Když se vrátíme k blížícím se zápisům do základních škol, které v Česku začnou v dubnu, k letošním by podle ministerstva školství mělo dorazit 27 500 sedmiletých a starších dětí. V minulých letech mělo odklad více než 20 procent dětí. To je výrazně víc než v sousedních zemích. Existují výzkumy, co vede rodiče k tomu, že děti posílají do školy později?
Odklady se obrovsky liší mezi českými regiony. Když si vezmete obce s rozšířenou působností, takové menší okresy, tak v některých to je kolem osmi, deseti procent a někde kolem čtyřiceti procent. Jeden z důvodů je, jak k tomu motivuje, nebo jak to dovoluje vzdělávací systém. Na odklad musíte mít povolení pedagogické poradny. Jako rodič ho můžete chtít, protože cítíte, že vaše dítě není připravené. Anebo naopak ho chcete ještě na rok ve školce, aby bylo silnější v první třídě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kompetence dětí mezi šestým a sedmým rokem se prudce zlepšují. Předškolní rok ve školce by měl končit zhodnocením, co dítěti jde a co ne, nastiňuje sociolog Daniel Prokop

Mikroregiony se potom obrovsky liší v tom, jak pedagogicko psychologické poradny k odkladům přistupují, jestli je dovolují nebo ne. Jak k tomu přistupuje systém, je taky podle mě důvod těch rozdílností.

I motivace rodičů, někdo jim mohl odklad doporučit. Třeba když má dítě pomalejší vývoj a dožene to pak v sedmi letech. Nebo se narodilo později v roce a rodiče chtějí, aby v první třídě nebylo znevýhodněno tím, že bude mladé. Odklady zkoumal Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Podle něj jsou častější mezi dětmi z chudšího prostředí, ale myslím, že to není rozhodně jediný důvod.

Právě na to jsem se chtěl zeptat, protože v pondělí vydal Výzkumný ústav práce a sociálních věcí aktuální výzkum. Jeho závěrem je, že ve více než dvou pětinách rodin s nízkým příjmem šly děti do školy později než v šesti letech. Ten podíl odkladů je právě u těchto rodin výrazně vyšší. Roli podle výzkumu může hrát počet potomků v domácnosti a vzdělání rodičů. Vy byste byl opatrný v těchto závěrech?
Asi to hraje roli. Zároveň co víme, je když jsme dělali výzkumy o tom, jak rodiče komunikují s poradnami. Tak ti, kteří jsou méně vzdělaní, si nechají víc diktovat od vzdělávacího systému. Pokud jim v poradně řeknou, že dítě má mít odklad, vysokoškolsky vzdělaný rodič si to rozhodne podle sebe. Nemusí to vždycky respektovat.

Rodič, který má menší vzdělání si často myslí, že je to povinné a respektuje to. Často nám to říkali ve výzkumech, které se týkaly komunikace s poradnami. Takže podle mě může mít vliv i to, jak se rodič cítí silný a informovaný v systému.

Odklady nástupu do první třídy by měla výrazně omezit novela zákona, kterou aktuálně projednává parlament. Pokud změna projde, počet odkladů výrazně klesne. Nepovede to k tomu, že více dětí bude mít problém v první třídě a škole a více jich bude propadat?
To je zajímavé regionálně. Kde jsou větší odklady, tam mají děti větší neúspěšnost. Jinak je to stejné. V podobných regionech, které jsou stejně chudé, mají stejnou regionalitu a podobně, když tam jsou větší odklady, tak jen tam spíš větší neúspěšnost.

A čím to je?
Odklady jsou časté tam, kde systém není připravený na to, aby tolik pomáhal dětem. To znamená, že vidí třeba děti ze znevýhodněného prostředí nebo to, že potřebují něco dohnat. První třídy na to nejsou připravené, tak to řeší odkladem. Podle mě se odklad častěji týká chudších rodičů. Řeší se to ze strany systému a zpomaluje se nástup dětí, které jsou ze znevýhodněného prostředí.

Někdy jim může pomoct, to že chodí do dobré školky. Ukazuje to, že systém není tolik připraven v první třídě. Potom se to projevuje v těch samých regionech. V datech vidíme, že je tam vyšší neúspěšnost. Ty odklady spíš ukazují nepřipravenost toho systému, první tři dny nejsou tak připravené pomáhat při srovnávání startovacích hranic.

V souvislosti s navrhovanou změnou, aby odkladů bylo méně, zaznívá heslo nebo bonmot, že se nemá řešit, jestli je dítě připravené na školu, ale že škola má být připravená na dítě. Co ta připravenost zahrnuje nebo má zahrnovat?
U odkladů je novela, která je relativně striktní v jejich omezení. Když teď testují křivku, kompetencí dětí mezi šestým a sedmým rokem, tak ty se prudce zlepšují. Podle mě každý rodič, který má děti v tomto věku, ví, jak každý měsíc, se to dítě v něčem zlepšuje. Lze zvažovat, že by oproti té novele mohly mít odklad navíc děti, které se narodily třeba od června do srpna a podobně, aby tam byla jasná časová hranice.

Nicméně na tu otázku o připravenosti, tak je podle mě a dalších expertů zásadní lepší propojení školky se základní školou. Dneska to často probíhá tak, že dítě dokončí školku, jde na zápis a je to úplný restart vzdělávání. Kdyby předškolní rok ve školce končil nějakým zhodnocením, co dítěti jde a co ne, v čem se musí zlepšovat, kde má problémy, třeba chování nebo i osobní a podobně.

To by dostala škola, která by se mohla na dítě výrazněji připravit a poskytnout mu nějaký individuální plán, který ty problémy omezí. Zároveň by bylo dobré, aby aspoň ta škola věděla, jaké děti jdou do vzdělávání a první třídy. Já si myslím, že je to hodně o zlepšení komunikace v přechodu mezi mateřskou a základní školou, která může třídní učitele a školu informovat, co je pro ty děti potřeba.

Mimochodem, když jsme mluvili o faktorech, které ovlivňují počet odkladů, jak výraznou roli hraje kapacita školek? To, jestli do těch školek děti chodí už ve třech letech?
To je určitě handicap pro děti z nějakého sociálně znevýhodněného prostředí. Výzkumy ukazují, že u nich výrazně pomáhají dva a více let školky na to, aby byly připraveny na základní školu, takže ani ten jeden předškolní rok nemusí stačit. Navíc víme, že část těch znevýhodněných dětí do toho předškolního roku reálně moc nechodí. Jsou třeba zapsaní, ale úplně tam nechodí.

Docházka ve třech až pěti letech před povinným předškolním rokem, se pohybuje odlišně v různých regionech, někde je 95 procent a někde třeba 75 procent. Víme, že v některých regionech tam děti úplně nechodí a potom to má velké dopady na předškolní připravenost, protože dobrá školka ji hodně zlepšuje. To je jeden z důvodů, proč jsou potom ty odklady nutné. Stát proti tomu může bojovat zlepšením docházky znevýhodněných dětí ve věku tří až pěti let. Je to taky jedno z klíčových doporučení, strategie 20, 30 ve vzdělávání, která vznikla před zhruba pěti lety.

Problém je, že ani u školek, ani u znevýhodněných dětí nevíme přesně, kolik z nich do školky v těch třech až čtyřech letech chodí. Stát je na tom bohužel tak, že systematicky moc nic nedělá proto, aby zvýšil docházku znevýhodněných dětí do školky. Zároveň ani neví, kolik dětí tam chodí, takže je potom těžké něco měnit, když ani nemáme data o tom, jaká je realita.

Tomáš Pancíř, jkh Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít