Obezita je nemoc. Její léčba je správný trend a farmakoterapie přináší řadu benefitů, říká obezitolog

„Nadpoloviční většina toho, jestli budeme, nebo nebudeme obézní, je dána geneticky,“ vysvětluje gastroenterolog a průkopník endoskopické léčby obezity Evžen Machytka. „Jsou například studie, které zkoumaly výskyt obezity u adoptovaných dětí. Ukázalo se, že i když rodina žije zdravě, je hubená a adoptuje dítě obézních rodičů, tak to dítě s největší pravděpodobností bude zase obézní,“ popisuje v rozhovoru.

Host Radiožurnálu Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Gastroenterolog a odborník na léčbu obezity Evžen Machytka

Gastroenterolog a odborník na léčbu obezity Evžen Machytka | Foto: Patricie Strouhalová | Zdroj: Český rozhlas

Nedávno jste se vrátil z Dubaje, kde jste byl na největším zdravotnickém veletrhu Arab Health. Co jste ze světa přivezl? Jaké jsou inovativní metody zaměřené na gastroenterologii, ale také současně na léčbu obezity?
Velice rád tam jezdím, protože se tam vždycky objeví něco nového. Když jsem tam byl poprvé, tak jsme přivezli takové inovativní vyšetření žaludku, kdy pacient už nemusí polykat hadici a stačí mu polknout kapsli. Ta v žaludku vyplněném vodou, kterou musí nejdříve vypít, pak díky přístroji, pod který si lehne, jezdí jako ponorka. Vyšetření je díky tomu mnohem detailnější, ale hlavně nesrovnatelně příjemnější než polykání hadic. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Zpětně se za svůj pohled na obézní lidi stydím. Nejhlubším zážitkem pro mě byl okamžik, kdy jsem poprvé sám užil léky na hubnutí. To bylo mnohem silnější než tisíc vědeckých studií, přiznává obezitolog Evžen Machytka

Takže to byla první technologie, kterou jsem odtamtud před lety přivezl. A teď jezdím pravidelně. Letos toho byla celá řada, ale asi nejdůležitější je nová metoda léčby obezity, které se odborně říká POSE.

Můžeme si to představit jako prošití žaludku zevnitř, kdy endoskop vložíme do speciálního zařízení, které uchopí takovou velkou řasu v žaludku, prošije ji, a tu řasu pak zakotví. Udělá to šestkrát za sebou. Takže když si představíte, že dovnitř žaludku vtáhneme velkou, třeba až 14 centimetrů dlouhou řasu a takto to provedeme šestkrát, tak skutečně dramaticky snížíme objem žaludku.

O kolik se sníží objem žaludku?
To je těžké spočítat, protože žaludek je pružný orgán. To je, jako byste se zeptala, jaký objem mají silonky, punčocháče. Jsou to určitě desítky procent, ale důležité je spíš to, že toto prošití je tak velké a tak důkladně, že vydrží trvale, že se to potom nerozplétá.

2:10

Počet obézních dětí v Česku narostl na 16 procent. Podle prezidenta je třeba vést je ke sportu od mala

Číst článek

Takže se to nedá přejíst?
Samozřejmě se to dá přejíst, ale pravděpodobnost, že se to pacientovi podaří, je mnohem menší. Ale znovu bych se vrátil k té otázce. Často se mě někdo ptá, jestli se to dá přejíst, a já z toho slyším dost negativní konotaci směrem k pacientovi – že on je nezodpovědný, on to přejedl.

To, že se něco přejí, je důsledek skutečně velice silných obranných mechanismů těla, které se snaží ubránit tomu, aby hublo. U člověka prostě dramaticky vystupňuje pocit hladu, sníží pocit sytosti, takže ten člověk musí jíst mnohem víc.

Proč toto člověk má?
Takto to prostě zařídil pánbůh, příroda, evoluce… Jakkoli to nazveme. Musíme si představit, v jakých podmínkách vyrůstali naši předci. Bylo to období, kdy jídla nebylo příliš a nebylo pořád. Takže proto, aby naši předci přežili, si tělo vytvořilo obrovské množství mechanismů, jak svoji tělesnou hmotnost ubránit a jak uložit mnohem více zásobních látek pro nějaké další období nedostatku. Tou zásobní látkou je samozřejmě tuk, který v tomto směru funguje velice dobře.

„Stačilo několik málo desítek let na to, abychom se dostali do období absolutního nadbytku stravy.“

Ti lidi navíc měli poměrně hodně fyzické zátěže. Stačilo řekněme několik málo desítek let na to, abychom se z období relativního nedostatku dostali do období absolutního nadbytku stravy a hlavně absolutního nedostatku pohybu. Takže ty mechanismy, které nás dříve chránily, abychom vůbec přežili, jsou teď pro nás vlastně škodlivé. 

Obezita jako nemoc

Více než 12 let aktivně spolupracujete s Harvard University v americkém Bostonu. Jak se v cizině dívají na obézní pacienty? Jaký je pohled tam? 
Ve Spojených státech je to už dlouhé roky úplně jinak. Tam se na to skutečně nahlíží tak, že obezita je nemoc, a absolutně tam neexistuje jako norma posmívání se nebo shazování druhého z pohledu toho, jak vypadá. Právě proto, že si uvědomují, že on sám z toho má ty největší potíže a zdravotní problémy.

Je farmakologická léčba, tedy hubnutí pomocí léků, správný trend v léčbě obezity?
Hlavně bych chtěl říct, že správný trend je léčit obezitu. Strašně nemám rád ty komentáře typu: „Proč bychom z našich daní, z našich peněz měli někomu platit léčbu.“ Takže v prvé řadě je podle mě jakákoliv léčba správný směr, ale samozřejmě to musí splňovat určitá kritéria, že by to pacientovi nemělo nijak škodit.

„Jsou první studie, které jednoznačně prokazují, že to snižuje výskyt infarktů, mrtvic, rozvoj cukrovky a podobně.“

Co se týče farmakoterapie, tak tam se ukazuje nejenom to, že rizika jsou extrémně malá, ale že kromě toho, že pacient zhubne, to přináší ještě celou řadu dalších benefitů. Už jsou první studie, které jednoznačně prokazují, že to snižuje výskyt infarktů, mrtvic, rozvoj cukrovky a podobně. Takže těch důvodů je určitě mnohem více než v uvozovkách jenom zhubnutí.

Je pravda, že obezita je geneticky daná? 
Ukazuje se, že nadpoloviční většina toho, jestli budeme, nebo nebudeme obézní, je dána geneticky. Jsou například studie, které zkoumaly výskyt obezity u adoptovaných dětí. Spousta odborníků si myslela, že mnohem důležitější jsou návyky, které si berete z rodiny – jestli sportujete, jestli vám babička připravuje zdravé jídlo.

„Genetika bohužel hraje naprosto zásadní roli.“

Ale ukázalo se, že i když rodina žije zdravě, je hubená a adoptuje dítě obézních rodičů, tak to dítě s největší pravděpodobností bude zase obézní. Naštěstí to do značné míry platí i opačně, ale toto je jeden z mnoha vědeckých dokladů, které ukazují, že genetika tam bohužel hraje naprosto zásadní roli. A zase jeden z důkazů toho, že obezita je skutečně nemoc.

Může existovat „zdravá obezita“? Proč obezitu nelze vyléčit? A je body mass index zavádějící metrika? Poslechněte si celý rozhovor v přiloženém audiu.

Kristýna Trochtová, Patricie Strouhalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme