Rekordmanem je americký podnikatel Elon Musk, jehož jmění vzrostlo dokonce desetkrát, a to na – pro normálního člověka obtížně představitelných – bezmála 300 miliard dolarů. Co naproti tomu normální lidé během pandemie zažívali sami, bylo hmatatelné až až – drtivá většina z nich si totiž podle Oxfamu pohoršila.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kateřina Smejkalová: Na výběr je jen vyšší zdanění, nebo vidle rozzuřených davů

Kontext pandemie přitom dobře nasvěcuje, jak se příjem a majetek zcela odpoutaly od bezprostředního společenského přínosu. V jejím průběhu se jasně ukázalo, bez koho společnost skutečně nemůže fungovat – zdravotnického personálu, prodávajících v supermarketech, ale třeba i popelářů nebo řidičů MHD. Zkrátka všech těch, co museli do práce nastoupit lockdown nelockdown.

K majetkům zcela mimo sféru toho, co je třeba k zajištění dobrého života, ale nakonec pandemie zase dopomohla jiným. Totiž těm, kteří ze svých peněz už jen dělají další a další absurdně vysoké částky, nezřídka prostřednictvím daňových kliček, vlivem pohybů na finančních trzích či jinou bezpracnou cestou bez očividného přínosu pro ostatní. Právě tudy totiž v současné rentiérské podobě kapitalismu vede cesta k velkorysému materiálnímu zajištění, ne normální prací.

Časovaná bomba 

Dávno vyvrácená je přitom představa, že na tom není nic špatného, protože bohatství nakonec „prokapává“ i směrem dolů, a zpráva Oxfamu to jen znovu dokládá. Neprokapává ve skutečnosti nic, nůžky se jen čím dál dramatičtěji rozevírají, a to nejen v globálním měřítku: i v Česku patří pouhým 10 procentům nejbohatších celých 64 procent majetku.

Nejde přitom však pouze o nerovnost jako takovou, ta by totiž ještě nemusela být tak alarmující v případě, kdyby nejnižší vrstvy byly přesto zajištěny solidně. Potíž je v tom, že zatímco velmi málo jedinců hromadí čím dál větší majetky, má současně stále více lidí problém poplatit i nejzákladnější výdaje. Ve skutečnosti tak jsme svědky pravého opaku prokapávání – totiž pohádkovému bohatnutí nejbohatších jednotlivců na úkor v podstatě všech ostatních.

Převzato z Plusu

Důsledky jsou devastující, a to i pokud odhlédneme od bezprostřední nouze a finančních obtíží. Před očima nám mizí základní předpoklady sociálního smíru, a to v situaci, kdy bychom ho tváří v tvář všem obřím výzvám potřebovali víc než dřív. Majetkové nerovnosti také deformují demokratický způsob vládnutí do té míry, že podle mnohých už o ní v současnosti nemůže být ani řeč.

Nejde jen o to, že demokratická rovnost hlasů předpokládá alespoň základní souměřitelnost ekonomické moci. Jinak si příliš silní ekonomičtí aktéři politické rozhodování ve svůj prospěch pojistí penězi a veřejný zájem jde stranou. V příliš nerovných společnostech také mizí schopnost se ještě vůbec na nějakém společném veřejném zájmu shodnout, protože se životy a s nimi související potřeby jednotlivých jejích částí zcela přestávají potkávat.

Letošní zpráva Oxfamu, jakkoli v jádru nepřekvapivá, tak opět důrazně poukazuje na zásadní dysfunkci současného ekonomického uspořádání, která představuje časovanou bombu pro společenskou stabilitu.

Trefně na to více než stovka superbohatých u příležitosti konference světových byznysových elit v Davosu zareagovala varováním do vlastních řad pod titulkem: „Na výběr je jen vyšší zdanění, nebo vidle rozzuřených davů.“

Situace je totiž čím dál tím méně udržitelná a čas pro její změnu po dobrém se krátí. Vedle zmíněných daní, které představují hlavně léčbu symptomů, je na místě přemýšlet i o reformě samotného rentiérského kapitalismu, který dramatické nerovnosti vůbec vytváří. Jinak totiž může být brzy na pořadu dne nějaké řešení po zlém – a to opravdu není v ničím zájmu.

Autorka je politoložka

Kateřina Smejkalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít