Egypt se inspiroval Tuniskem. Lidé vyrazili na protivládní demonstraci
Inspirovaní Tuniskem, kde pouliční protesty svrhly vládu, vyrazili dnes do ulic také Egypťané. Protestují proti chudobě, nezaměstnanosti a bezpráví. A podobnost s Tuniskem je také v tom, že na demonstrace se svolávají přes Facebook.
Jak na Rádiu Česko přiblížila spolupracovnice v Egyptě Anna Janků, protesty v Káhiře zatím nejsou rozsáhlé. Připomněla, že dnes je v Egyptě den policie a hlavní protesty se tak soustředily do okolí ministerstva vnitra.
„Lidé protestují proti špatnému zacházení na policejních stanicích i ve vězení. A mimo jiné vyjadřují i svoji nespokojenost s chudobou, nezaměstnanosti a společenskou nezaměstnaností,“ přiblížila. Podle ní jsou v Egyptě ale zvyklí na téměř každodenní demonstrace.
Inspirovaní Tuniskem, kde pouliční protesty svrhly vládu, vyrazili dnes do ulic Egypťané. Telefonujeme naší spolupracovnici v Egyptě Anně Janků a arabistovi Jaroslavu Burešovi.
Agentury uvádějí, že lidé nesou transparenty s nápisy ‘Tunisko je náš příklad‘ nebo ‘Pryč s Mubarakem‘. Podle Janků se ale nedá očekávat, že by se v Egyptě opakoval scénář tuniské ‘jasmínové‘ revoluce.
„Egypt je zcela jiná společnost i kultura než Tunisko, historicky je to také úplně jiný způsob myšlení. Egypťané jsou mírumilovný národ, který hodně toho vydrží. Hlavně Navíc nemají rádi rychlé změny a nejsou tak zorganizovaní jako v Tunisu,“ přiblížila.
Egypťané si podle ní přejí, aby Egypt byl stát založený na respektu zákona a společenské spravedlnosti. „Protože v Egyptě se absolutně nerespektuje zákon a to vede k tomu, že jsou strašně velké společenské rozdíly. A je velmi velká nezaměstnanost,“ řekla spolupracovnice Rádia Česko Anna Janků.
Sílící protesty v arabských zemích
Nepokoje v arabských zemích sílí. V Tunisku vyhnaly masové pouliční nepokoje prezidenta Ben Alího, protesty jsou také v Egyptě a bouří se i aktivisté v Alžírsku, Maroku či Jordánsku.
Jak uvedl arabista Jaroslav Bureš z Ústavu mezinárodních vztahů, je však potřeba vzít v úvahu konkrétní situaci v jednotlivých zemích, ale také dlouhodobé trendy, které byly patrné už od počátku reforem a nástupu globalizace na Blízkém východě, tedy od počátku 90 let.
„Především je to demografický růst, kdy je velké procento mladé populace, která nenachází příležitosti na trhu práce, pak jsou to dlouhodobé inflační trendy a patrimoniální struktura společnosti,“ uvedl.
