Zmíněná zpráva vedla bankéře i ekonomické analytiky k optimistickým komentářům. Krize bydlení, o které si každý myslel, že se nedá řešit, je překonána. A Česko se jí vzdaluje mílovými kroky. Volný trh prostě funguje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Dvojnásobný objem hypoték? Slavit ale není důvod

Z pohledu bankéřů to je jistě pravda. Přes 200 miliard na hypotékách napůjčovali pouze v letech realitního boomu 2016, 2020 a 2021, pro jejich účetní bilanci zvláště v příštích letech tedy jde o nedocenitelnou zprávu.

Pokud se ovšem položí klasická otázka „co na to občan?“, pak odpověď zdaleka tak jednoznačná není. Krize bydlení, do které se Česko propadlo, je popsána jako nedostatek bytů. Ani skvělé zprávy Hypomonitoru ale nejde vykládat tak, že tento nedostatek zmizí.

Byty jsou drahé, a to strašně

Vtip je v tom, že byty jsou příliš drahé, a to vývoj hypoték pouze potvrzuje. Pokud si Čech ještě před pěti lety půjčoval přes hypotéku v průměru něco méně než 2,5 milionu, letos si už půjčuje skoro 4 miliony. Zároveň jsou dvakrát vyšší úroky, které banky předepisují. V součtu pak dojde obyčejný člověk k otřesnému výsledku.

Pokud si před pěti lety domluvil průměrnou hypotéku na 25 let, splácel měsíčně necelých 10 tisíc. Pokud si ji vezme letos, splácí 22 tisíc, tedy víc než dvojnásobek. Nemluvě o tom, že necelé 4 miliony na průměrný byt v Česku nestačí a další peníze se musí sehnat někde jinde.

Další nepříliš potěšitelnou skutečností je okolnost, že hypotéky za 200 miliard ročně nutně neznamenají, že se rozjíždí nová výstavba. V zásadě jde o 50 tisíc nových hypoték, ze kterých jde část na opravy. Je to jen o něco víc než polovina z předkrizových let 2017 – 2019.

Bankéři i developeři tedy mohou být v zásadě spokojeni, pokud ovšem jde o to, jak funkční je trh s byty, tak čas na superlativy ještě nenastal.

Tady jde rozvíjet úvahy o tom, proč by bylo dobře, aby se hodně stavělo, protože bez toho nebude trh s byty včetně starších bytů fungovat. Vstoupit na něj budou smět stejně jako dosud spíš spekulanti než normální pracující lidé, kteří chtějí založit rodinu.

Hypotéka a odpovědný občan?

Důležitější jsou společenské dopady trvající nedostupnosti bytů, respektive jejich drahoty. Pokud se člověk zaváže k tomu, že bude příštích pár desetiletí splácet částku mezi 20 a 30 tisíci korunami měsíčně, tedy zhruba polovinu hrubé průměrné mzdy, pak je pro něj například z finančního pohledu prakticky nemožné, aby se rozvedl.

Také není pochyb o tom, že zmíněné desítky let bude nucen nejen chodit do práce, ale také vykonávat dobře kvalifikovanou práci. To zní na první pohled dobře. Povinnost platit hypotéku vychovává z lidí odpovědné a zdatné občany, kteří jsou prospěšní pro svou rodinu a pro celou společnost. Happy end pro každého je k dispozici.

Z druhého pohledu jde o jednoznačné omezení svobody a tím i kvality života – míněno celého života. Člověk si žádostí o hypotéku dobrovolně omezuje možnost rozhodovat.

Nutnost průběžně vydělávat například vylučuje, aby hledal nějakou novou cestu, jak realizovat své schopnosti. Celý život je podřízen ekonomickým parametrům, které se bez ohledu na cokoli musí splnit, pokud se člověk nechce dožít rozvratu rodinného života a neřešitelných existenčních potíží.

Možná jsme chudá země a k tomu patří vysoký práh pro získání bytu. Slavit to však není nejmenší důvod.   

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít