NATO z 90. let a podle Putina. Musíme být připraveni na to, že v Pobaltí může dojít k agresi, míní analytik
S přelomem století se NATO k nevůli Kremlu rozšířilo o východní křídlo. S požadavkem, aby Aliance obnovila strukturu z roku 1997, kdy v ní nebylo třeba Česko ani Polsko, přišel Vladimir Putin již před invazí na Ukrajinu, poslední dobou se k němu vrací znovu. „V souvislosti s Trumpem je těžké říct, kam až by Bílý dům byl ochoten ustoupit. Téměř nereálné je, že by souhlasili i zbylí členové,“ říká pro iROZHLAS.cz bezpečnostní analytik Jan Ludvík.
Putinův požadavek na návrat ke struktuře NATO z roku 1997 není nic nového, volal po něm už před tím, než ruské tanky vpadly v únoru 2022 na Ukrajinu. V souvislosti s tím se často uvádí, že součástí Aliance tehdy ještě nebyly Česko, Polsko nebo Maďarsko. Co všechno komplexně ale jeho výzva obsahuje?
Ta stará se týkala hlavně rozmístění sil takzvaných starých členů Aliance, tedy aby se jednotky západních členských států nerozmístily v těch, jež přistoupily po roce 1997. Jde o, řekněme, určité rozšíření předchozích ruských požadavků v rámci vyjednávání o přistoupení zemí, které před tím spadaly pod Varšavskou smlouvu.
OVĚŘOVNA: Slíbilo NATO, že se nerozšíří na východ? ‚Žádný písemný závazek to není,‘ říká historik
Číst článek
V dohodě mezi Ruskem a Aliancí, vycházející však z jiných geopolitických podmínek, bylo, že síly oněch starých členů se u těch nových nebudou nacházet trvale. NATO to skutečně velmi dlouho dodržovalo, a pokud už je rozmístilo, bylo to vždy na nestálé bázi, rotovaly. A to je něco, co by Rusko chtělo více potlačit, čímž by došlo k vážnému narušení obranyschopnosti východních členů, hlavně těch nejvýchodnějších, kdy geografie hraje ve prospěch Ruska.
To má nyní sice své síly na Ukrajině, ale až válka skončí, pořád by byly dost blízko. I kdyby země nadále zůstaly členy Aliance a platil by závazek podle článku 5, tak než by jim ze Západu přišla pomoc, mohlo by dojít k nějakému fait accompli, kdy Rusko změní teritoriální situaci a už třeba nebude tak jednoduché ji vrátit zpět.
Můžeme tedy říct, že požadavkem, aby v příslušných zemích nebyli alianční vojáci, by si Putin mohl připravovat půdu na případné budoucí útoky?
Je to tak. A vzhledem k jeho jednání v posledních letech je to samozřejmě extrémně znepokojivé. Také je velmi těžké s jistotou určit, zdali Rusko jedná víc, protože se obává Aliance, nebo z důvodu expanzivních výpadů vůči členským státům.
Ke které z tezí se přikláníte vy?
Podle mě jde o takový mix. Rusko dlouhodobě trpí určitým – a historickým – pocitem ohrožení, zakořeněným hluboko v ruské strategické kultuře, a daným tím, že prožilo několik velkých invazí. Zároveň říká, že je třeba si vytvářet zóny vlivu, což vyvolává agresivní politiku. Strategická kultura vychází z toho, že se Rusko může stát terčem agrese, a aby jí preventivně čelilo, přechází k vlivovým zónám, nárazníkům, jež mu mají zajistit čas se bránit.
Strach z agrese má Rusko pak hlavně ohledně NATO, nebo by se případně mohlo obávat i Číny, samozřejmě pokud by hypoteticky došlo k nějakému výraznému propadu vztahů?
Obává-li se momentálně Rusko konfliktu, je to určitě ten s NATO. Pokud by se do něj v rámci Aliance zapojily i Spojené státy, Rusko by jednoznačně bylo slabším protivníkem.
Přístup Washingtonu
Bavíme-li se o Spojených státech, nelze nevynechat Putinovo sblížení se staronovým americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Pokud chce šéf Kremlu strukturu NATO vidět v téměř třicet let staré podobě, jak to má Trump? Neponoukl Kreml k opakování daného požadavku právě i přístup Bílého domu k válce na Ukrajině a Evropě celkově?
Do hlavy ruského prezidenta samozřejmě nevidíme, je ale asi poměrně oprávněné tvrdit, že z jeho předchozího chování můžeme vypozorovat určité tendence oportunisticky vstupovat do takticky příhodných momentů. Když se podíváme třeba na okupaci Krymu přicházející ve chvíli, kdy je Ukrajina ve velké vnitropolitické krizi, i na další případy, otevírá se mu s tím, jak Trump Alianci vnímá, okno příležitosti k jejímu oslabení a vylepšení si ruské pozice.
25:21
Trump obdivuje Putina jako vůdce. Nelze se divit, že chce víc a víc moci, soudí amerikanistka Krásná
Číst článek
Pokládá podle vás Kreml výzvu za opravdu reálnou, nebo jen tak zkouší, kam může zajít, provokuje…?
V souvislosti s Trumpem je těžké říct, kam až by Bílý dům mohl být ochoten ustoupit. Téměř nereálné je, že by s tím souhlasili ostatní členové Aliance. Jak se k tomu ale Washington, její páteř poskytující většinu sil a prostředků, postaví, zůstává otázkou. A kdyby Putin nedostal vše, co chce, může to hrát alespoň tak, že mu připadne alespoň něco.
Rok 1997 znamená, že v Alianci není ani Pobaltí, Švédsko či Finsko. Že v ní Putin nechce baltské zástupce, je jasné. Myslíte ale, že ony dvě skandinávské země už pro něj jsou takovou vedlejší položkou, respektive že se tak časově logicky vezou, nebo mu dost záleží i na jejich absenci?
Obecně bych se domníval, že ruský pohled spíše směřuje na státy bývalého Sovětského svazu. Jinak u satelitních zemí je to pak přeci jen trochu oslabené tím, že si dokázaly udržet určitou, byť omezenou, míru nezávislosti a Kreml je tím pádem nepokládá za tak důležité.
Z Tallinnu do Petrohradu
Bezpečnostní analytik Milan Mikulecký před časem v rozhovoru pro iROZHLAS.cz na otázku, zdali se Kreml chce vrátit k rozdělení světa z dob studené války, odpověděl, že určitě ano. Britský deník The Telegraph zase třeba píše, že Putin s válkou neskončí, dokud neobnoví Sovětský svaz. Vidíte obě vize stejně, podobně?
Byť je to do určité míry nejisté, a hlavně se to může měnit, Putin má vizi, která se bude vyvíjet v závislosti na tom, jak se mu budou příležitosti nabízet, nebo naopak uzavírat. Za mě si nemyslím, že nutně usiluje o obnovení Sovětského svazu v dřívějších hranicích. Ukrajina zde hraje zcela unikátní úlohu, protože v ruské historii zastává velký psychologický význam.
Jak ‚rozleptat‘ EU a NATO? Putin k tomu má řadu nástrojů, třeba Vrbětice, přibližuje expert
Číst článek
Protože ji Rusko historicky pokládá v podstatě za svou?
Přesně tak, i Pobaltské státy. Ty však, ačkoli patřily pod Sovětský svaz, nejsou součástí ruského světa v kulturním slova smyslu, což Putina společně s geopolitickým chápáním ovlivňuje. Například z Tallinnu do Petrohradu je to opravdu kousek a může pro něj v případě naskytnutí příležitosti být lákavé vytvořit si tam nějaké předpolí.
Nemyslím si však, že Kreml má vizi podobnou té Adolfa Hitlera, tedy že je potřeba vytvořit určitý prostor, jinak ruský národ vymře. Velmi pravděpodobně si myslí, že by bylo ,fajn’, pokud by se Rusko rozšířilo a vrátilo do daných hranic, ale pokud ne, asi je schopen se s tím smířit. Když nastoupil k moci, řadu let neprojevoval žádné zásadně agresivní tendence mimo Rusko, což ale neznamená, že případnou příležitost nechá být.
,Hrozby nelze podceňovatʼ
Kdybychom to tedy shrnuli, za tím vším je hlavně Putinův strach z ohrožení ze strany NATO a poté i určitá touha po rozšíření vlivu právě kvůli strachu z něj?
Vnímal bych to tak. Ono je to provázané. NATO neohrožuje Rusko tím, že by jej chtělo napadnout, nicméně už to, že je blízko, Rusku vytváří určitou nejistotu z budoucího možného dění. Je to jeden z definičních principů mezinárodních vztahů. Nikdy nevíte, co protivník potenciálně udělá.
Gabal: Evropa musí být nekompromisní. Je tu naděje, že po Putinovi represe v Rusku skončí
Číst článek
Druhá věc je, že Rusko z oné strategické kultury vnímá potřebu mít zóny vlivu mimo své hranice. A tam už je něco, s čím nesouhlasí NATO. Aliance nemá design k tomu, aby na Rusko zaútočila, s jeho vlivovými zónami ale nesouhlasí.
Jak jsme říkali, nejde o první zmínku o návratu evropské bezpečnostní architektury o téměř třicet let zpátky. Prezident Petr Pavel řekl, že pokud by k něčemu takovému mělo dojít, spadneme znovu do ruské sféry vlivu. Nakolik by tedy podle vás země jako my, Polsko, Maďarsko nebo právě i Pobaltí měly z takového scénáře mít reálné obavy?
Ty jsou určitě na místě, což ale neznamená, že jde o vysoce pravděpodobný vývoj. Zde platí, že pravděpodobnost je pořád velmi malá, ačkoli velikost dané hrozby je velká, nelze ji podcenit. Například v případě Česka jde o mnohem méně pravděpodobný scénář než u Pobaltí. Čím geograficky blíže Rusku, tím se obavy stupňují.
I historicky Československo do sovětské sféry vlivu spadlo méně jednoznačně než ostatní státy, a kdyby volby v roce 1947 dopadly jinak, ani v ní být nemuselo. Navíc, Rusko je dnes mnohem slabší, než kdysi býval Sovětské svaz.
Zároveň ale máme závazky vůči našim spojencům a nemůžeme se na ně vykašlat. Je tedy třeba být připraveni na to, že k určité ruské agresi, zejména v Pobaltí, dojít může. A pokud by uspěla, mohlo by se skutečně stát, že se vnímání Ruska změní natolik, že bude chtít pokračovat. Proto to nelze podceňovat.
