S nadsázkou jde konstatovat, že komunistická strana v Česku kapitulovala. Její předsedkyně Kateřina Konečná sice bude ve sněmovních volbách lídryní hnutí Stačilo!, to je však pyšné, že si před nedávnem zvolilo vedení, z nějž nikdo nikdy komunistickou legitimaci nevlastnil. Předsedou se stal Daniel Sterzik, který na sociálních sítích i protivládních demonstracích proslul přezdívkou Vidlák.

Komentář Praha 16:30 11. března 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Připomeňme, že v evropských volbách bylo Stačilo! ještě koalicí. V nich totiž pro koalice neplatí vyšší laťka tak jako v klání o dolní komoru českého parlamentu.

A poněvadž se preference Stačilo! pohybují okolo pětiprocentní hranice, je forma politického hnutí schůdnější. Potíž je v tom, že kdokoli z jiných stran se na kandidátce Stačilo! objeví, bude tam pouze hostem.

Týká se to Konečné a dalších adeptů z řad KSČM i menších subjektů, které Stačilo! podporují, tedy České strany národně socialistické a Sdružení nezávislých SN-SD.

Nejsou dost levicoví, nebo ano?

Představitelé hnutí Stačilo! se pokoušejí rozptýlit pochybnosti, podle kterých nejsou dostatečně levicoví, tvrzením, že tradiční levicová politika je slučitelná s vlastenectvím, národní identitou a hrdostí na historické tradice naší země, příliš věrohodně to ale nepůsobí.

Ačkoli komunistický internacionalismus a solidaritu s těmi nejslabšími napříč planetou KSČM opustila už za migrační krize, stále je ještě nositelkou levicového poselství v ekonomické a sociální oblasti.

6:52

Únor v preferencích: sílící ANO se vzdaluje vládnímu táboru. Rozkolísaní Piráti a Motoristé slábnou

Číst článek

Důraz na národ a konzervativní tradice hnutí Stačilo! přibližuje pravicovým extremistům a silám, které nechtějí jen vystřídat jednu politickou garnituru druhou, nýbrž odstranit celý systém založený na liberální demokracii a parlamentarismu.

To ostatně kritizoval i někdejší komunistický poslanec a letitý místopředseda Jiří Dolejš. Než jej z KSČM vyloučili, stěžoval si na opuštění komunistické i levicové identity.

Jenže Konečná, byť má pověst pracovité a energické komunistky nové generace, pragmaticky naskočila na vlnu, která je v současnosti populárnější než komunistická, a nehodlá být při svém surfování rebely rušena.

„Za posledních 35 let jsme se stali kolonií bez možnosti suverénního rozhodování,“ hlásá Stačilo! Těžko si představit, že by hnutí, na jehož shromážděních řečníci jako podnikatel Zdeněk Jandejsek spřádají konspirační teorie o elitách scházejících se v Davosu a plánujících snížení světové populace o dvě miliardy, bylo kýmkoli pozváno do vlády.

Navíc je jeho klíčovým požadavkem odchod z Evropské unie a Severoatlantické aliance, což ostatně učinilo tečku za oťukáváním se Sociální demokracií, která byla připravena podpořit kandidátku se sociálními akcenty po vzory Nová lidové fronty ve Francii.

5:42

V koalici, ale jednotně. Stačilo! balancuje na hraně zákona, úřady ale kandidátky odmítnout nemohou

Číst článek

Kdyby pod střechou Stačilo! figurovali i sociální demokraté, radoval by se zejména Andrej Babiš. Hnutí ANO by se mohlo soustředit na partnery, které dobře zná a kteří by si s ním beztak znovu ochotně plácli, bez ohledu na špatnou zkušenost.

Nevyzpytatelná černá skříňka

Ovšem bez čitelné a seriózní levice je Stačilo! pro Babiše nevyzpytatelnou černou skříňkou. Hlasy pro toleranci svého případného jednobarevného kabinetu by od něj patrně přijal, ale o intimnější kontakt by už kvůli závazkům Česka v Unii a NATO nestál.

Hnutí Stačilo! je produktem doby, v níž se rozdíly mezi krajní levicí a krajní pravicí smazávají. S tímto cílem vznikl i spolek Svatopluk, který reprezentují Michal Semín, Ilona Švihlíková nebo Petr Drulák.

Ten hovoří o potřebě „spojovat vlastence levicové s pravicovými“ a „společně čelit nadnárodnímu extrémismu současného liberálního a progresivistického středu, extrémismu válečných štváčů, klimatických a lidskoprávních aktivistů i nadnárodního kapitálu.“

Ambicí je vytvořit silný protestní proud v prostoru mezi KSČM a SPD. Zdá se, že jsme v této zemi tak dlouho bojovali s neduživým rudým strašákem, až se nám zhmotnila hrozba mohutnější a žádající si víc než jen antikomunistickou rétoriku.

Autor je politický analytik 

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít