Malý Saša (hraje ho Jakub Barták) uteče z domova, když na něm ulpí podezření, že se svými kamarády zapálil seník, kam chodili potají kouřit. Bojí se reakce svého násilnického otce i o „problémového“ kamaráda, jehož otec je ve vězení.

Na útěku chlapec narazí na Rudu, který patrně vyrostl v nefunkční rodině a později napadl vychovatele ve výchovném ústavu, odkud také utekl.

Rozvine se mezi nimi svérázný vztah. Ruda se chce Saši nejdřív zbavit, Saša chce na Rudu navést policii. Situace se ale komplikuje a oba zároveň začínají vnímat svoje dospívání, pochyby o autoritách i životní perspektivy.

Doba se změnila, intenzita zmizela

Útěk je příkladem adaptace, která chce být poctou původnímu dílu a těžit z jeho obecných kvalit. Laňka obsazuje i herce z původního filmu (Roman Skamene, Ivan Vyskočil) do epizodických úloh, zároveň ale rozmělňuje filmové vlastnosti originálu a nerespektuje totální změnu společenského kontextu.

Původní Útěk z roku 1967 je dynamická, kontrastními černobílými obrazy podaná podívaná se znepokojivou hudbou Zdeňka Lišky. Motivy koní, bílých silničních patníků v tmách, větví a rákosí dokázal režisér Štěpán Skalský podat i se symbolickou hodnotou. Bezesporu je to jedno z jeho vrcholných děl.

Jde o moralistní film, který v 60. letech přispěl k otevírání společenských témat, která byla o dekádu dříve tabu – ztráta životní perspektivy mladých lidí a jejich „protispolečenské“ chování v centrálně plánovaném socialistickém hospodářství. Ne náhodou je film zasazený do prostředí rozestavěného panelového sídliště.

Skalský filmovou formou úspěšně rozvíjel moderní dramatický spád novely původně z roku 1966. Ota Hofman (spisovatel a scenárista Návštěvníků, Pana Tau, Třetího prince anebo Lucie, postrachu ulice) v ní využíval syrový intenzivní jazyk, krátké jednočlenné a nedořečené věty a chlapecké dialogy s velkým spádem.

Mobily nebyly

David Laňka těžko hledá způsob, jak látku uchopit dnes. Neobratně se vyhýbá tomu, že ve věku mobilních telefonů a dalších technologií se podobný příběh vlastně těžko může odehrát. Film musí vysvětlovat, proč žádná ze zúčastněných postav nemá telefon.

Ještě podstatnější ale je, že skupinky mladých chlapců, které kradou otcům cigarety a chodí kouřit někam daleko do stodoly za město, vůbec nejsou signifikantním problémem dnešní doby.

O šest dekád později rodiče spíš zápasí s tím, jak včas zaznamenat všechny nové substance a jejich variace, které se jejich dětem dostávají do rukou a které nestíhá uchopit ani legislativa. Takže není potřeba se s nimi schovávat do kůlen.

Kratom, nikotinové sáčky, ovocně navoněné látky namísto pachu tabáku a nápoje typu Prime jsou mimo jiné symptomem kultury influencerství, na které kompetence rodičů často nestačí.

Domácí násilí na dětech a jeho společenské přijetí problémem (bohužel) zůstává. Laňka s ním ale nedokáže pracovat.

Postavu otce (Štěpán Kozub) vyhrotí až na hranu parodického stereotypu bezcitného násilníka s pivem u televize. Úlevný návrat do rodiny, ve které po prožitém dobrodružství bude chlapec dál žít v teroru každodenních fyzických trestů za cokoli, pak postrádá smysl.

Některé další motivické přesuny jsou také pochybné. Sašova horečka v původním snímku následuje poté, co se chlapec promáčí v rákosí, v Laňkově novince tomu předchází. Ruda (Kanwar Šulc) má romský původ, ale film zůstává extrémně opatrnický v tom, aby k rasismu a nerovnostem vůbec něco dodal.

Vždy dokumentární

Forma je ve srovnání s předlohou i původním filmem dost konvenční. Také hudba Markéty Irglové je sice cituplná, ale ve srovnání s Liškou konvenčně „po srsti“.

Nový Útěk je vlastně užitečné připomenutí, že (dobový) kontext je pro umělecká díla vším. Ano, Hofmanův a Skalského příběh sahá po nadčasovosti. Jde o setkání kluka z pasťáku, zklamaného svým dosavadním životem a tím, že všichni lžou, s vyděšeným desetiletým školákem. Příběh hořké lekce dospívání i naděje. Ale má konkrétní šedesátkové souřadnice.

Kinematografie už je taková, že je vždy dokumentární, zní citovaný výrok francouzského filmového klasika Alana Resnaise. Spočívá to nejen v tom, že kamera snímá, co se před ní plánovaně i neplánovaně objeví.

Také ale v tom, že náměty a snímky nemůžeme přesazovat sem a tam v čase, jak se nám hodí. Vztahují se totiž ke světu kolem jemným předivem vazeb, které nelze přehlížet.

Snímek Útěk měl v českých kinech premiéru 13. března 2025.

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít