Na Arabské jaro se na Blízkém východě zapomnělo. Evropa ale zavírat oči nemůže, říká zpravodaj
Od událostí takzvaného Arabského jara uplynulo už více než deset let, země severní Afriky a Blízkého východu ale mají jen málo důvodů k oslavám. „Arabské jaro upadlo v zapomnění, a to i v těch společnostech, ve kterých by na něj mohli vzpomínat v dobrém, třeba v Tunisku,“ popsal v Interview Plus zpravodaj Českého rozhlasu na Blízkém východě Štěpán Macháček.
Tunisané si sice v převážné většině váží toho, že skončil policejní stát a mají svobodu projevu, současně jsou ale znepokojeni zhoršující se ekonomickou situací.
„My se na to díváme optikou liberální demokracie, ale lidé v Tunisku vidí, že demokracie, která fungovala deset let, přinesla jen hašteření politických stran, které se nebyly schopny dohodnout na funkční vládě,“ uvedl Macháček s tím, že země po červencovém rozpuštění parlamentu směřuje k prezidentskému systému.
Papež František ve vánočním poselství Urbi et orbi zmínil Sýrii, Irák a Jemen jako dějiště pokračujících nepokojů. Zatímco v Jemenu boje stále probíhají, v Sýrii už ovšem občanská válka v podstatě skončila a nyní jde o to, jak bude vypadat její budoucí uspořádání, protože velkou část území kontrolují kurdské síly.
Pevná se zdá být i pozice syrského prezidenta Bašára Asada. „Jsou různé dohady, že některé kliky, třeba i podporované Ruskem, by se rády Asada zbavily, aby uchovaly ten režim tak, jak je dnes. Zatím se ale většina hlavních hráčů shoduje na tom, že jim Asad vyhovuje. Má tak velkou šanci nadále zůstat v čele země,“ popsal zpravodaj.
Rozvrácený Libanon
Po utlumení konfliktů a začátku koronavirové epidemie ztratil Blízký východ část pozornosti médií, ale také například Spojených států. Země jako Saúdská Arábie si uvědomily, že se budou muset více spoléhat samy na sebe a na regionální partnery.
„Možná to vedlo k tomu, že hlavně v posledním roce se velice posiluje partnerství mezi některými arabskými zeměmi a Izraelem. Vidí v něm důležitého spojence proti Íránu poté, co Spojené státy trošku opouští hrací plochu,“ řekl Macháček.
Zcela rozvrácenou zemí se prý stal Libanon, kde se dokonce začaly objevovat hlasy vyzývající Francii, aby se opět stala koloniální mocností a začala zemi opět spravovat.
„Libanonci jsou znechucení svými politiky a všichni, kdo mají možnost, tak Libanon opouštějí. Lámou tak hůl nad budoucností této kdysi krásné země,“ podotkl novinář.
Macháček v této souvislosti zdůraznil, že Evropa si nemůže dovolit zavírat oči před problémy Blízkého východu. Nejde přitom jen o ozbrojené konflikty, ale i o ekonomický rozvoj nebo ekologii, protože i dopady globálního oteplování můžou zvyšovat migrační tlaky.
„Možná o tom nebylo slyšet kvůli pandemii koronaviru, ale v bohatších blízkovýchodních zemích, jako jsou Spojené arabské emiráty, Izraeli a teď už i Egypt, vznikají velice zajímavé projekty týkající se obnovitelných zdrojů, moderních metod zavlažování nebo získávání vody z moře a vzduchu,“ uvedl s tím, že mnohé technologie představuje probíhající výstava EXPO v Dubaji.
Jak se blízkovýchodní země vypořádávají s pandemií koronaviru? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.
