Netanjahu končí, Izrael se otřásá
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu občas působil, jako kdyby nikdy nehodlal odejít. Novináři zas už několikrát ohlašovali jeho konec a Netanjahu vposledku vždy našel způsob, jak se udržet u moci. Teď ale ta chvíle asi nastala – i když jinak, než si mnozí představovali.
Netanjahu je politik s neobvyklou výdrží a mimořádnou schopností umocnit své síly a oslabit možnosti svých protivníků. Přesto ho čtyři věci ohrožovaly: volební výsledek, který by nestačil na sestavení vlády; vzpoura uvnitř vlastní strany Likud; únava společnosti – a tlak justice kvůli několika různým kauzám. Netanjahua nakonec porazila postupná kombinace všech čtyř faktorů.
Nejdříve se mu vloni sice podařilo v podstatě vyhrát, ale s 30 procenty nedokázal poskládat vládu. Komu to něco připomíná, ať zvedne ruku.
On i jeho přívrženci se snažili překazit sestavování vlády bez Likudu, ale nevůle vůči Netanjahuovi i u části pravice byla už příliš silná. A mezitím se ukázalo, že už i jeho spolustraníci cítí expremiérovu krev a objevilo se překvapivě mnoho korunních princů.
Zmizení problému
Netanjahu vytlačený od moci začal ztrácet půdu pod nohama i tváří v tvář prokurátorovi Avichaji Mandelblitovi, který řídí vyšetřování. Proto se v posledních dnech objevily informace, že Netanjahu by mohl přijmout dohodu – přizná určité přečiny, vyhne se tak trestu odnětí svobody, ale dobrovolně se v nějaké podobě zřekne politické činnosti, například na několik let.
Existenci této dohody vlastně nikdo nezpochybňuje, ale spekuluje se o jejím obsahu. Netanjahu údajně odmítal, aby dohoda zahrnovala jeho uznání, že se dopustil morálně odsouzeníhodné činnosti. Je možné, že nadále počítá s návratem i po letech, a otevřené přiznání korupce by považoval za nevýhodné – anebo si chce udržet tvář.
Současně je pravděpodobné, že jednání inicioval sám, protože seznal, že jeho šance tváří v tvář justici nebyly velké a jeho obhajoba byla velmi drahá.
Proč by ale na dohodu přistoupil prokurátor Mandelblit, když už se blížil k vítězství? Lidé zevnitř justice prý chtěli, aby z výchovných důvodů expremiérův soud dospěl až k rozsudku. Podle Mandelblitových kritiků chtěl prokurátor triumfovat ještě před svým únorovým odchodem z funkce a otevřít si tak třeba cestu ke kariéře člena izraelského Nejvyššího soudu.
Mandelblit měl pravděpodobně jiné důvody – vyšetřování Netanjahua, které se táhne léta, má nesmírně ničivý dopad na několik segmentů izraelského života. Značně zatěžuje vztah justice s pravicovou částí společnosti, která sice nepochybuje o expremiérově korupci, ale soudy vidí jako baštu levice a justičního aktivismu. Netanjahua vidí především jako oběť.
Rozdělená je i izraelská společnost, mimo jiné i kvůli vlekoucím se Netanjahuovým kauzám. Opět to trochu připomíná české štěpení kolem osobností prezidenta Miloše Zemana nebo expremiéra Andreje Babiše (ANO). S odchodem Netanjahua do ústraní je šance, že část napětí se vytratí.
Kam s ním?
Osud Netanjahua je modelovým příkladem problému, co v demokracii s politikem, který nemá ve svém rybníce konkurenci, ale současně neváhá vědomě rozdělovat společnost, aby se udržel, vleče sebou nějakou zátěž, třeba obavu z trestního stíhání a do toho všeho je v politice přítomen velmi dlouhou dobu.
Izrael rekordně zbrojí. Připravuje se na údery proti íránským jaderným zařízením
Číst článek
Konkrétně Netanjahu byl podruhé premiérem od roku 2009 do loňska.
Pokud Netanjahu navždy, nebo na několik let zmizí, také to vyvolá otřesy. Nejdříve v jeho vlastní straně, kde se strhne boj. Současně je nutné si uvědomit, že Likud je typická premiérská strana, a koho si členové Likudu zvolí do čela, ten bude pravděpodobně příštím předsedou vlády.
A zmizí-li z čela Likudu Netanjahu, zmizí i důvod, proč drží pohromadě současná krkolomná koalice, kterou spojuje především snaha udržet expremiéra mimo vládu. Pak by se současný kabinet zahrnující pravici i levici, židovské nacionalisty i arabské islamisty asi brzy zhroutil. A sestavovala by se vláda nová, nebo by byly vypsány další volby.
V Česku jsme podrobně sledovali izraelský boj s covidem. Teď bude zajímavé sledovat, jak se tamní společnost, politická sféra a také justice vypořádávají s člověkem, který byl až příliš úspěšný, ale za cenu demagogie a zatěžování společnosti svými kauzami.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Propad cen ropy a ruské ekonomické perspektivy
Libor Dvořák
Trumpova celní strategie má logiku
Lída Rakušanová
Putinovci označili vraždu dětí z Ukrajiny za úspěšnou ruskou zkoušku lidskosti
Alexandr Mitrofanov
Ztracený horizont Ameriky
Eduard Freisler