Pervitin, ženská traumata, příběhy Romů i humor. Jaké české knihy roku 2022 zaujaly?
„Na prvním místě mě mezi letošními knihami zaujal Kov od Karla Veselého,“ vybírá z českých knížek roku 2022 redaktorka deníku Alarm Eva Klíčová. Básník a publicista Marek Torčík považuje za favority české literatury Skutečnou cestu ven od novináře Patrika Bangy a Den byl pro mě krátkej: Paměti hrdé Romky od Olgy Fečové. „Je to ženská a mužská perspektiva a myslím, že tyto knihy by měly být čteny spolu,“ doporučuje Torčík.
Karel Veselý, na jehož knihu Kov v pořadu Akcent na Vltavě upozorňuje Eva Klíčová, je hudební publicista. „Kov je smutné, depresivní a postapokalyptické, ale zároveň je to dost současné, politické, společenské a vůbec dobré,“ vyzdvihuje Klíčová. „V mnoha ohledech se to vymyká zdejšímu salonnímu psaní.“
K přečtení doporučuje i povídkovou sbírku Cesta k billboardu od Ondřeje Škrabala. „Povídky mají v Česku nešťastné stigma. Lidé, co čtou opravdu rádi, většinou chtějí epické příběhy, velké romány, zásadní témata a povídky, to jsou pro ně jen ty drobečky na okraji, co padají ze spisovatelských šuplíků. Škrabal ale má povídky opravdu cizelované,“ vyzdvihuje Klíčová a dodává:
„Je tam hodně humoru, i toho sebeironického. Má to poetiku, Škrabal pracuje s aktuálními tématy. Někdo by řekl, že je to politické na objednávku, ale je to chytré a zábavné.“
Romové o svém životě
Torčík si všímá dvou knih napsaných romskými autory o životě v Česku: Bangovy Skutečné cesty ven a Den byl pro mě krátkej od Olgy Fečové.
16:02
České školství poškodilo spoustu Romů, vzpomíná na devadesátky novinář Patrik Banga
Číst článek
„Fečová je hodně pozitivní, jako by se až zdráhala kritizovat systém, který k Romům objektivně nebyl nejvstřícnější a házel jim klacky pod nohy. Banga je zase možná až moc kritický ke svým chybám. Chápu oba pohledy a myslím, že by ty knihy měly být čteny spolu,“ navrhuje Torčík.
Podobně spolu podle něj konverzují i další české knihy roku 2022. „Je to Směna od Anny Beaty Háblové a Zpíváš, jako bys plakala od Zuzany Kultánkové. Obě knihy jsou krásnou a smutnou písní o ztraceném čase, který nám utíká mezi prsty,“ shrnuje publicista a básník.
Sebeironická Havířovina
Klíčová vyzdvihuje také letošní román Ivy Hadj Moussa Havířovina. „Je to čistě humoristická próza, která je zároveň skvělým hororem. A také je to skvělá společenská sonda i detektivní pátrání. Je to strašidelné, temné, tíseň na vás padá, a ke konci to skvěle zapadne do sebe,“ říká.
‚Je možné, že sestry vesnici zachránily.‘ Bílá Voda z posledního románu Tučkové byla domovem řeholnic
Číst článek
Próza je podle ní v něčem podobná sociálně kritickým Sedmilhářkám. „Klobouk dolů, je to vážně dobře promyšlené a skvěle se to čte. Je to sebeironické, napínavé, zkrátka je v tom všechno, co od literatury chcete,“ chválí.
Traumata žen a Kateřina Tučková
„Román Bílá voda od Kateřiny Tučkové je podle mě vrchol jedné tendence v české literatuře – rozsáhlý román, který zásadním způsobem dovypravuje kapitoly moderních českých dějin, které byly upozaděny předlistopadovými narativy,“ vyzdvihuje další letošní počin Klíčová. „Bylo to vyhnání Němců, u Tučkové to jsou teď rušené kláštery a paralelní církev.“
22:40
Vyrobit pervitin se naučí každý. Za feťáctví už se lidi nestydí, je to věc identity, tvrdí autoři knihy PIKO
Číst článek
„Zajímavé je, že v této tendenci byla málokdy pozice autora konfrontační vůči současnosti. V tom je Tučková s Bílou vodou výjimečná, protože do jisté míry polemizuje se současnou podobou církve,“ dodává publicistka.
Podle Torčíka popisuje Bílá voda trauma žen, které nemohou rozhodovat o svém těle – v románu Tučkové proto, že se nemohou rozhodnout, kde budou žít.
Za poslední rok se podle Torčíka i Klíčové česká literatura zaměřila mimo jiné na periferie. „Je to třeba kniha Hoří chemička, něco si přej. Nebo PIKO. Představují zájem o takzvané Česko bé, o to, jak to funguje jinde než v Praze,“ vyzdvihuje Klíčová.
Poslechněte si celou debatu o české literatuře roku 2022, audio je výše v článku.
