Nemusíte být fanoušky knižní heptalogie o mladém čaroději s jizvou na čele, abyste uznali, že J. K. Rowlingová dokázala plánovat jako málokterý autor. I když zlá strana nikdy příliš nenarušovala školní rok titulního hrdiny a svými útoky, které typicky spadaly na konec jara, ho naopak podporovala ve vzdělání, příběh Harryho Pottera po sedmi částech došel uspokojivého konce.

Spisovatelčin fiktivní svět, který tolikrát nacházel svůj odraz v tom skutečném, dodnes láká čtenáře a diváky k návratu. Stojí za tím především roky budování jeho komplikované historie a pravidel nebo také fakt, že se i zdánlivě bezvýznamné věci měly tendenci v ději znovu objevovat v daleko podstatnější roli.

Série Fantastická zvířata, která vychází ze stejnojmenné magické učebnice, se už podruhé vrací do kouzelnického světa 20. let minulého století. Zatímco v úvodní části sledovala především autora knihy Mloka Scamandera (Eddie Redmayne), jak se svými lidskými a zvířecími společníky stopuje v New Yorku temnou sílu zvanou obskurus, film s podtitulem Grindelwaldovy zločiny vrací vyprávění do Evropy.

Tam totiž Scamandera čeká setkání s dobře známou postavou, a to samotným Albusem Brumbálem (Jude Law). Ten je sice podstatně mladší, než jak jsme ho byli zvyklí vídat v Harrym Potterovi, ale rozhodně mu nechybí nic z moudrosti, manipulativnosti a módního stylu, kterými se vždy pyšnil.

Budoucí ředitel Bradavické školy čar a kouzel – nyní ještě obyčejný učitel obrany proti černé magii – má tentokrát pro milovníka zvířátek nový úkol. Musí se vypravit do Paříže, aby našel hostitele obskura Credence (Ezra Miller) a spolu s ním i uprchlého černokněžníka Grindelwalda (Johnny Depp), který má spadeno na jeho snadno korumpovatelný charakter.

Diváci ovšem nepřijdou ani o další postavy, s nimiž se seznámili před dvěma lety. Vrací se tak veselý mudla Jacob (David Fogler), kouzelnické sestry Tina (Katherine Waterstonová) a Queenie (Alison Sudolová) nebo roztomilý kleptoman hrabák.

Celkem nečekané je pak shledání s druhou výraznou osobností původní série. A to zejména proto, že fanoušci žili až dosud v přesvědčení, že se narodila teprve několik let po událostech snímku. Zní to jako malichernost, která bude trápit minimum lidí. Už první film ale naznačil, že Rowlingová nemá příliš zábran v tom, nakolik je ochotná měnit historii i pravidla vlastního světa.

Fantastická zvířata tak zobrazují v převážné většině nové magické kreatury a kouzelné prostředky, což nedává moc smysl, pokud se spisovatelka a nyní i scenáristka na konci plánované pětidílné ságy nehodlá restartovat všechnu magii, nebo se přiznat ke stvoření alternativní reality jako ve Star Treku.

Nejhorší ze všeho nicméně je, že všechny ty novoty a změny slouží formě vyprávění a ne příběhu samotnému. Jsou to pouze nástroje, které hrají na efekt, nehledě přitom na smysl jejich použití. Ta naprostá lenost v podání děje, který se vší silou opírá o kýčovité motivy, odhaluje dominantní problém scénáře, jenž by se dal shrnout jedinou větou: V knize by to fungovalo lépe.

Právě tam by se totiž dokázalo aspoň částečně ztratit, že se všechna akce a napětí soustředí do první a poslední desetiminutovky více než dvouhodinového filmu, který je jinak vycpaný epizodními linkami přehnaného množství postav zastupujících velmi slabého protagonistu.

I přesto, že návrat do kouzelnického světa bude vždycky sladký a stran vizuálního zážitku v podstatě nedokáže zklamat, jeho prequel-pokračování Fantastická zvířata se pomalu (opravdu bolestivě pomalu) stává nastavovanou kaší plnou rozházených drobečků bez odpovědí, v níž se splétají rodokmeny jako v tuctové telenovele.

Už jen z toho důvodu, že tolik vsází na roztomilost představovaných zvířátek, by proto dávalo rozum, kdyby také býval zůstal knihou o roztomilých zvířátkách.

Snímek měl v kinech premiéru 15. listopadu.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít