Palestinci se dohodli na společné vládě, nejvíc slaví Čína
Počátkem týdne v Pekingu uzavřeli představitelé hlavních palestinských hnutí dohodu o vytvoření takzvané prozatímní vlády národního usmíření. Ta by měla vládnout v Gaze, až tam skončí válka. Všichni vědí, že boje v Gaze jednou skončí, a že bude potřeba připravit se na poválečnou správu této oblasti. Nikdo přitom zatím neví, jak a kdy válka skončí. Tento okamžik se ale nepochybně přibližuje.
V těchto dnech jednal ve Spojených arabských emirátech zástupce Izraele o tom, že by v Gaze vládla „reformovaná“ samospráva, a to za pomocí arabských a evropských zemí. Toto schéma by fungovalo zhruba rok a stabilizovalo situaci v otázkách bezpečnosti a humanitárních otázek.
Aby cokoli podobného v Gaze fungovalo, bude nejdříve potřeba vyřešit dvě otázky. Zda a v jaké podobě přežije Hamás, a pokud ano, jak bude vypadat jeho spolupráce s Palestinskou samosprávou pod vedením hnutí Fatáh. To zatím vládlo na Západním břehu.
Mezi oběma organizacemi probíhá skrytá občanská válka, a to zejména od té doby, co Hamás své soupeře v roce 2007 vyhnal z Gazy a palestinský proto-stát se tak rozdělil na dva celky s odlišnou vládou.
Fatáh a Hamás se setkali už mnohokrát, ale vždy zůstalo jen u deklarací. Jejich představy o společném soužití i o podobně státu se dosud zásadně lišily – tedy zda se mají Palestinci spokojit jen s částí požadovaného území, zda mají uznat Izrael a jeho právo na existenci, opustit ozbrojený boj a také zda vůbec Hamás hodlá sdílet moc, pokud opět dostane šanci získat monopol.
Nová situace
Teď se ale situace změnila. Je zřejmé, že po válce bude potřeba Gazu spravovat jinak, a také, že jen nějaký nový druh administrace umožní poválečnou obnovu pásma. Pokud by se takové schéma podařilo vytvořit, do Gazy by pravděpodobně přicházelo mnoho zahraničních peněz.
Nová situace nespočívá jen v destrukci Gazy, ale i v tlaku, který na Hamás vyvinul Izrael. Možná také ztratil respekt u mnoha Gazanů. Hamás má nyní větší motivaci se dohodnout na všeobecně znějící deklaraci o vzniku společné vlády v dočasných hranicích.
Obě hnutí ale také čelí malé legitimitě, jejich moc nespočívá na demokratických volbách, nejsou považovány za dobré správce běžných záležitostí, a jejich cesta ke státnosti zatím selhávala – platí to i pro Fatáh.
Palestinské frakce podepsaly ‚Pekingskou deklaraci‘. Chtějí po konci války vytvořit prozatímní vládu
Číst článek
Sílí proto i tlak na Mahmúda Abbáse, aby se nějak dohodl a umožnil poválečný rozvoj Gazy i Západního břehu, a případně i samostatnost Palestiny.
Možná nejpodstatnější na celé schůzce Hamásu, Fatáhu a dalších palestinských frakcí je fakt, že se odehrála v Pekingu. Poté, co vloni Číňané zprostředkovali celkem významnou dohodu mezi znepřátelenými mocnostmi Íránem a Saúdskou Arábií, je do další případ, kdy se Peking úspěšně prosazuje jako důležitý hráč na Blízkém východě.
Symbolicky tak z podobných rolí vytěsňuje Ameriku i Rusko, získává vliv i prestiž, a navíc stabilizuje oblast, odkud čerpá fosilní paliva pro svou stále rostoucí ekonomiku.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Věra Jourová ukazuje, jak jednat na Slovensku, kde se vytrácí demokracie
Petr Šabata
Extrémní pravice a strach voličů nutí Scholze, aby přitvrdil v migrační politice
Martin Fendrych
Robert Fico dobře ví, že bez bruselských peněz se Slovensko neobejde
Kamila Pešeková
Nad zprávou BIS nelze zavírat oči
Ondřej Konrád