K čemu jsou dobré vraždy. Film Pro smilování! bere diváky do lesa na houby rostoucí z mrtvoly
Znepokojivá, fyzická a plná viny. Taková je novinka osobitého režiséra Alaina Guiraudieho Pro smilování! Renomovaný časopis Cahiers du cinéma ji vyhlásil vůbec nejlepším filmem končícího roku. V Česku ji uvádějí vybraná kina.
Mladík jménem Jérémie se vrací do vesničky Saint-Martial na jihozápadě Francie, kde kdysi vyrůstal. Přijíždí kvůli pohřbu místního pekaře Jean-Pierra, s nímž měl patrně velmi intenzivní vztah. Možná synovský, obdivný, nebo platonicky roztoužený, ale možná i milenecký.
Jérémie se ubytuje přímo u vdovy Martine (Catherine Frot), což některým z místních připadá neobvyklé, až podezřelé. Vzápětí se s patrnou nejistotou setkává s neotesaně vystupujícím Vincentem (Jean-Baptiste Durand), pekařovým synem. Jérémie ale ze vsi nezmizí hned po obřadu a skromné pohřební hostině. Je jasné, že konflikt je na spadnutí.
Bludiště francouzského venkova
Alain Guiraudie natočil Pro smilování! v okcitánském horském departementu Aveyron. Jeho odlehlost zdůrazňuje hned v úvodu snímku dlouhou jízdou, kterou tam Jérémie absolvuje autem z Toulouse.
Aveyronské kamenné domy a podzimní listnaté lesy tu hrají důležitou roli. Jednak proto, že daly režisérovi a kameramance Claire Mathon (která stojí už za snímky Portrét dívky v plamenech, Saint Omer, Neznámý od jezera, Můj král) příležitost k fascinujícím, mysteriózně až noirově laděným obrazům venkova a přírody takřka bez slunce. Ale také proto, že snímek s prostorem pracuje jako s bludištěm.
Postavy filmu se opakovaně vracejí na stejná místa, v podstatě se motají v bludných kruzích na pěti až šesti lokacích. Narážejí náhodně až absurdně na stále ty samé lidi v situaci, která se spirálovitě prohlubuje. V realistických kulisách se odehrávají symbolické až psychoanalytické obrazy.
Čím odpornější Hugh Grant, tím líp! Horor Heretik klepe na nebeskou bránu
Číst článek
Guiraudie pracuje s prostorem podobně jako ve filmu Neznámý od jezera z roku 2013, který byl – po zásluze – jeho dosud nejznámějším dílem. Odehrával se na nudistické pláži u jezera, kde se scházejí gayové. Prostor tu také plnil fyzické tužby, pocit viny i kriminální události.
Guiraudiemu nejde ani tak o detektivní aspekt dění, i když je jako žánrový element podstatný. Jeho postavy policistů jsou okrajové a nepříliš schopné. Pokud se tedy výjimečně nejedná o přízračně (nebo snově) laděnou sekvenci, kde vyslýchají spícího Jérémieho, jehož svědomí v tu chvíli pracuje na plné obrátky.
Kdo co udělal a kdo ho proč kryje, ví publikum lépe než policie, takže o to tu nejde. Statující policie může dokonce připomenout i uniformované figurky z potrhlých filozofických komedií Bruna Dumonta.
Co není polehčující okolnost
Svět filmu Pro smilování! je svět naplněný až po okraj křesťanskou vinou. Postavy se ze všeho nejvíce bojí toho, co nejzoufaleji a nejniterněji chtějí a k čemu jsou tím pádem osudově přitahovány. A navíc uvažují i o vině za události, kterých se samy neúčastní.
Jednání v afektu, například v opilosti nebo v rozčilení při fyzickém napadení, není polehčující okolností. Naopak, je momentem projevení skrývaných tužeb a potlačovaných vášní a úmyslů. Většina z nich má zjevně dlouhý vývoj.
Guiraudie tak nabízí provokativní myšlenku, že možná svým způsobem potřebujeme nehody, a dokonce i vraždy. A to proto, že naše společnost je plná útlaku, dohledu, nedává lidem, zvlášť jedincům jakkoli odlišným od normativně vnímaného „standardu“, šanci projevovat své nitro. Kriminální činy jsou pak vlastně důležitou zprávou o tom, jací asi skutečně jsme. Jako individuality i jako společnost…
Jérémie se obléká do šatů po zemřelém Jean-Pierrovi. I když ví, že si tím říká o odsudečné pohledy. Zabije jeho syna. Spí v pokoji své oběti. A přímo na místě, kde Vincenta pohřbí, sbírá smrže. Houby vyrůstající z podhoubí viny mají ve filmu velmi intenzivní roli.
Pro smilování!
tragikomedie
Francie / Španělsko / Portugalsko, 2024, 102 min
Režie a scénář: Alain Guiraudie
Hrají: Catherine Frot, Jean-Baptiste Durand, Félix Kysyl, Jacques Develay, David Ayala
Právě kvůli vině je svět plný lží a chabých zastíracích manévrů. Lže kněz i vdova, lže vrah i jeho přítel. Všichni o sobě vzájemně docela dobře vědí, že lžou.
Guiraudie vše líčí s poněkud podvratným humorem. Bizarní zákruty v životech svých hrdinů a hrdinek nepoměřuje morálkou. Vlastně je nepoměřuje vůbec. V jeho filmech je dovoleno mnoho – a pokušení se naplňují. Proto může Pro smilování! na část diváctva působit i bizarně.
Také formálně si režisér dovolí mnoho. Jeho film neoplývá referencemi, ale integruje do sebe nepokojnou francouzskou tradici filmařů, jako byl Claude Chabrol, žánrovou a queer kinematografii.
Chce publikum ujistit, že žijeme v prazvláštním a ne zcela přátelském světě, který ani dobře neznáme. Zabíhá do politiky, filozofie i náboženství. Chce znejišťovat – a daří se mu to vrchovatou měrou.
Snímek Pro smilování! měl ve vybraných českých kinech premiéru 5. prosince 2024.