Čeští vědci se podílí na záchraně kriticky ohrožených antilop. Samci váží až 1000 kilogramů
Vědcům z České zemědělské univerzity v Praze se daří zachraňovat kriticky ohrožené antilopy Derbyho v Senegalu. Ve dvou rezervacích jich tam v současnosti žije už 170. To je 40 procent všech žijících antilop tohoto druhu na světě. Před necelým čtvrtstoletím převezli místní záchranáři z národního parku Niokolo-Koba do rezervace pouhých šest kusů.
„Mám před sebou jejich identifikační karty, což je taková občanka,“ ukazuje mi mnohostránkové sešity Karolína Brandlová z Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity. „Každé zvíře je vyfocené z levé a z pravé strany. V kartách jsou uvedené všechny informace, jako kde se nachází, kde a kdy se narodilo nebo zda je to samec nebo samice.“
„Je tam také uveden počet pruhů a kód toho, jak jsou uspořádané. Pruhy slouží v podstatě jako otisk prstů, jsou jedinečné, zůstávají celý život stejné a my zvířata podle nich dokážeme rozlišit i spolehlivěji než za pomocí DNA, která je u všech v současnosti podobná,“ vysvětluje.
Dospělý samec antilopy dorůstá v kohoutku až do 180 centimetrů, může mít až metr dlouhé rohy a dosahují váhy až tisíc kilogramů. „I přes svojí velikost si ale udržují antilopy ladnost,“ míní Brandlová.
Jména antilop
Antilopy mají také jména. „Mají identifikační čísla, ale to je nepraktické v terénu, jednodušší je používání jmen. Když jsme začínali, tak jména byla téměř výhradně v místních jazycích, ale postupem času zařazujeme už i jména, která nám zrovna přijdou na mysl,“ doplnila.
Záchrana největší antilopy na světě začala v roce 2000 a čeští vědci se na ní podílejí od samého počátku. Naposledy byli v rezervacích Fathala a Bandia začátkem letošního roku. Zvířata fotili a na základě kojení se snažili identifikovat matky a jejich mláďata.
„Jsou jedinci, kteří jsou běžně viditelní, přijdou k autu, nebojí se ho, krásně se nastaví, takže máme fotky z obou stran někdy i během jednoho dne. Ale pak jsou jedinci, které za celou dobu vidíme jednou, nebo se schovávají a pak je možné, že žádnou fotku za celý pobyt nemáme,“ popisuje proces focení antilop doktorandka Ema Cetkovská. Antilopy fotí vědci většinou z terénního automobilu.
Nebezpeční pštrosi
„Letos se bály, protože nejsou zvyklé na přikrmování, takže nejsou zvyklé na to, že by se tam pohybovali lidé mimo auto. My jsme z auta nevylézali. Když jsme v autě a dáváme pozor, jestli kolem jsou zvířata jako pštrosi a bůvoli, tak se nám nemá šanci nic stát,“ ujišťuje doktorandka.
Nejnebezpečnějším zvířetem je podle zkušeností Karoliny Brandlové pštros. „Je to zvíře velmi zvídavé a zároveň nepříliš inteligentní. Když jsme pracovali mimo auto, tak přišel pštros a začal se prohlížet v zrcátku našeho auta. Bránil nám k přístupu k autu, protože se mu líbilo zrcátko a dohoda s pštrosem úplně příjemná není,“ vypráví.
Letos se v obou rezervacích narodilo přibližně 20 mláďat. Cílem vědců do budoucna je vrátit antilopy, které tu žijí, zpět do Národního parku Niokolo-Koba. V současnosti jich tu ve volné přírodě žije podle odhadů vědců 200 až 250.
