Green Deal je pro Německo spíš jen další problém. Soláry a větrníky váží investice, které chybí jinde
Německá ekonomika už šest let v řadě stagnuje nebo klesá, což je nejdelší období od 2. světové války. Co jsou hlavní příčiny? Stárnutí populace, obrovské investice do zelených zdrojů, které chybí jinde, anebo konkurence Číny, vyjmenoval v rozhovoru pro pořad Peníze a vliv Českého rozhlasu Plus profesor Timo Wollmershäuser, vedoucí ekonomických analýz a prognóz renomovaného hospodářského institutu ifo se sídlem v německém Mnichově.
Německé prognózy pro ekonomiku, včetně té od vašeho institutu, počítaly pro letošní rok původně konečně s růstem, a to asi o procento. Nakonec se ale výhled opět zhoršil a čeká se buď nula, nebo podle vašeho ifo institutu plus jedna desetina procenta. Když zhoršení komentoval končící spolkový ministr hospodářství Robert Habeck, tak řekl, že hlavním důvodem je celní politika Donalda Trumpa. Souhlasí tyhle politické prognózy s těmi vašemi odbornými?
Ano, prognóza, kterou zveřejnila spolková vláda, je víceméně totožná s prognózou, kterou jsme nedávno vydali my v ifo institutu, stejně jako další přední ekonomické výzkumné instituty. A je pravda, co řekl spolkový ministr hospodářství, tedy že změna politiky USA skutečně přinesla nové zpomalení pro německou ekonomiku. Německo je velmi exportně orientovaná země s velkým podílem průmyslu a USA jsou naším největším obchodním partnerem, míří tam deset procent našich exportů.
Poslechněte si další díl pořadu Peníze a vliv, tentokrát s analytikem Timem Wollmershäuserem z výzkumného institutu Ifo
Přesto ale existují i jiné důvody, proč je německá ekonomika v tak špatném stavu. Jsou to především strukturální problémy, které německá ekonomika má, a to už více let. Opakovaně jsme také viděli, že očekávané oživení, jaké přišlo v jiných zemích kolem nás, tak to se bohužel v německé ekonomice neprojevilo. A za to podle mě můžou právě strukturálními problémy.
Když ještě zůstanu u dopadu amerických cel, podle některých analýz může být zasaženo Německo vůbec nejvíc v EU. Někdy se ale mluví jako o nejvíc postižené zemi o Česku. Co o tom říkají vaše prognózy?
Naše prognóza bere v úvahu stav cel, jak platil před 2. dubnem a který vstoupil v platnost (to znamená přirážka 25 procent na dovoz výrobků z oceli a hliníku a aut z EU do USA - pozn. redakce), což je zhruba stále stejná situace, protože jinak je situace nestabilní, kdy se cla vyhlásí a pak se zase stáhnou (což je případ 20procentní přirážky na veškeré dovozy z EU do USA, které americký prezident pozastavil a snížil je od 2. dubna zatím na 10 procent - pozn. red). Tento stav ukazuje dopad na německou ekonomiku ve výši minus 0,1 procentního bodu v tomto i v příštím roce. To je samozřejmě citelné. Myslím, že Německo je silně zasaženo, protože se to týká hlavně automobilového průmyslu, který celními opatřeními trpí nejvíce a kde se cla také nejvíc zvýšila. To se ale týká i dalších evropských zemí, které vyrábějí automobily, nebo jsou na německém automobilovém průmyslu závislé. Sem určitě patří i Česká republika.
Jaké další obory kromě automobilového průmyslu budou nebo mohou být podle vašich analýz v Německu postižené?
Na druhém místě je to určitě strojírenský průmysl, který má také velký podíl exportu do USA. Potom farmaceutický průmysl, u kterého je přitom zajímavé, že postižené jsou hlavně americké firmy, protože ty vyrábějí v Evropě pro americký trh. Je to tedy takový dvojsečný meč ohrožující i Američany. Ale z pohledu amerického prezidenta je to pochopitelné, protože on chce, aby tyto firmy opět vyráběly v USA. Postižených oborů bude určitě ještě víc, ale myslím, že jsem zmínil ty nejdůležitější, závislé na americkém trhu.
‚Politici s tím nic nedělali‘
Zeptám se vás na osobní názor ekonomického prognostika. Jak se dá v současné situaci pracovat s tím neočekávatelným rozhodováním Donalda Trumpa? Dovedl jste si představit, že situace ve světovém obchodu bude takhle nečitelná?
Udělat v této situaci smysluplnou prognózu je extrémně obtížné. Obecně prognóza je vždy podmíněná, protože vycházíme z nějakých předpokladů. Například pokud se udělá v politice to a to, budeme mít takovou a takovou prognózu. A obvykle máme k dispozici politiku, která je alespoň trochu předvídatelná. V Německu například víme, že proběhly volby, vzniká nová vláda a je do jisté míry zřejmé, jaká rozhodnutí přijdou. Podle toho se dá také říct, jak se ekonomika bude vyvíjet.
Německu bude od úterka vládnout Merz. ‚Černo-červená koalice‘ představila 18 členů nového kabinetu
Číst článek
Ale politiku amerického prezidenta Trumpa je velmi obtížné nějak odhadnout a dělat pak prognózy. Proto jsem říkal, že vycházíme ze stavu cel před 2. dubnem. Protože každý den přináší nová překvapení a každý den bychom museli měnit své předpoklady, abychom mohli vyhotovit novou prognózu, která už by byla zítra zase neplatná.
Vraťme se teď k samotnému Německu, protože to, co se určitě v příštích dnech nezmění, to jsou strukturální problémy německé ekonomiky, na které už jste upozorňoval. A mluví o nich samozřejmě i němečtí politici. I v minulosti jste mluvil o tom, že Německo je ve strukturální krizi, že v průmyslu je málo investic, že produktivita práce stagnuje a německé domácnosti šetří víc než kdy v minulosti. Kde jsou podle vás kořeny toho všeho? Kdy to vlastně začalo?
Jsou to problémy, které nepřišly ze dne na den, ale myslím, že se s nimi něco dělat dá. Můžeme ovlivnit konkurenceschopnost Německa. To, co tyto strukturální problémy způsobují, je zhoršení atraktivity Německa jako místa podnikání. A s tím hospodářská politika může něco udělat.
Jedním z největších strukturálních problémů je demografická změna. Což je přesně něco, co se děje dlouho a politici s tím také dlouhodobě nic nedělali. V zásadě jsme umožnili, aby vznikl výrazný nedostatek pracovních sil, na který si mnoho let stěžují firmy. A ty když vidí, že se nic neděje, přizpůsobí tomu své investiční rozhodnutí: řeknou si, že pokud dnes postavím halu nebo nainstaluji stroj, musím vědět, zda tu bude za pět nebo deset let někdo na jejich obsluhu. Pokud politicky nic neuděláme, firmy se rozhodnou v Německu neinvestovat.
Pak tu jsou další strukturální změny, které přišly rychleji, než se čekalo, nebo jsou překvapivější, a to jsou například problémy energií a jejich dodávek. Ceny energií v Německu po začátku války na Ukrajině explodovaly. A Německo, které má velmi energeticky náročný průmysl, například chemický, to pocítilo obzvlášť. Část chemické výroby Německo opustila a přesunula se jinam, kde je energie levnější. To je problém, na který se ekonomickou politikou ale reaguje složitě.
Snažíme se například zvyšovat nabídku energie, navyšujeme výkon obnovitelných zdrojů, stavíme větrné elektrárny, ale zároveň jsme odstavili jaderné elektrárny. To jsou signály pro firmy: energie bude, ale levná už nebude. Firmy, které potřebují hodně energie, se tak rozhodují proti investicím v Německu. A to jsou jen dva příklady, mohl bych jich uvést dalších pět.
Když jste na prvním místě problémů ekonomiky uvedl demografii, napadlo mě, pomohla Německu nějak velká imigrace v posledních letech?
Migrace samozřejmě pomohla. Máme nedostatek odborných pracovníků téměř všude. A mnoho uprchlíků, například z Ukrajiny, si v Německu poměrně rychle našlo práci. Myslím, že je důležité, abychom se v příštích letech soustředili především na kvalifikovanou pracovní sílu. Ve volební kampani se hodně mluvilo o uprchlické migraci, ale z ekonomického hlediska to není to, co potřebujeme. Potřebujeme mnohem více řízené migrace na pracovní trh. To pomůže nejen Německu, ale celé Evropě. Musíme tuto diskusi vést a umožnit, aby kvalifikovaní lidé z celého světa přišli do Evropy a pomohli zmírnit naše demografické problémy.
21:27
Drahé energie či velká byrokracie potápějí Německo do recese. ‚Je těžké konkurovat,‘ říká expertka
Číst článek
Na druhém místě problémů Německa jste zmínil energie. Kdybyste se zeptal kohokoliv v Česku, tak vám na prvním místě problémů ekonomiky asi řekne spíš Green Deal a možná i německou energetickou transformaci Energiewende. Není dekarbonizace podle vás ten klíčový problém?
Není to hlavní problém, ale je to další problém, který máme. Zaprvé během krátké doby to postavilo na hlavu jeden z našich nejdůležitějších průmyslových sektorů, a to je automobilový. Dekarbonizace přivedla na trh nové konkurenty, jmenovitě Čínu. Ukázalo se totiž, že Čína je mnohem lépe připravena nabízet produkty splňující přání trhu i cíle evropské dekarbonizace, ať už jde o baterie, elektromobily, fotovoltaiku nebo části pro větrníky. To vše přichází z Číny a je pro německé výrobce obrovskou konkurencí.
V automobilovém průmyslu jsme si prostě posledních dvacet, třicet let mysleli, že jsme jediní, kdo umí postavit na světě auta. Jenže najednou přicházejí moderní auta z Číny, která splňují ekologické požadavky. A to je pro německé firmy obrovský problém.
Samotná energetická transformace, zmiňovaná Energiewende, je další aspekt dopadající na ekonomiku. Ta změna vyžaduje obrovské investice do obnovitelných zdrojů, jako jsou fotovoltaiky a větrníky. Výsledkem těchto investic je ale zase „jen“ elektřina, kterou jsme už měli. Dříve jsme spalovali levný ruský plyn a levně vyráběli elektřinu, což mělo za následek samozřejmě i produkci emisí, nebo používali jaderné elektrárny. Teď nemáme ani tento plyn, ani jádro – a na výrobu stejného množství elektřiny musíme investovat obrovské peníze, které se mohly investovat jinde a tam teď chybí. To zpomaluje růst.
Tipnul byste si jako prognostik, jestli kdyby Německo neuzavřelo jaderné elektrárny, byla by na tom nejen energetika, ale i celá ekonomika lépe?
Nejsem energetický ekonom, abych tohle jako expert mohl zodpovědět. Ale tyto debaty se v Německu vedou intenzivně. Podíl elektrické energie vyráběné z atomových elektráren, nebyl v Německu zas tak velký, ale byl konstantní. Protože nepodléhá jako obnovitelné zdroje výkyvům podle toho, jak svítí slunce nebo fouká vítr. A když nefouká vítr, nesvítí slunce, tak máte nedostatek nabídky, což vyžene ceny nahoru. Také se teď energie vyrábí hodně na severu, kde fouká vítr, ale nejvíc ji potřebuje průmysl na jihu. Jaderné elektrárny na jihu by tento problém bývaly mohly alespoň částečně zmírnit.
V Německu to dlouho trvá
Hodně očekávání mají Němci od nové vlády pravděpodobného premiéra Friedricha Merze. Ta už slíbila půlbilionový balík na půjčky, které mají podpořit ekonomiku. I vy jste zmiňoval, že nová vláda by měla přinést větší stabilitu do hospodářství. Vidíte v jejím programu něco, co bude znamenat, že vaše prognózy ekonomiky budou nakonec příliš pesimistické?
My jsme v našich aktuálních prognózách už zohlednili změnu ústavy, která byla schválena ještě před uzavřením nové koaliční smlouvy, předtím než byl zvolen nový parlament. Ta umožňuje vyšší zadlužení pro infrastrukturu a obranu. Počítáme tedy s vyššími výdaji na opravy silnic, železnic, energetické sítě a tak dále v příštím roce a také s vyššími výdaji na obranu. Vedlo to k tomu, že jsme naši prognózu růstu pro příští rok zvýšili o 0,5 procentního bodu, z 0,8 na 1,3 procenta.
27:37
Ekonom Janský: Německé platy budou ve druhé půlce století. Možná. A rozpočet by potřeboval reformu
Číst článek
V koaliční smlouvě se mohou skrývat další pozitivní impulzy, i když je na mnoha místech formulovaná velmi vágně. Není tam třeba stanoveno, kdy přesně co má být nebo v jakém objemu, ale jsou tam určité cíle. Například je tam plán snížit byrokracii o 25 procent. Pokud by se to skutečně podařilo, mohlo by to zvýšit produktivitu německé ekonomiky každý rok o 0,2 procentního bodu. Protože by firmy nemusely trávit tolik času se zvládáním byrokratických požadavků. Jestli se toho vládě ale podaří dosáhnout, to je teď ve hvězdách.
Jak by se konkrétně mohly projevit plánované vyšší výdaje Německa na obranu, které mají dosáhnout až 3,5 procenta HDP? S těmi tedy už vaše prognózy počítají? Pozvedne to nějak ekonomiku Německa?
Je to součástí toho, co jsem říkal, že schválila ještě minulá vláda, ještě před volbami, tedy že je povoleno více se zadlužovat a investovat do těchto infrastrukturních věcí. A je to zahrnuto v naší prognóze. Co se týče obranného průmyslu, po celá desetiletí v Německu víceméně klesal, zmenšoval se, takže jeho podíl na celkové ekonomice země je nyní poměrně malý. I když stát bude teď masivně investovat, krátkodobě toho moc nevyrobíme. Část těch peněz také určitě poteče do zahraničí, protože některé zbraně a systémy budeme nakupovat třeba z USA. Ale pokud tyto prostředky budou k dispozici dlouhodobě, může to obrannému průmyslu pomoci vybudovat kapacity. V dnešní době navíc dává smysl tímto směrem investovat.
Je podle vás v EU nějaká země, která udělala ekonomické reformy, o nichž by se dalo říct, že jsou inspirativní? Ať už třeba pro Německo nebo i pro Česko.
Mnoho zemí v Evropě prožívá stejné nebo podobné problémy jako my, ať už to jsou problémy s demografií, digitalizací nebo dekarbonizací. Je ale vidět, že hlavně malé země jsou schopné si s takovými problémy lépe poradit než Německo, kterému díky své federální struktuře dlouho trvá, než se něco rozhodne. Například v pobaltských zemích velmi rychle proběhla digitalizace. Samozřejmě, jde o velmi malé země, některé z nich nejsou o moc větší než velké město v Německu, ale rozhodnutí se tam dělají rychle. V Německu teď nová federální vláda zdůrazňuje, že musíme také zvýšit tempo rozhodování. Zejména od menších zemí, a to zahrnuje i Českou republiku, které jsou v mnoha ohledech, v některých věcech, už teď trochu před Němci, se to můžeme učit.
Celý pořad Peníze a vliv si můžete poslechnout v přiloženém audiu nahoře v článku.
