Proto svátky utrpení, ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista prožívala nikoli jako pouhé tradiční zvyky, ale jako cestu, jíž musí procházet každý z nás proto, aby mohl naplnit svůj lidský úděl a poslání přinášet oběť pro druhé. Důkazem, že to nejsou jenom prázdné náboženské fráze, je právě její život.

Přehrát

00:00 / 00:00

Daniel Kroupa: Dana Němcová – žena víry

Odvíjel se v době, kdy katolické křesťanství po Druhém vatikánském koncilu pomalu a těžkopádně nastoupilo cestu vyrovnávání se s moderním světem. Manžel Dany Němcové Jiří, psycholog a filosof, patřil k nejaktivnějším katolickým intelektuálům, kteří vykročili vstříc modernímu myšlení a hledali cesty, jak víru pochopenou novým způsobem učinit srozumitelnou současným lidem formovaným vědou.

Vynikal schopností rozpoznat v aktuální produkci perspektivní autory a směry, osvojit si jejich uvažování a zprostředkovat domácímu publiku možnosti, které otevírají. V dialogu a polemikách nejen s reformujícími se marxisty, ale i katolickými tradicionalisty, se tak se svou ženou ocitl ve dvojím ohni.

K novému a od dětinských představ oproštěnému pojetí víry, založenému na otevřenosti náleželo také pochybování, hledání, vyrovnávání se s novým a nečekaným, překračování toho, co je dané a samozřejmé, odpoutání se od minulého, které nás zotročuje, a vstřícnost vůči tomu, co přichází.

Ale také přívětivost a tolerance, tedy snášenlivost vůči těm, které nesnášíme, citlivost k tomu, co je trápí, a pohotovost jim pomoci. Tato moderní víra není zavržením té staré, ale odhalením toho, čím vždy byla, nebo alespoň měla být.

Šla prostě za lepším

Myslím, že Dana Němcová pochopila, že taková víra není věcí pouhé teorie a abstraktních úvah, ale tím, co máme sami uskutečnit. K čemu by bylo slovo, kdyby se nestalo tělem a čím dobrá myšlenka, kdyby se nestala skutkem.

Tím, co jsme na této ženě obdivovali a o čem mluví s obdivem lidé, kteří jí znali, bylo právě projevem její víry v každodenním životě. Měla ráda lidi a její láska byla praktická. Pomáhala ne proto, že by tu pomoc brala pouze jako mravní povinnost, ale jako radost, kterou si můžeme navzájem poskytovat.

Podobně radostný byl i její vztah ke smrti. Nebrala ji jako zkázu života, ale jako jeho naplnění a vyhlížela k ní s nadějí. Na pohřbu jednoho našeho společného přítele mi řekla: „odešel za lepším“. A tak tedy i já beru její odchod. Šla prostě za lepším.

Autor je filozof a pedagog

Daniel Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít