Izraelští zpravodajci zasahovali do vyšetřování mezinárodního tribunálu, píše britský list
Investigativa britského deníku The Guardian a dvou izraelských magazínů odhalila, že se izraelské zpravodajské služby několik let snažily mařit a zasahovat do vyšetřování válečných zločinů u Mezinárodního trestního tribunálu. Izrael ale tato tvrzení odmítá s tím, že nejsou pravdivá.
„Trvám na tom, že veškeré pokusy o maření, zastrašování nebo nepatřičné ovlivňování úředníků tohoto soudu musí okamžitě skončit,“ prohlásil vrchní žalobce Mezinárodního trestního soudu Karim Khan poté, co oznámil, že chce vydat zatykač na vůdce Hamásu i izraelské představitele.
Khan sice neuvedl žádné podrobnosti, upozornil ale na ustanovení v zakládací smlouvě Mezinárodního trestního soudu, podle něhož je každé takové vměšování trestným činem. Dodal, že pokud bude pokračovat, úřad nebude váhat a zasáhne.
Pátrání britského deníku The Guardian a izraelských magazínů +972 a Local Call teď ale ukázalo, že Izrael vede proti instituci téměř 10 let trvající tajnou „válku“. Jak píše The Guardian, země nasadila své zpravodajské služby, aby sledovaly, vyvíjely nátlak a údajně i vyhrožovaly vedoucím pracovníkům Mezinárodního trestního soudu ve snaze zmařit jeho vyšetřování.
Odposlechy a nátlak
Izraelská rozvědka zaznamenávala komunikaci mnoha úředníků soudu, včetně Khana a jeho předchůdkyně ve funkci, prokurátorky Fatou Bensoudové. Tajná služba odposlouchávala jejich telefonní hovory, četla zprávy, e-maily a dokumenty.
Tajnou operaci proti Bensoudové řídil podle investigativních novinářů blízký spojenec izraelského premiéra Benjamnia Netanjahua Yossi Cohen, který byl v té době ředitelem izraelské zahraniční zpravodajské služby Mossad. V jedné fázi si šéf špionáže dokonce vyžádal pomoc od tehdejšího prezidenta Demokratické republiky Kongo Josepha Kabily.
Podle britského listu mělo sledování probíhat v posledních několika měsících a izraelský premiér Netanjahu byl díky němu předem informován o záměrech prokurátora. Podle zdroje obeznámeného s obsahem nedávno získané komunikace chtěl Khan vydat zatykače na izraelské představitele, ale byl pod „obrovským tlakem Spojených států“.
Společná investigativa britského a dvou izraelských listů vychází z rozhovorů s více než dvěma desítkami současných i bývalých izraelských zpravodajských důstojníků a vládních úředníků, vysokých představitelů Mezinárodního trestního soudu, diplomatů a právníků, kteří jsou obeznámeni se současným vyšetřováním soudu a snahami Izraele o jeho zpochybnění.
Verdikt Mezinárodního soudního dvora o operaci v Rafahu může zůstat jen na papíře, říká odborník
Číst článek
Mluvčí Mezinárodního trestního soudu na dotaz The Guardian uvedl, že si je vědom „proaktivních zpravodajských aktivit, které provádí řada národních úřadů nepřátelsky naladěných vůči soudu“. Uvedl také, že instituce neustále provádí opatření proti takové činnosti a že žádný z nedávných útoků ze strany národních zpravodajských služeb nepronikl do klíčových důkazních materiálů soudu, které zůstávají v bezpečí.
‚Válka, kterou je třeba vést‘
Mluvčí úřadu izraelského premiéra v komentáři pro Guardian odpověděl, že otázky novinářů jsou plné nepravdivých a nepodložených tvrzení, která mají poškodit stát Izrael. Mluvčí armády dodal, že izraelské obranné síly (IDF) neprováděly a neprovádějí sledování ani jiné zpravodajské operace proti Mezinárodnímu trestnímu soudu.
Khanovo rozhodnutí požádat o vydání zatykače na Netanjahua a jeho ministra obrany Yoava Gallanta spolu s vůdci Hamásu je prvním případem, kdy žalobce Mezinárodního trestního soudu takto postupuje proti lídrovi země, která je blízkým západním spojencem.
Současný návrh je reakcí na osmiměsíční válku v Pásmu Gazy vedenou Izraelem, která si podle gazanských úřadů vyžádala více než 35 tisíc mrtvých.
Možnost stíhání izraelských lídrů v Haagu je ale strašákem už od roku 2015, kdy bylo potvrzeno, že se Palestina připojí k Mezinárodnímu trestnímu soudu poté, co Valné shromáždění OSN schválilo její status „nečlenského státu“.
Izraelští představitelé to tehdy odsoudili jako formu „diplomatického terorismu“. Podle jednoho z bývalých zpravodajských úředníků tyto události vedly k tomu, že „celý vojenský a politický establishment“ začal považovat protiofenzívu proti tribunálu „za válku, kterou je třeba vést a proti které je třeba Izrael bránit“, uzavírá britský Guardian.
