Lukeš: Republikáni i demokraté jsou stále zoufalejší. Je neuvěřitelné, jak je země stabilně rozdělená
„Dávno jsme se všichni rozhodli. Celý boj je o tom, kdo půjde volit a kdo zůstane doma,“ míní Igor Lukeš z Bostonské univerzity, podle něhož se na výsledku prezidentských voleb v USA může podepsat i dění na Blízkém východě. „Lidé, kteří by se normálně chystali volit demokratické kandidáty, možná zůstanou doma. Viní totiž prezidenta Bidena z toho, že se v jejich očích stal poslušným pejskem izraelského premiéra,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Kampaň před prezidentskými volbami vrcholí, a v některých státech už dokonce volby začaly. Jak společnost kolem vás tyto dny prožívá? Řekl byste, že je předvolební atmosféra všudypřítomná?
Určitě je to ve vzduchu cítit. Někdy by se ten vzduch kolem nás dal krájet. Není to ale ukázka nějakého pozitivního vývoje, kdy by se občané najednou začali aktivně zajímat o politický systém, v němž žijí a který mají právo ovlivňovat. Je to bohužel spíš ukázka rozdělenosti společnosti. Když je člověk mezi „svými“, stěžuje si na tábor protivníků. Když je ale v prostředí lidí, jejichž politickou orientaci není schopen předem odhadnout, vyhýbá se politickým komentářům jako čert kříži.
Kdo je Igor Lukeš?
Igor Lukeš je historik, pedagog a spisovatel původem z Česka, který od 70. let žije ve Spojených státech. V současnosti působí jako profesor historie a mezinárodních vztahů na Boston University, zaměřuje se na historii a politiku střední a východní Evropy a současného Ruska. Byl členem Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů, odstoupil kvůli nesouhlasu s odvoláním ředitele ústavu Daniela Hermana.
Řekl byste, že už jsou z toho lidé unavení?
Záleží, kde člověk žije. Tady v Bostonu žijeme v takové demokratické bublině, kde republikáni nedělají žádné velké kampaně. Vůbec tu neutrácejí peníze, protože předpokládají, že tu vyhrají demokraté. Stejně tak demokraté neutrácí peníze ve státech, o nichž si myslí, že je tam předem rozhodnuto. Tady ani v dalších demokratických či republikánských bublinách se lidem politika ještě nepřejedla, protože nás každý den nebombardují novými a novými reklamami.
Ale ve státech, kde jde o všechno a mezi kterými hraje prim zejména Pensylvánie (v Pensylvánii kandidáti bojují o 19 volitelů, tedy nejvíc ze všech takzvaných swing states, jak jsou označovány státy, které nejsou tradičně demokratické, ani republikánské a kde se tedy o výsledku voleb rozhodne – pozn. redakce), jsou z toho lidé naprosto zoufalí. Ráno nemůžete otevřít skříň v kuchyni, aniž by na vás nevypadla Harrisová nebo Trump s požadavkem, abyste volili právě je.
Podle předvolebních průzkumů vedla nad republikánským kandidátem Donaldem Trumpem velice těsně demokratka Kamala Harrisová, celkově je ale souboj obrovsky vyrovnaný. Mohou být ale průzkumy do jisté míry zkreslené, protože se část Trumpových voličů stydí za to, že ho volí?
To je určitě jeden z faktorů. Především si ale nemyslím, že průzkumy skutečně ukazují, že Harrisová vede. Možná by vyhrála, kdyby se prezident volil podle toho, koho bude volit většina amerických voličů. Jak ale jistě všichni vědí, ve Spojených státech prezidenta nakonec volí sbor volitelů. My jako občané tedy volíme jen volitele.
‚Trump přiměl Američany ukazovat na sebe prstem. Lidé jsou unavení.‘ Harrisová dala rozhovor Fox News
Číst článek
Sbor volitelů není podle mého názoru dostatečně známá instituce, která je ale velmi zajímavá. Ukazuje totiž, že se zakládající otcové a autoři ústavního systému báli představy, že by na scénu vtrhl nějaký demagog, který by silou osobnosti, násilím nebo podvodnou kampaní získal dostatečnou podporu hlasů na to, aby se stal diktátorem. Proto mezi hlas ulice a výsledek voleb vložili takový mezičlánek, který měl být institucí inteligentních a morálně zakotvených osobností, které vyslechnou hlas voličů a potom podle vlastního uvážení zvolí prezidenta. To je nesmírně zajímavý systém.
Současné průzkumy tedy ukazují, že tábory jsou rozdělené jedním nebo dvěma procenty. Pokud se ale podíváte na případné předvídatelné výsledky ve sboru volitelů, tam je to ještě těsnější. A dokonce se zdá, že ve státech jako Pensylvánie, kde půjde úplně o všechno, vede Trump o 0,2 procenta – alespoň podle výsledků průzkumů z nedělního večera (20. října). To je mimochodem další tragédií, že v této zemi žije 350 milionů lidí a nakonec možná rozhodne deset tisíc hlasů v Pensylvánii, tedy v jednom z 50 států.
To ukázaly i některé z předchozích voleb v USA, že republikáni prezidentské volby mnohdy vyhrávají, přestože v celkovém součtu získají menší počet hlasů než demokraté. Ozývají se proto hlasy, že by se koncept voleb prostřednictvím volitelů měl opustit. Toto téma mimo jiné zvedl demokratický kandidát na viceprezidenta Tim Walz. Je tohle v USA nyní téma?
Samozřejmě je to téma, ale zcela neprůchodné. Vyhovuje menšinovým voličům republikánů a ti by byli blázni, kdyby si tímto způsobem pod sebou uřízli větev. Tenhle systém máme proto, že se autoři ústavy báli o práva menšin. Zakládající otcové přišli do Ameriky, protože v Evropě představovali pro jejich náboženské názory utlačovanou menšinu. Tento systém tedy má bránit menšiny. Například Kalifornie má rozpočet větší, než je rozpočet Putinova Ruska, a tyto státy jako Kalifornie, Texas nebo New York mají stejný počet senátorů jako Rhode Island nebo Nebraska, kde žije málo obyvatel. Lidé z těchto států se toho nebudou chtít vzdát. A abyste změnili ústavu, potřebujete dvoutřetinovou většinu z 50 států. To je politicky neprůchodné.
Kdybyste si tedy dnes musel vsadit, kdo ovládne Bílý dům, kdo by to byl?
Velkoryse jsem se vsázel před osmi lety. Vzpomínám si, jak jsem ve volební den letěl do New Yorku a tady v Bostonu jsem jel taxíkem, kde taxikář poslouchal rádio s neuvěřitelně pravicovým komentátorem. A já jsem se na toho šoféra díval s pocitem soucitu a lítosti. Říkal jsem si: „Tomu dneska večer bude smutno, protože (tehdejší demokratická kandidátka) Hillary Clintonová s tím demagogem zatočí, protože Trump musí rozhodně prohrát.“ Za pár hodin jsem ale pochopil, že tím, kdo měl smutek v duši, jsem byl já. Proto jsem se zařekl, že nebudu nic předvídat.
Volby v postfaktické době
V desítkách amerických států, kde voliči mohou volit předčasně, už miliony z nich této možnosti využily. Volit už se začalo například v Georgii, což je jeden ze sedmi takzvaných swing states, kde se volby rozhodnou. Už první den hlasování přitom ukázal rekordní účast voličů. Kampaň už se tedy chýlí k úplnému konci. Jak se kandidáti snaží tento poslední čas využít? Je vidět, že se kampaně obou kandidátů těsně před volbami nějak mění?
Možná se mění v tom smyslu, že jsou oba tábory čím dál zoufalejší a uchylují se ke stále hrubším výrazům. To je samozřejmě nejvíc markantní u bývalého prezidenta Donalda Trumpa, který o víkendu řekl, že Harrisová je viceprezidentkou na… A použil známé české slovo na H. To je bez jakýchkoliv precedentů, že by někdo použil takový výraz. Z toho je mi tak smutno, že bych se z toho tady během rozhovoru snad i rozbrečel.
Dělníci od Velkých jezer, polští emigranti a ženy z Michiganu. O Bílém domě rozhodnou v sedmi státech
Číst článek
Slušnost byla jedna z prvních kvalit, které jsem na Americe obdivoval, když jsem sem v 70. letech přišel. A platilo to i pro vysoké politiky, které jsem obdivoval, jak takovým archaickým a nesmírně slušným jazykem oslovovali jeden druhého. Bylo to nesmírně formální a slušné, přestože spolu ideologicky nesouhlasili a hlasovali vždy proti sobě. A když teď Trump může pro ženu, která je navíc sloužící viceprezidentkou Spojených států a reprezentuje úřad, jež mohou republikáni příští rok obsadit, použít tohle slovo, je to ukázka úplné degenerace politické kultury. Demokraté tenhle jazyk sice na veřejnosti nepoužívají, pro jejich republikánské rivaly ale mají podobně radikální a odsuzovací výraziva.
A mění se kampaně nejen formou, ale také obsahově? Je vidět, že cílí na určité skupiny voličů, které potřebují získat na svou stranu?
Další smutná skutečnost je, že žijeme ve světě, kde je mezinárodní scéna méně stabilní, než kdy od druhé světové války nebo karibské krize byla. A například o válce na Ukrajině se absolutně nemluví. To úplně zapadlo. Demokratická kandidátka na úřad prezidenta v podstatě používá jako pilíř celé své kampaně právo žen na umělé přerušení těhotenství. To je naprosto zásadní a zcela legitimní téma, ale je škoda, že se kampaň zredukovala pouze na to. Demokratická kampaň jsou jen potraty, potraty, potraty, protože to je téma, které rezonuje zejména mezi voličkami, ale podporují ho i liberální mužští voliči.
Republikáni především útočí na Harrisovou, pro kterou používají nejhrubší výrazy toho nejpokleslejšího slovníku. Tvrdí, že je slabá, neschopná a že zavalila zemi více než deseti miliony nelegálních migrantů, což není pravda, a že v případě vítězství dovolí, aby Írán měl nukleární zbraně, což rozhodně není pravda. Nebo že uvalí obrovské taxy na středostavovské Američany, přestože se chystá udělat naprostý opak. Realita ale dnes nikoho nezajímá, protože žijeme v postfaktické době. Když donekonečna opakujete nějakou lež, lidé jí budou věřit, i když jim dáte fakta přímo před nos.
Netanjahuův ‚poslušný pejsek‘
Zatímco pro Harrisovou jsou hlavním tématem potraty, pro Trumpa to je migrace. Tím hlavním tématem je ale ekonomika…
Samozřejmě. Je to další ukázka pokleslosti naší politické kultury, že lidé hlasují podle toho, kolik stojí galon benzinu. Jako by prezidentka Spojených států mohla něco takového ovlivnit. Víc to možná ovlivní Putin nebo (izraelský premiér Benjamin) Netanjahu na Blízkém východě, ale voliči, kteří ráno jedou do práce a vidí na čerpacích stanicích cenu za galon, se podle toho rozhodují, jestli je prezident dobrý, nebo špatný. To je podle mého názoru naprostý nesmysl.
Únik informací o chystaném úderu na Írán může operaci Izraele ohrozit a zkomplikovat vztahy s USA
Číst článek
Podobně nesmyslné je vinit, nebo naopak velebit prezidenta za ceny potravin v samoobsluhách. To také není něco, co prezident může mávnutím kouzelného proutku ovlivňovat. Inflace je nesmírně komplikovaný fenomén, do něhož vstupuje celá řada faktorů, které prezident není schopný přímým zásahem ovlivnit. Ve skutečnosti bych řekl, že prezident má monopol na jedinou věc, a to je zahraniční politika.
A hraje při rozhodování voličů zahraniční politika vůbec nějakou roli, nebo to jsou jen domácí témata? Může se do voleb nějak promítnout například bouřlivá situace na Blízkém východě?
Může. A to v tom smyslu, že lidé, kteří by se normálně chystali volit demokratické kandidáty, v tomhle případě Harrisovou a celý demokratický seznam kandidátů, možná zůstanou doma. Viní totiž prezidenta Joea Bidena za to, že se v jejich očích stal poslušným pejskem izraelského ministerského předsedy. Celá řada mladých lidí, kteří byli těmi, kdo pomohli zvolit do prezidentského úřadu tehdejšího senátora Baracka Obamu, nemají stejné nadšení.
Rozhodně neměli stejné nadšení pro Bidena. A když Biden s velkým zpožděním konečně ustoupil a nastoupila Harrisová, byla tam chvilková vlna nadšení, zejména mezi mladými ženami. To bohužel upadá. Liberální voliči jsou zoufalí z toho, že podle všech zpráv v Gaze Izrael svou vojenskou operací způsobil smrt 50 tisíc lidí a teď bombarduje Bejrút. Když házíte bomby, které váží 2000 liber, do města, můžete sice hovořit o boji proti teroristům, ale nikdy nemůžete smazat realitu, že zavraždíte naprosto šokující počet nevinných civilistů.
Takže ten prvotní wow-efekt, který jsme viděli po odchodu Joea Bidena z kampaně a nástupu Kamaly Harrisové, pominul?
Prvotní wow-efekt trvá jen mezi aktivistkami v boji proti tomu, co prezident Trump udělal s nejvyšším soudem, kam se mu podařilo jmenovat tři superkonzervativní členy z devíti. Vytvořil tak konzervativní většinu, která zrušila platnost rozsudku ze začátku 70. let označovaného jako Roe versus Wade. Ten dával všem ženám v USA právo na to, aby se svobodně rozhodly, co se stane s jejich těly. Rozhodnutí soudu toto právo zrušilo a pro velkou část ženského voličstva je to zásadní věc. (Precedent z roku 1973 v případu Roeová versus Wade stanovil právo na potrat plošně v celých Spojených státech zhruba do 24. týdne těhotenství. V roce 2022 americký nejvyšší soud právo na potrat dané tímto verdiktem zrušil. Neznamená to sice, že interrupce jsou automaticky považované za nelegální, ale rozhodování o nich je na jednotlivých státech – pozn. redakce.)
Tyhle voličky nadšení neztratily, ale ztratili ho mladí lidé, zejména univerzitní studentky. Boston je městem studentů a tady nenajdete žádné nadšené plakáty. Nikdo mě nepřesvědčuje, abych šel volit Harrisovou, protože pro ni nemají to stejné nadšení. Naopak se na ni dívají jako na člověka, který by pravděpodobně jen pokračoval v politice, kterou na Blízkém východě odsuzují.
4:22
Interrupce před volbami dělí americkou společnost. Aktivisté jsou před klinikami i parlamentem
Číst článek
Jak se daří Harrisové získávat na svou stranu afroamerické a hispánské voliče?
To je další problém. Jistě vám neuniklo, že bývalý prezident Obama dokonce oslovil afroamerické muže, o nichž je notoricky známé, že je Harrisová nezajímá a chystají se nevolit. To je úplně šokující. Obama k nim mluvil nezvykle příkrým tónem, kde je upozorňoval na to, že možná mají v rukou rozhodnutí, kdo příští rok vstoupí do Bílého domu. Nejsem si ale jistý, že by to podle průzkumů něco změnilo.
Je naprosto neuvěřitelné, jak je země stabilně rozdělená a jak málo vnější události dokážou ovlivnit rozdíl ve voličských preferencích, který činí jedno nebo dvě procenta, a v klíčových státech jako Pensylvánie dokonce jen 0,2 procenta. Člověk by si dokázal představit, že po atentátu na bývalého prezidenta Trumpa, kdy doslova milimetry rozhodly o tom, že bude žít, jeho popularita vzroste. Ale nestalo se vůbec nic. Rozdíl zůstal stále stejný. Nebo když Trump řekne něco šokujícího jako teď, kdy mluvil o mužské anatomii dobře známého golfového hráče, by člověk čekal, že to lidi nějakým způsobem odradí. Například že ženy řeknou: „Tak teď už překročil všechny meze.“ Ale vůbec ne. (Komentář o velikosti mužského pohlavního orgánu zesnulého golfového hráče Arnolda Palmera Trump pronesl během setkání s voliči v Pensylvánii – pozn. redakce.)
Od samého začátku říkám, že nejsou žádní nerozhodnutí voliči. V novinách neustále čtu, že se bojuje o nerozhodnuté, já ale tvrdím, že jsme se dávno všichni rozhodli. Celý boj je o tom, kdo půjde volit a kdo zůstane doma. Utrácí se stovky milionů dolarů ne proto, aby mě někdo přesvědčil, jestli Trump, nebo Harrisová. Utrácí se proto, abych nezůstal sedět doma.
Demokraté Harrisovou schovávali
Vraťme se ještě ke Kamale Harrisové, které na začátku ne všichni věřili a viděli ji jako skutečně schopnou kandidátkou na prezidentku. Dokázala za ty zhruba tři měsíce, že je schopná a že dokáže vést prezidentský úřad?
Na mě udělala obrovský dojem už před mnoha lety, když ještě jako senátorka za Kalifornii během slyšení v Senátu vyslýchala tehdejšího ministra spravedlnosti. Byla veřejnou žalobkyní a pak se stala ministryní spravedlnosti státu Kalifornie. Zkrátka to je žena, která umí argumentovat a klást správné otázky. Vždycky jsem věřil, že je nesmírně schopná, a nikdy jsem nerozuměl tomu, proč ji Biden a celý jeho aparát v Bílém domě téměř celé čtyři roky víceméně schovávali před veřejností. Tomu jsem naprosto nerozuměl, proč ji nemobilizovali, aby představovala mladší tvář této administrativy. Nebyli to schopní udělat, Biden všechno ztratil, přišla ona a s ní tento wow-efekt. Najednou se ukázalo, že to je nesmírně schopná žena.
4:22
Interrupce před volbami dělí americkou společnost. Aktivisté jsou před klinikami i parlamentem
Číst článek
Ale zaprvé je to žena. A žena bude mít vždy problémy se prodat veřejnosti a voličům, protože už když mluví s jistou autoritou, mnohým voličům to zní tak, že na ně křičí. Když stejným hlasem mluví muž, říkají: „To je vůdcovský materiál, to je náš budoucí prezident, za ním půjdeme.“ Když ale s tímto tónem a sebejistotou mluví žena, mnohé to odpuzuje. A nejsou to jenom muži, kteří nejsou schopní přijmout ženu ve vedoucí pozici. Ale jsou to i mnohé ženy, které si myslí, že žena má být spíš doma a u vchodu čekat se skleničkou, až se muž vrátí z práce. To je první problém – je nesmírně schopná, ale je to žena. Část mužů i žen proto nikdy nepřesvědčí.
Zadruhé, je to černoška. Ať si to připouštějí, nebo ne, jsou mezi námi lidé, kteří nejsou schopní si představit, že by Afroameričan nebo Afroameričanka mohli legitimně vést zemi, která je největší demokracií na téhle planetě. Navíc je to částečně Indka. A zase tu jsou lidé, kteří si nedovedou představit, že by taková osoba mohla legitimně reprezentovat Spojené státy. Takže tu máme tři hendikepy – žena, černoška a zároveň Asiatka. Jsou voliči, které jednoduše nepřesvědčí. Můžete mít tedy wow-efekt, ale na někoho to nebude fungovat. A jde o to, jak velké procento těchto lidí buď nepůjde volit vůbec, nebo budou hlasovat pro Trumpa.
Jako určitá slabina Kamaly Harrisové bylo často zmiňováno právě to, že jako viceprezidentka stála spíš v pozadí a lidé ji vlastně neznají. Podařilo se jí už voličům ukázat, kdo vlastně je?
Naprosto. Ale jak jsem říkal, nevěřím, že je schopná tím přesvědčit ty, kteří jsou nepřesvědčitelní. Ty, co nebudou volit ženu, nebudou volit černošku a ani Asiatku. Může mluvit, až bude modrá ve tváři, ale jsou lidé, které nepřesvědčí. Žijeme ve světě, kde mnozí z nás mají zafixované nějaké hodnoty a racionální argumenty je nezmění.
Faktor Musk
Donaldu Trumpovi v kampani nahrává mimo jiné i podpora ze strany miliardáře a majitele sociální sítě X Elona Muska, který na Trumpovu kampaň vynaložil desítky milionů dolarů. Podpořil ho mimo jiné na předvolebních mítincích, a v sobotu dokonce slíbil, že každý den až do listopadových voleb vyplatí milion dolarů jednomu z těch, kdo podepíšou jeho internetovou petici na podporu Trumpovy kandidatury. Proč si Musk vybral právě Trumpa?
Tohle je naprosto zásadní otázka. Víceméně není diskuse o tom, z koho se sestává voličská základna Donalda Trumpa. Jsou to lidé, kteří jsou nešťastní v 21. století. Jsou nešťastní z toho, že nemohou žít stylem, kterým žili jejich dědeček a babička, respektive tatínek a maminka, kdy Amerika měla textilní továrny, ocelárny, uhelné doly nebo továrny na výrobu aut.
Tahle zaměstnání začala z Ameriky od 70. let mizet a stěhovat se do vzdálených zemí. Těmto lidem, kteří měli dřív zajištěnou existenci, velmi solidní střední americká třída, tento komfort zmizel. Takže naprosto chápu, že mají nostalgii pro toho, kdo řekne: „Zastavím pochod dějin do 21. století a vrátím vás do 60. let 20. století.“ K tomu také patří společenské a sociální hodnoty: „Nebudete slýchat o gayích nebo transsexuálních osobách.“ To jsou kategorie, které tuto voličskou základnu rozčilují a ta chce návrat do doby, kdy muži byli muži a tak dále.
5:02
X se s Muskem proměnil v dezinformační žumpu. Komentář Jourové je adekvátní, tvrdí expert
Číst článek
Tomu rozumíme. Teď se ale správně ptáte, čím to je, že Musk, podle zpráv nejbohatší člověk na této planetě a předpokládám člověk nesmírně inteligentní, se rozhodl volit pro Trumpa. Pro člověka, který evidentně ignoruje fakta, není zvlášť inteligentní a není schopen dát dohromady jednu gramaticky správnou větu.
Čím to je? Jediná odpověď, která mě napadá, je, že Musk a řada dalších mogulů ze Silicon Valley se domnívají, že pokud v úřadě bude Trump, splní jim sen. A jejich snem je, aby mohli fungovat ve světě bez regulací a právních omezení pro svoje aktivity. Bohužel žijeme v době, kdy se kapitalismus dostal do fáze, kde víceméně každé oblasti výroby dominuje jeden výrobce. To je ideální situace pro firmy jako třeba Apple, které mají takový monopol, že mohou diktovat ceny. Nemusí soutěžit s rivalem, který by je tlačil k tomu, aby byly inovativnější nebo aby stanovily lepší ceny pro konzumenty.
Tito lidé jako Musk si představují, že by bylo nejlepší, kdyby neexistovala žádná vládní omezení. Vládu vidí jako instituci, která jim klade do cesty překážky. To je vidět i na bojích mezi Evropskou unií a firmou Apple, která dlouhé desítky let neplatila žádné daně, protože tvrdila, že funguje výhradně v Irsku a tam si vyjednala systém, kde byla osvobozená od daní. Lidé jako Musk si myslí, že to je ideální svět a že jim to Trump dá. Myslím, že Harrisová by s lidmi jako Musk naopak rychle zatočila, protože by jim dala do cesty řadu překážek a regulí.
V Evropě se často hovoří o dopadech možného opětovného zvolení Donalda Trumpa a zároveň zaznívají obavy z opakování scénáře, který USA zažily 6. ledna při útoku na Kapitol, pokud naopak prohraje. Jaké budou Spojené státy po volbách: ať už vyhraje Trump, nebo Harrisová?
Samozřejmě nevím, kdo vyhraje, takže je to čistá spekulace. Ale teď jsem četl velmi zajímavý rozhovor s člověkem, který vysvětloval, že Harrisovou nemá rád a že by podle něj byla špatnou prezidentkou. Přesto ji ale bude volit, a to z jediného důvodu. Ví, že pokud prohraje, zvedne telefon, zavolá Trumpovi a řekne: „Gratuluju vám, přeji hodně štěstí a sbohem.“ To znamená, bude respektovat ústavní pořádek. U Donalda Trumpa víme už teď, že výsledek voleb neuzná. Před čtyřmi lety to bylo tak, že volby prohrál a pak se v 50 až 60 soudních přích pokusil výsledek napadnout a bez výjimky soud rozhodl proti němu, protože volby byly legální a jeho prohra byla neoddiskutovatelná.
25:21
Expertka: Místo politika dýdžejem? Trump nabyl pocitu velikosti. Už nemusí nic říkat, stačí tančit
Číst článek
Letos je to ale tak, že jeho advokáti už teď, kdy výsledek ještě neznáme, volby dopředu napadají v klíčových státech, jako je například Georgie. Stěžují si mimo jiné na to, že jsou členové volební komise nespolehliví. Nebo přicházejí s konspiračními teoriemi o tom, že algoritmy, které řídí chod volebních strojů, jsou manipulovatelné a demokraté je manipulují ve prospěch Harrisové.
Mají celou řadu dalších konspiračních teorií, které už teď zkouší před soudy. Můžeme tedy celkem s jistotou prohlásit, že bývalý prezident Trump výsledek voleb nepřijme a že ho v tom budou entuziasticky podporovat velké počty jeho voličů. Jako jsme to viděli před čtyřmi lety, když volby prohrál.
Právě to také vedlo k ještě hlubšímu rozdělení americké společnosti. Podaří se tyto příkopy po volbách zasypat, nebo budou ještě hlubší?
Myslím, že se je nepodaří zasypat. Harrisová jako každý politik slibuje, že se v případě jejího zvolení stane prezidentkou všech, ale to samozřejmě není možné, pokud vás zbytek voličů odmítá jako nelegitimního usurpátora úřadu. Trumpovi příznivci budou věřit tomu, že volby byly ukradené, stejně dodnes věří tomu, že byl ukradený i jeho pokus o znovuzvolení před čtyřmi lety.
