Válka v Gaze neskončí pro Izrael úspěchem, dokud nezíská zpět unesené lidi, upozorňuje analytička
Do izraelské historie se 7. říjen, kdy hnutí Hamás napadlo města na jihu země, jako nejhorší den v historii státu, soudí ředitelka Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově Irena Kalhousová. Pozitivní je, že společnost je od té doby vnitřně semknutá. „Toto bezpečnostní fiasko povede k tomu, že si Izraelci začnou klást otázku, jestli je pravicová ideologie pro Izrael dobrá a v zájmu státu,“ míní v pořadu Jak to vidí… na Dvojce.
Uplynul přesně měsíc od teroristického útoku Hamásu na Izrael, při kterém na jihu Izraele bylo zabito na 1400 lidí. Dalších zhruba 240 lidí bylo do Pásma Gazy odvlečeno jako rukojmí. Jakou dynamikou zatím prošla izraelská společnost? Samozřejmě kromě širokého spektra emocí – šok, strach, zoufalství. Jak společnost už nyní poznamenaly tragické události ze sedmého října?
Určitě bude 7. říjen dnem, který se zapíše do izraelské historie jako nejhorší den v historii státu a izraelského národa. O tom není sporu, izraelskou společnost to poznamená. Ale je těžké říct jak přesně.
Ve společnosti se určitě prohloubí trauma, které už teď existovalo. Nejen proto, že polovina izraelské populace, která pochází z Evropy, si nese trauma holokaustu, ale od začátku není situace Izraele jednoduchá. Prochází různými válkami a izraelsko-palestinský konflikt je permanentní hrozbou.
Útok Hamásu byl svou brutalitou tak bezprecedentní, že zastínil mnohé předchozí války a konflikty, kterými si Izrael prošel. Společnost reagovala celou škálou emocí. Strach, obrovský vztek, samozřejmě lítost, obava, co bude.
Jedna z pozitivních věcí je i obrovská jednota, snaha dát se v tuto chvíli dohromady a pomoci si vzájemně, pomoci rodinám, které přežily masakry, pomoci rodinám, které se musely evakuovat z jižní části Izraele a ze severní části Izraele. A samozřejmě pomoci těm rodinám, jejichž rodinní příslušníci jsou unesení v Gaze. Je to obrovská vlna solidarity. To je možná jediné pozitivní z toho celého.
Půjde Hizballáh do války s Izraelem? Vše podstatné o hře nervů na Blízkém východě
Číst článek
Narážíte i na to, že statisíce Izraelců před 7. říjnem masově demonstrovaly proti návrhu justiční reformy kabinetu premiéra Benjamina Netanjahua? V Izraeli byli i lidé, kteří pro návrh justiční reformy jsou. Takže dosavadní spory v tomto směru jsou zažehnány?
Teď se nikdo neptá, kdo byl pro, nebo proti. To není teď hlavní téma. Na druhou stranu to téma není úplně passé.
Od některých záložáků, kteří se okamžitě nahlásili armádě a kteří byli součástí těch protestů, slyšíme: Nejdřív si to vyřídím s Hamásem, a pak si to vyřídím s Netanjahuem.
Také na protestech za to, aby se izraelská vláda především soustředila na vyjednávání o propuštění rukojmí, a až poté se soustředila na porážku a zničení Hamasu, vidíme velmi často, že tyto demonstrace získávají ráz proti Netanjahuovi. Určitě to není zcela zapomenuto, ale také to v tuto chvíli není hlavní téma.
Benjamin, jeho politika a syn
„Do vězení,“ tak křičel dav před pár dny před domem Benjamina Netanjahua. On už vzbuzoval negativní emoce dlouho před 7. říjnem. Před pár dny Netanjahu na sociální síti X, dříve Twitter, obvinil domácí tajné služby ze selhání, které vedlo k útoku Hamásu. Nedostal prý varování, že by se Hamás chystal na válku. Nakonec pak ten příspěvek po kritice veřejnosti i veřejných činitelů smazal. Za své výroky se omluvil. Jaká je teď jeho pozice?
Benjamin Netanjahu se snaží na jednu stranu tvářit jako lídr, který vede národ do války, kterou se do určité míry snaží prezentovat jako existenční. Myslím, že to je zbytečně silné přirovnání, protože Hamás nepředstavuje existenční hrozbu pro Izrael.
‚Netanjahuova podpora byla nízká, teď je ale na bodu mrazu.‘ Vinu za útok Hamásu dal demonstrantům
Číst článek
Na druhou stranu vidíme, že se Netanjahu pořád chová jako politik, který se především snaží zajistit si svoje politické přežití i den po válce.
To potom vede k tomu, že na jednu stranu má tiskovou konferenci, kde sedí spolu s ministrem obrany a s dalšími členy válečného kabinetu a snaží se ukázat jednotu. A několik minut poté dá na sociální síť x zmíněný příspěvek a po obrovském tlaku ho zase smaže.
Netanjahu je obrovsky nepopulární. To je potřeba říct. I mezi svými voliči je v tuto chvíli v záporných číslech, ta podpora je velmi malá. Co se týče středového a levicového tábora v Izraeli, tak tam je jeho podpora mezi třemi čtyřmi procenty. To je opravdu na pováženou.
Britský deník The Times citoval některé izraelské rezervisty, kteří se kvůli válce vrátili do vlasti a kritizovali syna premiéra, Jaira Netanjahua. Ten se letos přestěhoval na Floridu a na rozdíl od mnoha dalších rezervistů se zatím ze zahraničí nevrátil. Je to tak?
Od Netanjahuovy rodiny je to obrovsky pokrytecké. Jair Netanjahu je na jedné straně tvůrcem velmi nenávistné kampaně, kterou vedl jeho otec proti podporovatelům lidí, kteří jsou proti justiční reformě.
Tito lidé byli často nazýváni zrádci a byli mezi nimi právě i záložáci, kteří okamžitě, když se dozvěděli, co se děje, tak sprintovali na jih, aby se zapojili do ochrany civilního obyvatelstva, zatímco Jair Netanjahu zůstal v klidu a v bezpečí ve Spojených státech amerických. A navíc údajně stále je součástí PR mašinérie svého otce.
Netanjahuova rodina je v Izraeli považovaná za velmi kontroverzní. A Jair Netanjahu je bohužel tváří izraelského populismu a výrazně přispěl k tomu, že společnost i právě prostřednictvím sociálních sítí, ve kterých on umí chodit a velmi dobře ví, jak fungují, byla ještě před 7. říjnem extrémně polarizována.
5:07
Kalhousová: Rodiny tlačí na vládu, aby prioritou bylo propuštění unesených, až pak zničení Hamásu
Číst článek
Benjamin Netanjahu není jediným politikem v Izraeli. Co se týče politické zodpovědnosti, kdo další by mohl, nebo bude jednoho dne zpytovat svědomí?
Já si myslím, že zpytovat svědomí by měla celá vláda a možná i ideologie, která v této vládě převládla, to znamená náboženský sionismus a jeho extrémní verze. To, že se celá vláda soustředila na politiku, která měla oslabit demokratický charakter Státu Izrael. To, že vláda věnovala pozornost tématům, která byla polarizující.
Znamená, to že to není odpovědnost jednoho konkrétního politika, ale je to opravdu celá politická kultura, kterou tato vláda v posledních devíti měsících představovala.
Myslím, že na to Izraelci úplně nezapomenou. Nebo možná v to alespoň doufám.
Po jomkipurské válce, která je považovaná v Izraeli za obrovský neúspěch, i když byla vojensky nakonec vítězná, začal konec levice. Levice najednou ztratila pověst politické strany nebo politického směru, která rozumí bezpečnosti a je schopna zajistit bezpečnost Izraele.
Já si myslím, že toto bezpečnostní fiasko, které je mnohem horší než jomkipurská válka, povede k tomu, že si Izraelci začnou klást otázku, jestli tato pravicová ideologie je pro Izrael dobrá a jestli je v zájmu státu.
Extremisté ve vládě
Jaký dopad podle vás můžou mít – pro obě strany, izraelskou i palestinskou – slova člena izraelské vlády za krajně pravicovou stranu Židovská síla Amichaje Ben Elijahua, který za jednu z možností řešení konfliktu označil svržení atomové bomby na pásmo Gazy? Podle něj v oblasti nejsou žádní civilisté a humanitární pomoc se tam nemá posílat. Byl zatím, pokud se nepletu, postaven svým způsobem mimo službu.
To je zoufalé prohlášení. Elijahu reprezentuje politiky z extrému, které Netanjahu přizval do vlády. Dělají jednu politickou chybu za druhou a nezvládají své funkce. Plus vidíme, kde názorově stojí. Netanjahu a zbytek vlády, zejména vojenský kabinet teď řeší následky tohoto šíleného prohlášení.
To jen ukazuje, jak je problematické, když si politik přivede do vlády velmi nezkušené extremisty, kteří nejen že přinášejí do politického hlavního proudu velmi nestandardní, nebezpečné názory, ale ani neví, co mají dělat, protože to prostě neumí.
Jak to vypadá v Pásmu Gazy? Místní podléhají silným emocím, problém je nezávislé ověřování informací
Číst článek
A není to jenom tento ministr. Je to i ministr pro vnitřní bezpečnost Itamar Ben Gvir je to ministr financí Becal'el Jo'el Smotrič. To jsou lidé, kteří tu profesi neumí. To je také jedním z důvodů, proč izraelská politika nebyla v posledních měsících v dobré formě.
Premiér Netanjahu na slova Amichaje Ben Elijahua řekl, že Izrael jedná v souladu s nejvyššími standardy mezinárodního práva ve snaze předejít ublížení nezapojených lidí, že v tom bude pokračovat po celou dobu své cesty k vítězství. Co podle vás představuje pro Izrael vítězství?
Oficiálně deklarované je, že Izrael chce porazit Hamás. Samo o sobě to je velmi vágní, protože co to přesně znamená? Určitě je cílem zabít co největší množství teroristů Hamásu a zničit co nejvíce teroristické infrastruktury Hamásu.
Pochopitelně mnohem těžší bude odstranit myšlenku Hamásu. Myšlenka na násilné osvobození Palestiny je pro mnoho Palestinců a nejen jich, jak teď vidíme při demonstracích v Evropě a v Americe, velmi lákavá. Myslím, že tohle zničit nejde.
Místo toho bude potřeba přijít s alternativou pro Gazany i pro Palestince na Západním břehu, kteří s myšlenkou Hamásu sympatizují, protože mají samozřejmě pocit obrovské křivdy ze strany Izraele. A tam je potřeba přijít s alternativou. To nebude jednoduché.
Máte vy představu, jaká by to mohla být alternativa?
Já si myslím, že v ideálním světě by to byla velká koalice s arabskými zeměmi v čele, která by pomohla s rekonstrukcí Pásma Gazy, samozřejmě za finančního přispění dalších aktérů, a že by se podařilo posílit palestinskou samosprávu, která by postupně nad Gazou přebírala moc.
5:20
Tunely pod Gazou jsou plné nástrah, chceme je ničit zvenčí, říká izraelský plukovník, který v nich byl
Číst článek
Vzniklo by tam vedení, které bude autenticky gazanské nebo místní tak, aby přítomnost Izraele v Gaze byla co možná nejmenší.
Ale to je, obávám se, utopický projekt. Myslím si, že to by mohlo pomoct, ale nejsem úplně optimistická, že se to podaří domluvit.
Premiér Netanjahu v pondělí v rozhovoru pro ABC News řekl, že Izrael přijme po skončení války s Hamásem celkovou bezpečnostní odpovědnost za Pásmo Gazy. Jaký osud podle vás čeká Západní břeh? I tam v posledních dnech přituhuje.
Západní břeh je sud s prachem, který může bouchnout každou chvíli. Je tam několik rozbušek. Určitě je potřeba zmínit radikální židovské osadníky, kteří využívají toho, že pozornost je v tuto chvíli upřená hlavně na Gazu a pokračují v terorizování palestinského obyvatelstva. Armáda teď není příliš přítomná, aby jim v tom bránila, nebo tomu nebrání dostatečně aktivně.
Další problém je, že na palestinských územích, která by měla kontrolovat palestinská samospráva, se to tak úplně neděje. Takže jsou tam místa v rámci velkých měst, která mají pod kontrolou různé jiné organizace než palestinská samospráva včetně například Hamásu nebo palestinského Isslámského džihádu.
Už dlouho slyšíme, že tyto organizace vlastně jenom čekají na to, až se budou moct zapojit do boje na podporu Gazy. Takže bezpečnostní situace na Západním břehu není dobrá.
A v neposledním řadě ani palestinská samospráva není v nejlepší formě. V očích Palestinců je považována za nelegitimní. Víceméně za instituci, která prohlubuje okupaci Izraele, než že by proti tomu aktivně bojovala. Samospráva je považována za zkorumpovanou a naprosto odstřiženou od reality. Západní břeh je v tuto chvíli velmi neklidnou oblastí.
Solidarita a budoucnost
Jak vlastně vnímají pozemní operaci Izraele samotní Izraelci?
Já myslím, že Izraelci ji podporují a věří armádě, že udělá, co je potřeba, aby byla obnovena bezpečnost v Izraeli.
Je tam i zrnko pochybnosti ohledně rukojmích. Nejen jejich příbuzní, ale celá izraelská společnost jako celek považuje ty odvlečené lidi za své děti, za své rodiče. Je tam obrovská solidarita a určitě by si až většina Izraelců přála, aby se především podařilo rukojmí osvobodit.
24:19
Některé reakce na válku na Blízkém východě jsou bezcitné a šokují svou amorálností, tvrdí Izraelci
Číst článek
Já si nemyslím, že tato válka bude považovaná za úspěšnou, pokud se většina rukojmí nikdy nevrátí. Nebo pokud z toho budou několikaletá šílená vyjednávání, na jejichž konci Izrael bude muset propustit tisíce palestinských vězňů.
Vojenská přítomnost Izraele v Gaze má podporu izraelské populace, protože si většina lidí myslí, že odstranění Hamás je jediný způsob, jak se přestat bát toho, že z Gazy zase někdy na Izrael zaútočí ozbrojená komanda takovou brutalitou, jako jsme viděli před měsícem.
Vidíte nějakého lídra, který by mohl vyvést Izrael z této složité situace?
Myslím, že v prvních volbách po válce bude mít největší šanci Benny Ganc, který působí jako člověk, který je schopen usmířit jak pravici, tak střed.
Ale já bych si strašně přála, aby tím budoucím lídrem byl někdo úplně jiný. Někdo, koho zatím ještě nevidíme a kdo právě vzejde z protestů, které trvaly v Izraeli měsíce. Tam se ukázalo, že je tu spousta mladých lidí, spousta žen, které dokázaly lidi zmobilizovat.
Strašně bych si přála, aby zespoda protestního hnutí vzešlo úplně nové vedení v Izraeli, které je potřeba, protože Izrael potřebuje nové politické lídry s vizí. To v Izraeli už mnoho let chybí.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
