Kremelská hybridní ,jízda’ po Evropě. Zprávy o snahách Ruska ovlivnit volby zní ze stále více států
Moskva se může snažit ovlivnit eurovolby, varovala na jaře řada expertů. Koncem roku se pak v daném kontextu skloňovala jména hned několika zemí včetně Moldavska, Gruzie, Rumunska či Německa, podobné hrozby se mohou objevit i u nás, upozorňoval nedávno ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN). Taktiky Kremlu se sice lehce liší, patrné ale je, že mu jde například o oslabení podpory Kyjeva či posílení vlivu v postsovětském prostoru.
Je únorové ráno, téměř před třemi lety, a ruský prezident Vladimir Putin v televizním projevu přesvědčuje svět o nutnosti „denacifikace Ukrajiny“. V tu chvíli již do sousední země proudí tanky, ruská armáda a začíná agrese, jíž do té doby řada lidí nevěřila. Vojenská invaze zpravidla spouští válku už ze své podstaty, Kreml ale vůči nemalé části Evropy dlouhodobě vede jiný, na první pohled ne tak nápadný a očividný, zato ale vytrvalý konflikt – hybridní. Například snahám o manipulaci voleb mělo v (nejen) uplynulém roce ze strany Ruska čelit vícero evropských států.
Těsně před Vánoci německý ministr obrany a aktuálně nejpopulárnější politik v zemi Boris Pistorius důrazně varoval před možnou ruskou manipulací únorových voleb s tím, že „hlavně Německo je v hledáčku Putinem vedených hybridních útoků“.
Člen sociální demokracie dále zdůraznil, že přehlížení hrozby ji nezmenší, ba naopak, podle šéfa tamní civilní rozvědky Bruna Kahla jsme jako Západ v přímé konfrontaci s Moskvou, „ať se nám to líbí, nebo ne“. Ruské snahy o ovlivňování politického dění vychází téměř vždy ze stejného scénáře, tedy skrze šíření dezinformací a příslušného obsahu na sociálních sítích či udržování vazeb na určité politické subjekty, v Německu i jinde v Evropě zpravidla z řad krajní pravice.
V souvislosti s tím se skloňují hlavně strany Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW) a Alternativa pro Německo (AfD), jeden z volebních favoritů. Ta mimochodem udržuje kontroverzní vztahy i na druhé straně oceánu, na dálku jí podporu vyjádřil vlivný podnikatel, nejbohatší člověk na světě a spojenec Donalda Trumpa v jednom, Elon Musk.
Berlín pak Moskvu vidí jako trn v oku také z hlediska podpory Kyjeva. Ta se co do intenzity řadí hned za tu americkou, a i z toho důvodu by Putin ve Spolkovém sněmu rád viděl někoho, kdo by pokud možno změnil kurz a hlásal spíše protiukrajinskou rétoriku, tedy zmíněnou AfD. Zároveň Rusko láká vidět neznepřátelené vedení v zemi, která platí za tahouna unijní ekonomiky.
Nejde však jen o Německo.
Mocenská nostalgie Kremlu
Podle Ondřeje Ditrycha z Ústavu Evropské unie pro studium bezpečnosti můžeme o cíli kampaní směřujících na ovlivnění voleb spekulovat, Rusko ale podle něj na volby cílí proto, že jde o klíčová rozhodování „v západních demokraciích, kde politická legitimita vyvěrá z lidové suverenity“, a připojuje i ukrajinskou otázku.
„Obecně bych řekl, že jde o snahu vytvořit tření, nebo dokonce bloky v rozhodovacím procesu, paralyzovat ho a tím země oslabit. V některých případech může jít o podporu konkrétního kandidáta nebo politického směru, od něhož si Moskva může něco slibovat, třeba narušení konsensu ohledně podpory Kyjeva,“ nastiňuje analytik pro iROZHLAS.cz.
46:00
Zabránit ruskému vměšování do českých voleb do Sněmovny bude těžké, obává se ministr Dvořák
Číst článek
Podotýká nicméně, že problém s daným cílem spočívá v tom, že z doposud dostupných vědeckých dat o „snahách o ovlivňování strategickými dezinformačními kampaněmi ze strany geopolitických protivníků“ není jejich dopad na rozhodování voličů, případně výsledky, prokázaný.
„Je otázka, jestli si toho jsou vědomi v Kremlu. Jak ukazují třeba uniklé dokumenty kampaně Doppelgänger, její tvůrci si toho při reportování nahoru dost navymýšleli. To ale neznamená, že bychom nad danými kampaněmi měli mávat rukou. Jen to, že se o nich hodně píše v mainstreamových médiích, patrně vyvolává určitou úzkost, až paniku. A to hraje Rusku do karet, protože mu to může pomáhat při realizaci prvního zmiňovaného cíle. Druhá věc je, že s úzkostí a panikou dovedou dobře pracovat i domácí politické subjekty,“ doplňuje expert.
Analytik Stockholmského centra pro východoevropská studia Jakob Hedenskog pak pro iROZHLAS.cz popisuje, jak moc je v daném kontextu důležité vnímat i v Rusku často stále přítomnou nostalgii po kdysi rozsáhlé sféře vlivu.
„Cílí na obnovu impéria v hranicích Sovětského svazu či carské říše a rozbití evropského bezpečnostního řádu založeného na pravidlech. Zaprvé, Ukrajina podle Ruska nemůže existovat jako samostatný suverénní stát a národ, ale spíše jako součást velkoruského národa spolu s Rusy a Bělorusy. Zadruhé by se podle něj měly rozšíření NATO a americká přítomnost v Evropě vrátit na úroveň studené války – nikoli proto, že ohrožují jeho samotnou existenci, ale snahy o obnovení mocenského statusu,“ míní Hedenskog.
V tom s ním souhlasí i francouzská politoložka Laure Delcourová. Jak poukazuje pro zpravodajský server Českého rozhlasu, postsovětským zemím chce podle ní Kreml hlavně bránit sbližování se se Západem a Evropskou unií, a tím je tak opětovně dostat pod svůj dohled.
Rusko za Gruzií a Moldavskem
Jakožto o zemi těžce kolísající mezi příklonem k Západu, či Rusku mluví mnozí pozorovatelé o Gruzii, jež v poslední době přitahovala mezinárodní pozornost v souvislosti s parlamentními volbami a zprávami o ruském pozadí, zvolením kontroverzní nové hlavy státu i prohlášením premiéra Irakliho Kobachidzeho o pozastavení přístupových hovorů s Evropskou unií do roku 2028.
To vyústilo v několikatýdenní protesty napříč celou zemí a společenskými vrstvami, i přes odpor většiny veřejnosti se však na konci roku do čela země postavil kritik Západu, nominant vládní strany Gruzínský sen a bývalý fotbalista Michail Kavelašvili. Parlamentní volby mezitím europarlament označil za nesvobodné a pro Gruzii podle něj znamenaly další odchylku od demokracie.
Ačkoli se Gruzínci stoprocentně neshodují, zdali si přejí být součástí Unie (pro vstup do sedmadvacítky je nicméně valná většina z nich, přibližně osmdesát procent), dvakrát do stejné řeky, tedy opět směrem k Moskvě, kam se obrací současný kabinet, také vstoupit nechtějí.
Zásadní role diaspory? Kreml ji využije k propagandě, říká k prezidentským volbám v Moldavsku politolog
Číst článek
„Ve Tbilisi Moskva podporovala stávající vládu, jež se jí mimochodem dost přibližuje, mimo jiné tím, že navrhovala normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi. Rusko je stále schopno využívat celou škálu nástrojů a přizpůsobovat je okolnostem v jednotlivých zemích s cílem buď podporovat ,přátelské’ elity jako právě v Gruzii, nebo destabilizovat ty, jež považuje za ,nepřátelské’, jako je tomu v Moldavsku,“ uvažuje Delcourová. „Gruzínský sen vede politiku podle ruského vzoru a veškerou práci si tak odvede sám,“ doplňuje ji ještě příměji Hedenskog.
Ditrych je trochu opatrnější, na dění v Gruzii podle něj nelze nahlížet vyloženě černobíle. Míní, že přisoudit situaci v kavkazské zemi jednoznačné stanovisko je dost složité a přímá ruská stopa za volebními výsledky není, i když „z nich a toho, co následuje, mohou mít v Kremlu radost“.
Zcela jasně ale naopak vidí skutečnosti ohledně ruského vměšování se do podzimních prezidentských voleb a referendu o Evropské unii v Moldavsku, provázených informacemi o kupování hlasů, kyberútocích, využívání politických stran a energetické závislosti či dezinformacích vedoucích k ještě větší polarizaci společnosti. Vláda v Kišiněvě navíc dlouhodobě řeší problematiku separatistického a proruského regionu Podněstří.
„Moskva zde, opět oportunisticky, využívá velmi vhodné domácí podmínky pro snahu ovlivňovat politické procesy, nyní zejména proevropské směřování země,“ shrnuje analytik.
Rumunský ,Mesiáš z TikToku’
Více či méně potvrzené informace o Putinově úsilí získávat v daných postsovětských republikách roli skrytého určovatele politického kurzu, ať už skrze možné manipulace hlasování či jiné hybridní formy, budí řadu obav a otazníků o budoucnosti zemí v mezinárodním i místním měřítku. Dokládá to i fakt, že oba státy, Gruzie tehdy ještě v čele se Salome Zurabišviliovou, požádaly po invazi na Ukrajinu o vstup do Evropské unie.
Osmnáctiny v ní nedávno oslavilo Rumunsko a k narozeninám si zároveň „nadělilo“ rozhodnutí ústavního soudu o zrušení volby hlavy státu z přelomu listopadu a prosince z důvodu ovlivňování cizím státem, podle všeho – nepřekvapivě – Ruskem. Klání vyhrál dříve nevýrazný a proruský kritik NATO Calin Georgescu, jenž zvítězil hlavně díky kampani vedené na čínské sociální síti TikTok. Média jej označovala za „ultrapravicového tiktokového mesiáše“.
Experti se shodují, že pro Putina má Rumunsko velmi strategický význam, a to i vzhledem k válce na sousední Ukrajině. Je pro něj důležité jakožto člen Severoatlantické aliance a Evropské unie, dále západní soused Moldavska mající přístup k Černému moři, a hlavně na základě skutečnosti, že jsou na jeho území přítomné americké jednotky, a to rovnou na jedné z největších aliančních základen v Evropě.
„Hraje klíčovou roli v evropské integraci svého souseda, Moldavska. V Polsku a Rumunsku je umístěn americký protiraketový štít Aegis Ashore, loni tam NATO zahájilo další lety pozorovacích systémů AWACS. Zároveň je zásadní tranzitní zemí pro dodávky zbraní na Ukrajinu a umožnění vývozu obilí z ní přes Černé moře koridorem, jenž částečně vede přes rumunské teritoriální vody a přístav v Konstanci. Pro Rusko by samozřejmě bylo žádoucí, aby se všechny dané procesy zastavily,“ vyjmenovává švédský odborník.
Volby prezidenta se v Rumunsku zopakují v květnu. Vládní koalice chce jednoho kandidáta, bojí se pravice
Číst článek
Byť se o Kremlu v souvislosti se snahou o manipulaci voleb v různých částech Evropy loni mluvilo nejednou a v různých souvislostech, nejsou jeho podobné snahy nic nového pod sluncem, jak připomíná Delcourová a vrací se přibližně o deset let zpátky.
Rusko podle ní ale v poslední době výrazně zvýšilo své úsilí v jednotlivých zemích jak uvnitř sedmadvacítky, tak za jejími východními hranicemi. Ve spojení s červnovými volbami do Evropského parlamentu také připomíná údajné snahy o uplácení europoslanců a šíření dezinformací prostřednictvím médií, třeba proruského zpravodajského webu Voice of Europe.
„Význam je zde zásadní, neboť šlo o první takový masivní pokus o ovlivnění eurovoleb. Svým způsobem je to přiznání toho, jak moc velkou roli Unie pro Rusko jako celek hraje,“ zamýšlí se. V kontextu snah Moskvy pojistit si mezi členskými zeměmi možné spojence se nabízí otázka protiruských sankcí a postojů jednotlivých členů k nim – čas od času je zkritizují maďarský premiér Viktor Orbán či jeho slovenský protějšek Robert Fico.
,V Rusku je svět ještě v pořádku’
Kromě zavedených forem hybridní války od kybernetických útoků po vliv sociálních sítí je patrné, že cílení ve vybraných zemích na spojenectví s prokremelskými, populistickými či ultrapravicovými stranami a také taktika sázející na strach z ukrajinského scénáře, ať už kvůli obdobnému riziku nebo vyvolávání strachu ze zatažení do války s Ruskem Putinovi nemusí vždy vycházet, v určitých případech se ale přinejmenším vyplácí.
22:42
Rusko stupňuje kyberútoky a sabotáže proti Západu. ‚Nenechme se tím zastrašit,‘ doporučuje expert
Číst článek
Podkopání politické a veřejné podpory Kyjeva za pomoci zastrašovacích strategií je podle ukrajinského politologa žijícího ve Vídni Antona Šechovcova v celém kremelském „hybridním tažení“ vůbec jeho hlavním cílem, jak popisuje pro web Investigative Europe.
„V ruské hybridní mašinérii se dezinformace, kyberútoky, vliv sociálních sítí nebo finanční podpora takticky propojují. S invazí na Ukrajinu vlivové kampaně hodně pracují s tématem ,míru’, s čímž ale dovedně pracují i domácí političtí hráči, zejména ti populističtí. Poté jsou zde ,tradiční hodnoty’, jež jsou silným motivem projekce ruského obrazu v zahraničí a dobře rezonují s tím, jak se evropská (a americká) politika posouvají doprava. Zjednodušeně řečeno, Rusko se prezentuje jako země, kde je všechno ještě přirozeně uspořádané a kde je ,svět ještě v pořádku’,“ upozorňuje Ditrych.
Jak v Rusku, tak i v dalších neliberálních státech, je podle něj zajímavý také fenomén „vytěžování“ influencerů, majících prostředky k ovlivnění řady lidí, někdy ale mohou podle odborníka být i „oni sami snadno ovlivnitelní, ne-li přímo zakoupitelní“.
Sílu sociálních sítí doplňuje i Hedenskog. „Taktiky hybridní války nejsou ničím novým, nicméně lze říci, že se jejich rozsah zvýšil a nové informační technologie a sociální sítě je činí účinnějšími. Země jako Moldavsko a Gruzie i další postsovětské republiky včetně Pobaltí mají důvod s obavami sledovat, zda Rusko na Ukrajině vyhraje. Jeho velmocenský apetit pravděpodobně jen poroste a neschopnost západních mocností ukončit ruskou agresi zvýší Putinovo pohrdání slabostí Západu,“ uzavírá švédský analytik.
