V těchto dnech jednal ve Spojených arabských emirátech zástupce Izraele o tom, že by v Gaze vládla „reformovaná“ samospráva, a to za pomocí arabských a evropských zemí. Toto schéma by fungovalo zhruba rok a stabilizovalo situaci v otázkách bezpečnosti a humanitárních otázek.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Palestinci se dohodli na společné vládě, nejvíc slaví Čína

Aby cokoli podobného v Gaze fungovalo, bude nejdříve potřeba vyřešit dvě otázky. Zda a v jaké podobě přežije Hamás, a pokud ano, jak bude vypadat jeho spolupráce s Palestinskou samosprávou pod vedením hnutí Fatáh. To zatím vládlo na Západním břehu.

Mezi oběma organizacemi probíhá skrytá občanská válka, a to zejména od té doby, co Hamás své soupeře v roce 2007 vyhnal z Gazy a palestinský proto-stát se tak rozdělil na dva celky s odlišnou vládou.

Fatáh a Hamás se setkali už mnohokrát, ale vždy zůstalo jen u deklarací. Jejich představy o společném soužití i o podobně státu se dosud zásadně lišily – tedy zda se mají Palestinci spokojit jen s částí požadovaného území, zda mají uznat Izrael a jeho právo na existenci, opustit ozbrojený boj a také zda vůbec Hamás hodlá sdílet moc, pokud opět dostane šanci získat monopol.

Nová situace

Teď se ale situace změnila. Je zřejmé, že po válce bude potřeba Gazu spravovat jinak, a také, že jen nějaký nový druh administrace umožní poválečnou obnovu pásma. Pokud by se takové schéma podařilo vytvořit, do Gazy by pravděpodobně přicházelo mnoho zahraničních peněz.

Nová situace nespočívá jen v destrukci Gazy, ale i v tlaku, který na Hamás vyvinul Izrael. Možná také ztratil respekt u mnoha Gazanů. Hamás má nyní větší motivaci se dohodnout na všeobecně znějící deklaraci o vzniku společné vlády v dočasných hranicích.

Obě hnutí ale také čelí malé legitimitě, jejich moc nespočívá na demokratických volbách, nejsou považovány za dobré správce běžných záležitostí, a jejich cesta ke státnosti zatím selhávala – platí to i pro Fatáh.

Sílí proto i tlak na Mahmúda Abbáse, aby se nějak dohodl a umožnil poválečný rozvoj Gazy i Západního břehu, a případně i samostatnost Palestiny.

Možná nejpodstatnější na celé schůzce Hamásu, Fatáhu a dalších palestinských frakcí je fakt, že se odehrála v Pekingu. Poté, co vloni Číňané zprostředkovali celkem významnou dohodu mezi znepřátelenými mocnostmi Íránem a Saúdskou Arábií, je do další případ, kdy se Peking úspěšně prosazuje jako důležitý hráč na Blízkém východě.

Symbolicky tak z podobných rolí vytěsňuje Ameriku i Rusko, získává vliv i prestiž, a navíc stabilizuje oblast, odkud čerpá fosilní paliva pro svou stále rostoucí ekonomiku.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít