Znepokojivá, fyzická a plná viny. Taková je novinka osobitého režiséra Alaina Guiraudieho Pro smilování! Renomovaný časopis Cahiers du cinéma ji vyhlásil vůbec nejlepším filmem končícího roku. V Česku ji uvádějí vybraná kina.

Premiéry Pavla Sladkého Saint-Martial 16:09 5. prosince 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Mladík jménem Jérémie se vrací do vesničky Saint-Martial na jihozápadě Francie, kde kdysi vyrůstal. Přijíždí kvůli pohřbu místního pekaře Jean-Pierra, s nímž měl patrně velmi intenzivní vztah. Možná synovský, obdivný, nebo platonicky roztoužený, ale možná i milenecký.

Jérémie se ubytuje přímo u vdovy Martine (Catherine Frot), což některým z místních připadá neobvyklé, až podezřelé. Vzápětí se s patrnou nejistotou setkává s neotesaně vystupujícím Vincentem (Jean-Baptiste Durand), pekařovým synem. Jérémie ale ze vsi nezmizí hned po obřadu a skromné pohřební hostině. Je jasné, že konflikt je na spadnutí.

Bludiště francouzského venkova

Alain Guiraudie natočil Pro smilování! v okcitánském horském departementu Aveyron. Jeho odlehlost zdůrazňuje hned v úvodu snímku dlouhou jízdou, kterou tam Jérémie absolvuje autem z Toulouse.

Aveyronské kamenné domy a podzimní listnaté lesy tu hrají důležitou roli. Jednak proto, že daly režisérovi a kameramance Claire Mathon (která stojí už za snímky Portrét dívky v plamenech, Saint Omer, Neznámý od jezera, Můj král) příležitost k fascinujícím, mysteriózně až noirově laděným obrazům venkova a přírody takřka bez slunce. Ale také proto, že snímek s prostorem pracuje jako s bludištěm.

Postavy filmu se opakovaně vracejí na stejná místa, v podstatě se motají v bludných kruzích na pěti až šesti lokacích. Narážejí náhodně až absurdně na stále ty samé lidi v situaci, která se spirálovitě prohlubuje. V realistických kulisách se odehrávají symbolické až psychoanalytické obrazy.

Čím odpornější Hugh Grant, tím líp! Horor Heretik klepe na nebeskou bránu

Číst článek

Guiraudie pracuje s prostorem podobně jako ve filmu Neznámý od jezera z roku 2013, který byl – po zásluze – jeho dosud nejznámějším dílem. Odehrával se na nudistické pláži u jezera, kde se scházejí gayové. Prostor tu také plnil fyzické tužby, pocit viny i kriminální události.

Guiraudiemu nejde ani tak o detektivní aspekt dění, i když je jako žánrový element podstatný. Jeho postavy policistů jsou okrajové a nepříliš schopné. Pokud se tedy výjimečně nejedná o přízračně (nebo snově) laděnou sekvenci, kde vyslýchají spícího Jérémieho, jehož svědomí v tu chvíli pracuje na plné obrátky.

Kdo co udělal a kdo ho proč kryje, ví publikum lépe než policie, takže o to tu nejde. Statující policie může dokonce připomenout i uniformované figurky z potrhlých filozofických komedií Bruna Dumonta.

Co není polehčující okolnost

Svět filmu Pro smilování! je svět naplněný až po okraj křesťanskou vinou. Postavy se ze všeho nejvíce bojí toho, co nejzoufaleji a nejniterněji chtějí a k čemu jsou tím pádem osudově přitahovány. A navíc uvažují i o vině za události, kterých se samy neúčastní.

Jednání v afektu, například v opilosti nebo v rozčilení při fyzickém napadení, není polehčující okolností. Naopak, je momentem projevení skrývaných tužeb a potlačovaných vášní a úmyslů. Většina z nich má zjevně dlouhý vývoj.

Guiraudie tak nabízí provokativní myšlenku, že možná svým způsobem potřebujeme nehody, a dokonce i vraždy. A to proto, že naše společnost je plná útlaku, dohledu, nedává lidem, zvlášť jedincům jakkoli odlišným od normativně vnímaného „standardu“, šanci projevovat své nitro. Kriminální činy jsou pak vlastně důležitou zprávou o tom, jací asi skutečně jsme. Jako individuality i jako společnost… 

Jérémie se obléká do šatů po zemřelém Jean-Pierrovi. I když ví, že si tím říká o odsudečné pohledy. Zabije jeho syna. Spí v pokoji své oběti. A přímo na místě, kde Vincenta pohřbí, sbírá smrže. Houby vyrůstající z podhoubí viny mají ve filmu velmi intenzivní roli.

Právě kvůli vině je svět plný lží a chabých zastíracích manévrů. Lže kněz i vdova, lže vrah i jeho přítel. Všichni o sobě vzájemně docela dobře vědí, že lžou.

Guiraudie vše líčí s poněkud podvratným humorem. Bizarní zákruty v životech svých hrdinů a hrdinek nepoměřuje morálkou. Vlastně je nepoměřuje vůbec. V jeho filmech je dovoleno mnoho – a pokušení se naplňují. Proto může Pro smilování! na část diváctva působit i bizarně.

Také formálně si režisér dovolí mnoho. Jeho film neoplývá referencemi, ale integruje do sebe nepokojnou francouzskou tradici filmařů, jako byl Claude Chabrol, žánrovou a queer kinematografii.

Chce publikum ujistit, že žijeme v prazvláštním a ne zcela přátelském světě, který ani dobře neznáme. Zabíhá do politiky, filozofie i náboženství. Chce znejišťovat – a daří se mu to vrchovatou měrou.

Snímek Pro smilování! měl ve vybraných českých kinech premiéru 5. prosince 2024. 

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít