Tady Havel, slyšíte mě? Nový dokument usiluje o revival sympatií k pravdě, lásce a Václavu Havlovi
Dokumentární film Tady Havel, slyšíte mě? vznikal mnoho let, a to především ze záběrů, které Petr Jančárek natočil se svolením Václava Havla v jeho soukromí i při veřejné činnosti po konci prezidentské éry. Jaký Havlův obraz přináší? Podle filmu byl člověkem, u něhož schopnosti vzácně převyšovaly ambice.
„Tady Havel, slyšíte mě?“ ptá se český prezident megafonem štábu, když režíruje Odcházení. Scéna dala symbolicky jméno celému dokumentu, který právě přichází do českých kin. Sledujeme v něm především poslední roky Havlova veřejné činnosti, které přišly po skončení posledního mandátu. A také soukromí stárnoucí exprezidenta.
Nevynechává známé události, jako je například natáčení jediného filmu, zdravotní peripetie a závěr života. Obsahuje ale celou řadu zatím nezveřejněných záběrů, vykreslujících Havla ani ne jako intelektuální autoritu, důležitého dramatika evropského divadla, disidenta nebo prezidenta a politika-samouka, ale spíše jako sympatickou osobnost, schopnou navzdory ubývajícím fyzickým silám sebereflexe i sebeironie.
Netřeba propadat vlastní důležitosti
Dokument je celkově nejsympatičtější v tom, že nám dává skrze Havla naději v to, že ne každý lídr, nucený dlouhé roky mluvit hlavně o sobě, přijímat pocty a vnímat sebe sama v centru dění, musí propadnout totálnímu samožerství. A ne každá tvůrčí osobnost musí být egomaniak. Havel to na záběrech ukazuje i při čtení ze své juvenilní poezie.
Lidé utíkají před nespravedlností, nebo jí čelí. Tři filmové tipy z festivalu Jeden svět
Číst článek
Ať už ho do čela porevolučního děni vynesla jedinečná historická konstelace, nebo pracovitost a ochota přijmout úkoly, které se nabízely, jeho schopnosti převyšovaly ambice. O kom jiném to můžeme říct?
Snímek režiséra, scenáristy a kameramana Petra Jančárka zachycuje Havla jako člověka, který se se svým veřejným obrazem pořád trochu potýká, a tím pádem jeho soukromí s politickou image netvoří kontrast.
Proto se také Havel patrně nikdy nemusel bát pozvat filmaře tak blízko a dát jim při portrétním umění volnou roku. Jančárek se ale zároveň zastavil před možností prozkoumat opravdově – a možná bolestivě – samotu, kterou Havel naznačuje, že zažíval, když se snažil dostát svým krédům.
Generační perspektiva
Dokument Tady Havel, slyšíte mě? je svižně sestříhaný, aniž by ale působil klipovitě. Zachovává snad až na detaily časovou osu dění. Zároveň se ale o intelektuálním a politickém odkazu Václava Havla dozvíme jen málo.
Kamera se vyhýbá možným diskutabilním momentům, exprezident nečelí žádným názorovým oponentům. Například u kritického přijetí filmového Odcházení, která tvoří podstatnou část dokumentu, spíš sleduje klidnou a vyrovnanou Havlovu reakci na kritiku, než na podstatu debaty kolem díla, které se dočkalo dobrého přijetí na divadle, ale jako film vzbudilo značné rozpaky.
Jančárek cílí, byť možná ne vždy zcela vědomě, hlavně na ty, kteří si Havla jako aktivní veřejnou osobnost sami pamatují. Na ty, kteří po jeho osobnosti pociťují nezaplněnou díru, což je bezpochyby i on sám. Takové diváctvo jsou nutně Češi a Češky jen nad 30 let.
Pro mladší diváky bude působit spíš jako informace o tom, jaký sentiment, sympatie a nostalgie se s Havlovou osobou pojí pro (některé) pamětníky. Kde se bere antipatie části společnosti k „pravdoláskařství“, dobové „blbé náladě“ nebo Havlově osobnosti, vysvětlit nemůže. Nebo že by naznačoval, že je to výhradně otázka předchozí politické, prezidentské éry?
Revival sympatií
Kdo se bude chtít víc ponořit do Havlových názorů, poznat Havlovo politické a etické myšlení, poslouží mu lépe Kouteckého snímek Občan Havel z roku 2008. Některé jeho scény se nevyhýbají diskusním bodům a jsou mementem prezidentovy obhajoby vlastních hodnot i dialogu s politiky své doby – například scéna s naléhajícím premiérem Milošem Zemanem.
Tady Havel, slyšíte mě?
dokumentární portrét
ČR, 2023, 85 min
Režie, scénář, kamera: Petr Jančárek
Nejsvéráznějším dokumentem pak patrně zůstane spíš televizní „akční film o lásce k pivu“ Občan Havel přikuluje v režii Jana Nováka. Naopak hraný Havel v režii Slávka Horáka nelze, tím spíš ne jako historický a biografický film, doporučit.
Reklamní kampaň Tady Havel, slyšíte mě?, na poměry českých dokumentárních filmů velmi masivní, se nezříká přímočarého sentimentu, který si film ještě drží aspoň trochu od těla svou dokumentární konkrétností. Propaguje se pod hashtagem #chybitenam, potvrzujícím generační perspektivu zmíněnou výše.
Pokud by tvůrci stáli o re-evaluaci a znovuoživení Havlova odkazu, bylo by třeba méně vzpomínání a méně láskyplné péče o přetrvání osobní aury. Takto se pokoušejí spíš o revival sympatií, jakkoli pochopitelných.
Dokumentární snímek Tady Havel, slyšíte mě? měl předpremiéru na festivalu Ji.hlava, letos v březnu pak zahajoval lidskoprávní Jeden svět. Česká kina ho hrají od 11. dubna 2024.
