace v takové míře dostávat, a potom budeme hledat těžce zdroje na ty smysluplné projekty, které bychom si mohli udělat teď.

Dá se určit, v jakých resortech je rozdělování dotací nejméně efektivní?
Nevím, jestli jsem připraven nikoho oznámkovat, kdo je ten nejhorší a ten nejlepší. Nerad bych se do toho pouštěl.

Kritika ministerstva

Ve vaší výroční zprávě jste velmi kritičtí třeba k resortu ministerstva zemědělství, kde to ale jde opačným směrem, než co jste dosud říkal. Tam se podmínky nastavily tak, že to pomáhalo těm velkým společnostem, které čerpaly velké objemy peněz, a pro ty malé a střední, kterým dotace měly převážně pomáhat, tak těm nešlo skoro nic.
Tento stát politicky deklaruje, že je potřeba podporovat malé a střední podnikatele, farmáře. Ti budou zajišťovat ekologii, nějaké zdravé potraviny a starat se o krajinu. Tyto deklarace slyšíme od všech ministrů, dotační politika ale šla opačným směrem. Navíc podmínky pro ty velké byly nastaveny tak, že pro ně bylo snazší je splnit než pro ty malé.

Jim s odpuštěním pro nějaký projekt za pár korun nestálo za to zaměstnávat dalšího člověka, který by se o to staral a který by ty dotace vyřizoval. Takže ze čtyř programů o tři z nich vůbec neprojevili zájem a ty peníze se potom přesunuly k těm velkým. Ale zase pojďme si říct, co skutečně chceme.

Je politikou tohoto státu, že budeme postupně podporovat ty malé a střední, aby se emancipovali a rostli, nebo pro zajištění nějaké soběstačnosti potřebujeme ty velké? O tom by měla být ta debata. Ta by potom vedla k tomu, co jsem nazval Silicon Valley.

Dotační podvod a škoda 45 milionů? Evropský žalobce obvinil firmu olomouckého ‚podnikatele roku‘

Číst článek

Potřebujeme v českém zemědělství nastavit něco jinak, nebo nám to vyhovuje a jsme s tím spokojení? Je to efektivní? Pak ty peníze nebo část z nich můžeme použít na něco jiného. A teď budou všichni křičet.

Bylo to nastavení v zemědělství tak, že to vyhovovalo velkým podnikům, poplatné tomu, že byl premiérem Andrej Babiš (ANO), největší zemědělec v Česku?
Já nevím, on tam byl ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD) a tak dále. Já si ale nemyslím, že by to úplně souvislosti s tím jejich obdobím. Je to dlouhodobá záležitost.

Přece už transformace družstev a celá ta historie zemědělství, myslím si, naznačuje, že to je dlouhodobý problém, dlouhodobý trend a těžko to přisuzovat nějakému rozhodnutí nějakého jednoho člověka. Asi tomu nebránili, ale na druhou stranu si nemyslím, že by to ve skutečnosti bylo takto sofistikované.

Dlouhodobě také poukazujete na to, že neustále narůstá počet státních zaměstnanců. Od roku 2017 do roku 2021 to podle vaší zprávy bylo v průměru o 10 000 lidí za rok a letos se mají stavy lidí pracujících pro stát oproti roku 2021 zvýšit o dalších 25 000. To bude jenom na platech stát skoro 20 miliard korun navíc. V jakých oblastech jsou ty nárůsty největší? A není ta kritika trochu falešná, protože v posledních letech prostě bylo potřeba nabírat víc učitelů, víc lidí do armády a podobně?
To slovo kritika... My konstatujeme skutečný stav a toto je skutečný stav. Já si myslím, že stát má velké rezervy a má nejenom možnost, ale povinnost se zabývat tím, co dělá. Nepochybně, když jsou teď silné ročníky, tak je potřeba nabrat více učitelů. Zase je to povolání na dlouhou dobu, takže ti lidé v tom systému zůstanou.

Určitě to nechceme takto lacině stavět. Na druhou stranu nemůžeme mít daně jako v třeba v Rumunsku a sociální stát jako v Norsku, musíme na to najít zdroje. A jestli k něčemu míří naše kritika, tak je to právě k tomu rozdílu, který vzniká.

Konstatujeme, že mandatorní a kvazimandatorní výdaje, kam právě ty náklady na platy patří, tak už dělají asi 94 procent všech plánovaných příjmů. 

Vliv na vládu

To znamená, že s naším rozpočtem už se v podstatě nedá nic moc dělat… 
Ano. A potom se teda musíme zamyslet, co s tím. My jsme ale tu makroekonomickou část naší zprávy v letošním roce nestavěli tak široce jako v předchozích letech, protože máme velmi silné a spolehlivé partnery v Národní rozpočtové radě, v NERV a v České národní bance, kteří se těmito makroekonomickými věcmi zabývají. Nepotřebujeme naše vyjádření právě v té oblasti mikroekonomické zesilovat.

Má vaše kritika nějaký vliv na vládu? Protože pokud jde o celkové hospodaření státu, které kontrolujete, tak v posledních letech konstatujete, že to jde horším a horším směrem. Teď třeba uvádíte, že Česko mezi lety 2016 až 2021 zažilo čtvrté největší zhoršení salda veřejných rozpočtů ze zemí Evropské unie. Vidíte u vlády nějakou změnu myšlení?
Tuto otázku dostávám často. Určitě si vzpomenete, že třeba před 10 lety jsme řešili problémy úplně jiného druhu. Dálnice u nás stály ještě víc než v Německu. Dotace jsme neuměli vyčerpat, byli jsme v tom čerpání na chvostu. Nebyli jsme schopni doložit tu administrativní část. 

S našimi závěry všechny vlády nějak pracují. Volám po tom, aby s nimi pracovaly více, ale není to zase tak, že by je vůbec nevzaly v potaz. Když jsem zmínil tu cenu dálnic, tak zrovna když nastupoval pan Babiš poprvé do vlády jako ministr financí, tak jeho kampaň byla postavena na tom našem volání.

Že máme příliš vysoké náklady na dálnice. On to samozřejmě potom postavil na korupci a nehospodárnosti a že v tom udělá přítrž. 

No a zlepšilo se to? Nemáme už tak drahé dálnice?
Velmi výrazně se to zlepšilo. Prozradím, že teď máme v závěrečné fázi jednu kontrolu, která se věnuje rekonstrukci dálnice D1. A už se v ní nevěnujeme cenám, výběrovým řízením a těmto věcem, ale věnujeme se kvalitě.

Jak kvalitně to postavili a jaké jsou problémy v této oblasti. Je to ukázka toho, že vláda na to nějakým způsobem reaguje, společnost na to reaguje.

Cenám se v té kontrole opravy D1 nevěnujete, protože jsou v pořádku?
Víceméně. Já teď nemám poslední zprávu, abych vám dal ten auditorský výrok, ale když jsme dělali poslední kontrolu, tak ceny za kilometr dálnice šly v průběhu zhruba šesti roků až na polovinu, což bylo velmi významné snížení.

Jak je to teď po těch zběsilých změnách na trhu se stavebními hmotami a vůbec stavu ve stavebnictví jako takovém, tak poslední takový výrok nemáme.

Vyplácení sociálních dávek

Ještě jedno velké téma: stát nestíhá vyplácet různé sociální dávky a lidé se dostávají do problémů. Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) kvůli tomu odvolal šéfa Úřadu práce. Je kolem toho velká kauza. Také vás požádal o kontrolu Úřadu práce. Uděláte ji, nebo jste ji už zahájili?
Osobně jsem s panem Jurečkou o tom mluvil. Bez jeho podnětu už vlastně jedna kontrola v současné době na Úřadu práce probíhá, druhá bude zahájena, řekněme, kolem pololetí tohoto roku a na příští rok je plánovaná třetí. Nechci říct, že jsme se  shodli, my o tom nesmlouváme, je to naše nezávislost.

Ale já jsem ho informoval a myslím, že akceptoval, že tyto tři kontroly postupně ty jeho otázky odpoví. Co se týče toho nevyplácení dávek, tak to je skutečně vážný sociální problém. Ten ale musí být řešen podstatně rychleji, než přijdou výsledky. 

Úřad práce: Práci v Česku mělo na konci ledna 94 400 uprchlíků z Ukrajiny. Problémem zůstává čeština

Číst článek

Můžete třeba na základě vašich předchozích nebo zahájených kontrol říct, jestli je ten problém daný tím, že je úřad špatně řízený, anebo prostě to celé stojí a padá na tom, že není dost lidí, dost pracovníků Úřadu práce?
Bavili jsme se o tom, že nechceme navyšovat počet úředníků. Dlouhodobě měl ten úřad něco dělat v té digitalizaci. Určitě dřív, než nastoupil pan Jurečka, a možná i před nástupem pana ředitele. Vzpomeňte si na problémy v oblasti penzí. Jaká je situace na Úřadu práce s jejich informačním systémem, teď nevím.

Ale kontrolu máme zařazenou, takže tu informaci přineseme. Ale dlouhodobě přece není možné chtít po těch lidech, aby v tom archaickém prostředí začali obsluhovat stovky a tisíce dalších klientů z Ukrajiny a já nevím, co se tam všechno nahrnulo. Z tohoto pohledu si myslím, že zaspali.

Je to můj názor, neopřený o kontrolu. Ale když chcete řídit takový úřad, tak v jejich strategii mělo být už možná před 10 lety, že budou stejnou práci dělat se stejným počtem úředníků, anebo dokonce s menším počtem úředníků. A to si myslím, že se nenaplnilo.

Já už jsem někde říkal ten příklad o vdovských důchodech, když vdovec nebo vdova musí jít požádat krátce po tom, co ten člověk odejde, o vdovský důchod. Ale v devadesáti procentech případů už mají oba dva důchody vyměřené. Stát ví, že ten člověk zemřel, dokonce mu přestanou vyplácet důchod, ale přesto tam musí někdo přijít požádat…

… čili slogan „obíhají data, nikoliv občan“ pořád neplatí.
Pořád. A nejen to, ale ale v té mentalitě se to ještě vůbec neprojevilo.

Jana Klímová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít